Článek
Červnová rána začínají brzy - mám na nich rád zpěv ptáků, čerstvý vzduch s nádechem rosy i zvuky lesa, které se od čtvrté hodiny opět dávají do melodického šumění. Už od malička jsem, narozdíl od přítelkyně, ranní skřivan, takže si po krátkém protažení s jedinečným výhledem na útvar Pokliček udělám malou procházku v okolí, a pak na plynovém vařiči uvařím kávu, která probouzí mou drahou polovičku. Vzhledem k tomu, že nás dnes čeká dlouhá cesta, vyrážíme po lehké snídani kousek dolů zpět na rozcestí po Pokličkami a pak po žlutě značené stezce mezi překrásnými stěnami do rokle Apatyka a pak Náckovou roklí až ke spanilému pískovcovému útvaru zvaném Faraon. Je mi trošku líto, že ani jeden z nás neumí lézt po skalách, protože zdejší scenérie k tomu přímo vybízí.
Pískovcový útvar poblíž Faraona
I dnešní den nám počasí přeje a my se podle Mapy dostáváme k části výletu, na kterou se těším především já - skalnímu bludišti s okružní cestou. Už při vstupu si uvědomuji, že nám trošku budou překážet naše objemné batohy s výbavou na tři dny, ale to bychom nebyli my, abychom to aspoň nezkusili. Pomalu, ale jistě se noříme hlouběji mezi úzké pískovce a teplota se opět stává příjemně chladivou. Nad námi ve výšce se sem tam objeví převisující borovice a kupodivu se tu vůbec necítím klaustrofobicky. Pokračujeme dál stezkou a na několika místech odkládáme batohy a prolézáme jen tak ze zvědavosti praskliny v bočních stěnách. Manul dokonce narazí i na spící netopýrky - ty ale nerušíme a putujeme po žluté značce dále bludištěm. V závěrečné části na nás svítí z Map malý červený vykřičník, označující místo, na kterém je třeba lézt takřka vertikálně po řetězu, což mi dělá obrovskou radost a dokonce se mi podaří namotivovat přítelkyni, aby tuto „ferattu“ zdolala také.
Před další částí cesty se rozhodneme poobědvat kousek nad skalním bludištěm, kudy dále vede žlutá trasa, a k našemu údivu se objevujeme na vrcholcích pískovců, pod kterými jsme ještě před chvílí procházeli v chodbách přírodního labyrintu. Přítelkyně několik průrev přeskakuje pro lepší výhled, ale mě tyto propady o více než desítku metrů připomínají hlubokou kokořínskou studnu, kde nalezli kosterní ostatky nešťastníků, a tak ji nenásleduju a raději s trošku vylekaným výrazem pojídám fazolovou konzervu s kouskem chleba.
Odpočinek mezi průrvami
Náš odpolední plán je projít několika hlubokými lesy kolem kopců Špičák a Drunclík k hradu, opředenému legendami jako snad žádný jiný v naší krásné české kotlině. Hrad Houska je původně gotické sídlo na vysoké skále, ze tří stran nedostupné jako orlí hnízdo. Podle nejznámější pověsti je hradní kaple postavena nad bránou do pekla a dodnes prý při prohlídkách někteří citlivější návštěvníci cítí zvláštní úzkost a jejich psí mazlíčci do určitých částí hradu nevstoupí vůbec. Ve dvoraně Housky se bohužel nesmí přenocovávat a tak vyrážíme pár set metrů na vyhlídku mezi borovicemi s nádherným pohledem na západ slunce. Manul má právě dnes narozeniny, takže ji za posledních paprsků zpívám písničku a vytahuji svíčku a malý dárek v podobě knížky, kterou si dlouho přála. Tajemné legendy necháváme na zítřejší ráno, kdy plánujeme prohlídku hradu a pomalu se chystáme na jedné z pískovcových skal ke spánku. Usínáme za zvuků komářího koncertu v C-mol.
Jestli jste se rozhodli naplánovat podobnou trasu druhému dni naší narozeninové výpravy, níže opět přikládám mapku výletu. A pokud jste zvědaví, jak jsme strávili první den v okolí hradu Kokořín, koukněte na úvodní díl cestopisu pod tímto článkem.
Zajímá-li vás i poslední část našeho putování okolo mystické Housky až do Dubé, sledujte náš účet Mapfluencers i v dalších dnech. Máte se na co těšit, Honza T.
