Berlín, svoboda, poklid - den třetí

Dřív jsem kávu skoro nepil. Moc jsem nerozuměl celé kultuře relaxování u nahořklého temného moku, navíc v době, kdy člověk může nedělní ráno objevovat téměř prázdné spící město koupající se v letních paprscích brzkého slunce. S přibývajícími léty jsem si však začal dovolovat tzv. zklidňování (které jsem dříve považoval za zhýčkanou lenost a zbytečné nicnedělání). A abych byl plně upřímný, je to fakt dřina. Měnit svoje vnitřní nastavení a zvědomovat si, že právě rozjímání a úmyslný odpočinek vyžaduje jakési zvláštní soustředění, mi trvalo roky.

Na nedělní dopoledne jsme s Fabianem neměli naplánováno nic kromě bleších trhů a možné odpolední návštěvy nezávislé galerie moderního umění Haus.Kunst.Mitte, v níž nás již dlouho zajímala výstava The Art of Two: Between Autonomy and Collaboration. Zároveň jsme ale ještě před prvními ranními slovy věděli, že pokud se den ponese třeba jen v lenivém toulání letním Berlínem, bude to naprosto v pořádku.

Takováto myšlenka by mě v mých dvacátých letech naprosto zúzkostňovala. Vždyť je třeba toho tolik prožít, město přece nabízí strašně moc a tři dny jsou neskutečně krátké! Neuvědomoval jsem si (a nebo možná ano, ale nedokázal si to připustit), jak intenzivně sám sebe dostávám do pasti stresu a slepé uličky neuskutečnitelnosti možností, které nejsou slučitelné s realitou jednoho lidského života.

A tak tohle první srpnové nedělní ráno prožívám s Fabiánem v jeho oblíbené kavárně, kde mají na dveřích velkým písmem napsáno „zákaz používání laptopů přes víkend,“ a usmívám se na kolemjdoucí. Místo s názvem 19Grams je proslulé svým cold brew, filtrovaným speciálem z vlastní pražírny, a shodou okolností mým oblíbeným typem kávy. Její jemnost a příjemná smetanová dochuť znásobená dvěma kostkami ledu doladěná společností mého přítele vytváří opravdový pocit poklidu, který jsem roky předtím vůbec neznal.

Na místě nakonec zůstáváme déle a Fabian mě ujišťuje, že zdejší bleší trhy trvají po celý den, takže na ně s klidem můžeme dorazit až kolem poledne. Přecházíme můj oblíbený Oberbaumbrücke, most, který vypadá se svými věžičkami jako z pohádkového města a dostáváme se kolem méně půvabné vlakové stanice Warschauer Straße na místo prvních bleších trhů, v uměleckém, původně industriálním areálu, souběžném s Revaler Straße. Tohle místo má dle mého názoru hodně hipster atmosféru a nemálo stánků má pronajatých dvojice mladých lidí, kteří tu prostě prodávají své přebytečné oblečení a rádi se s vámi dají do řeči, pomohou vám vystylovat váš výběr a třeba vás stejně jako mě s kamarádem pozvou na večerní párty, kterou pořádají.

Druhé místo bleších trhů, ke kterému se dostáváme pomalou chůzí jen deset minut od Revaler Straße, je náměstí Boxhagener Platz na němž je mnohonásobně víc stánků než bych si představoval a prodávající tak vytvářejí dva okruhy (jeden vnitřní a jeden vnější) na ulicích obklopujících náměstí. Ač je tu hlava na hlavě, lidé se ukázněně posunují od stánku ke stánku a za celé dvě hodiny, které jsme tu s Fabiánem strávili, jsme se ani jednou necítili zaseknutí v davu. Mezi prodejci zde najdete na jednoduchých pultech vše od vintage oblečení přes hudební desky, archivní kousky nábytku i naprosté maličkosti z domácností, které byste ani ve snu nevymysleli a přesto je jich tu na tisíce. Diverzita lidí je pro mě naprosto uchvacující a plně sytí mou potřebu po prožitku jiné země, kde se protínají osudy obyvatel v harmonii a společném soužití.

Odpoledne zakončujeme v místní populární street food uličce, na které si dávám berlínskou shawarmu v bistru Ali Baba (mohu doporučit všemi deseti) a Fabián veganskou uzbeckou kuchyni. Opět sedíme u malých stolečků před provozovnou, kocháme se příjemnou atmosférou a já píšu do svého deníku několik zápisků. Z tohoto místa se mi vůbec nechce. A přesto vím, že jsem víkend prožil naplno, v příjemném poklidu, provázeném skvělými jídly, dobrou kávou a společností mého nejlepšího německého kamaráda.

Na cestě autobusem z nádraží Südkreuz se mi promítají poslední tři dny při paprscích zlaté hodinky, pronikajících na palubu Flixbusu - déšť a barvy Berlína, majestátní třídy a malé uličky plné levicových nápisů a street artu, hipster culture i chudoba bok po boku jako Spatti a Kebab provozovny. Galerie, pouliční buskery i bio markety. Zálohované lahve, rytmické údery techna (nejen) v ulicích, cyklistické pruhy a svoboda oblékat se a být, kým chci, kdykoliv chci. Berlín pro mě znamená žitou a živou diverzitu a příklad velkoměsta, které inspiruje i umí pozřít, když ho necháte. Volby je jen a jen na vás.