Článek
Vzhledem k tomu, že úplně nemáme v lásce cesty po silnici delší než hodinu, přestup v Mělníku na regionální autobus nám nevadil a u naší počáteční destinace, přírodního koupaliště Harasov, jsme byli z Prahy v pátek za hodinku dvacet. Hned po výstupu jsme museli odolávat pokušení lehnout si na jednu z písečných pláží s výhledem na téměř romantisticky rozbořený hotel v ohbí pod skálou vedle silnice, a to nás teprve čekalo zjištění, že na levé straně rybníka uvidíme první ze zdejších skalních bytů. Přítelkyně ráda maluje, a tak jsme přece jen na místě zůstali dobrou půlhodinu, než jsme vyrazili okolo vodního díla lesem dál na sever.
Skicování u přírodního koupaliště Harasov
Borovice podél břehu udržovali příjemné ovzduší, ikdyž teplota vzduchu nemilosrdně stoupala ke třiceti stupňům. Červená trasa, kterou jsme se vydali, je známá jako Máchova cesta a než se cestovatel dostane k hradu Kokořín, má možnost vidět i několik prvních jeskynní a geologických útvarů v pískovcových skalách. Potůček Pšovka zurčí podél cesty a doplňuje tak kulisu ideálního pátečního odpoledne v přírodě. Asi po dvou kilometrech se dostáváme do podhradí jednoho z nejmalebnějších českých hradů - Kokořína. Mohli bychom si zajít i na prohlídku, ale přítelkyně by si ráda naskicovala siluetu hradu z dvorany a já mezitím odpočívám ve stínu u hradní studni a pozoruju mladé poštolky. Hnízdí v jednom z uvolněných kamenů věže a vykukují na mě, stejně zvědavě jako já hledím na ně.
Zaslechl jsem legendu o zdejším sklepení, ve kterém prý nalezli 22 kosterních ostatků - nikdo ale neví, zda to byli rukojmí zdejšího loupeživého rytíře nebo sami potrestaní lapkové. Trošku mě zamrazí při představě umírání na takovémto vznešeném místě a proto raději vyzývám přítelkyni, že vyrazíme dál. Poštolky na nás při odchodu několikrát laskavě zašvitoří…
Hrad Kokořín
Našim následujícím cílem jsou proslulé Mšenské pokličky, jež jsou zobrazeny i ve znaku chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Dohodli jsme se, že bychom v jejich blízkosti rádi přenocovali pod širákem, a tak bude lepší, když si zabereme místo už teď. Mezi trampy platí nepsané pravidlo, že kdo dřív přijde, ten bere spot, a já mám takový pocit, že zrovna u Pokliček bude chtít večer spát více pocestných. Pokud by náhodou oblast byla již obsazena, mám v záloze zkusit přenocovat ve skalním bytě, kousek od Pokliček, který má prý mysteriózní atmosféru (hlavně v noci).
Skalní byt
Máme ale štěstí, u vyhlídky na Pokličky zatím nikdo není, a tak rozděláváme spacáky a dáváme se do naší skromné večeře. Pak má drahá opět skicuje a já se začítám do staré knížky „Toulky přírodou“ od Jana Vrby. Les šumí, slunce pomalu zapadá, a my si před usnutím vyprávíme o rytířích, poštolkách a útěcích z města. První den výpravy se vydařil.
Mšenské pokličky
Pokud byste se také rádi vydali stejnou stezkou, níže přikládám mapku prvního dne naší víkendové výpravy. A jestli se chcete dozvědět, kam až nás zanesly následující dva dny, sledujte náš účet Mapfluencers i následujících dnech. Brzy na viděnou, Honza T.
