Víkend na Kokořínsku: Hrad Kokořín a Mšenské pokličky

Vzhledem k tomu, že úplně nemáme v lásce cesty po silnici delší než hodinu, přestup v Mělníku na regionální autobus nám nevadil a u naší počáteční destinace, přírodního koupaliště Harasov, jsme byli z Prahy v pátek za hodinku dvacet. Hned po výstupu jsme museli odolávat pokušení lehnout si na jednu z písečných pláží s výhledem na téměř romantisticky rozbořený hotel v ohbí pod skálou vedle silnice, a to nás teprve čekalo zjištění, že na levé straně rybníka uvidíme první ze zdejších skalních bytů. Přítelkyně ráda maluje, a tak jsme přece jen na místě zůstali dobrou půlhodinu, než jsme vyrazili okolo vodního díla lesem dál na sever.

Borovice podél břehu udržovali příjemné ovzduší, ikdyž teplota vzduchu nemilosrdně stoupala ke třiceti stupňům. Červená trasa, kterou jsme se vydali, je známá jako Máchova cesta a než se cestovatel dostane k hradu Kokořín, má možnost vidět i několik prvních jeskynní a geologických útvarů v pískovcových skalách. Potůček Pšovka zurčí podél cesty a doplňuje tak kulisu ideálního pátečního odpoledne v přírodě. Asi po dvou kilometrech se dostáváme do podhradí jednoho z nejmalebnějších českých hradů - Kokořína. Mohli bychom si zajít i na prohlídku, ale přítelkyně by si ráda naskicovala siluetu hradu z dvorany a já mezitím odpočívám ve stínu u hradní studni a pozoruju mladé poštolky. Hnízdí v jednom z uvolněných kamenů věže a vykukují na mě, stejně zvědavě jako já hledím na ně.

Zaslechl jsem legendu o zdejším sklepení, ve kterém prý nalezli 22 kosterních ostatků - nikdo ale neví, zda to byli rukojmí zdejšího loupeživého rytíře nebo sami potrestaní lapkové. Trošku mě zamrazí při představě umírání na takovémto vznešeném místě a proto raději vyzývám přítelkyni, že vyrazíme dál. Poštolky na nás při odchodu několikrát laskavě zašvitoří…

Našim následujícím cílem jsou proslulé Mšenské pokličky, jež jsou zobrazeny i ve znaku chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Dohodli jsme se, že bychom v jejich blízkosti rádi přenocovali pod širákem, a tak bude lepší, když si zabereme místo už teď. Mezi trampy platí nepsané pravidlo, že kdo dřív přijde, ten bere spot, a já mám takový pocit, že zrovna u Pokliček bude chtít večer spát více pocestných. Pokud by náhodou oblast byla již obsazena, mám v záloze zkusit přenocovat ve skalním bytě, kousek od Pokliček, který má prý mysteriózní atmosféru (hlavně v noci).

Máme ale štěstí, u vyhlídky na Pokličky zatím nikdo není, a tak rozděláváme spacáky a dáváme se do naší skromné večeře. Pak má drahá opět skicuje a já se začítám do staré knížky „Toulky přírodou“ od Jana Vrby. Les šumí, slunce pomalu zapadá, a my si před usnutím vyprávíme o rytířích, poštolkách a útěcích z města. První den výpravy se vydařil.

Pokud byste se také rádi vydali stejnou stezkou, níže přikládám mapku prvního dne naší víkendové výpravy. A jestli se chcete dozvědět, kam až nás zanesly následující dva dny, koukněte na další dva články pod tímto cestopisem. Brzy na viděnou, Honza T.