Článek
Třetí den narozeninové výpravy na počest mé drahé. Konečně přichází část, ve které nám příběhy vypráví někdo jiný než já - měli jsme to štěstí a hradem Houska nás po jeho ranním otevření prováděl přímo místní kastelán. A ten příběhy opravdu hýřil - dozvěděli jsme se o mystickém přízraku, co obchází v okolí od dob třicetileté války i o temné, ne tak dávné, historii, kdy byly prostory zámku využívány jako sídlo SS a sklad zednářských a židovských textů, vyzvednutých z bombardovaného Berlína. Manul je nadšená a mě těší, že ji udělala prohlídka takovou radost, přestože současné vybavení hradu není nijak zvlášť bohaté.
Skicování pod hradem Houska
Po povinné malinovce nasazujeme krosny a náš plán je přejít dvě hřebenovky na cestě do naší finální destinace v Nedamově. Klesání pod Housku je vykoupeno strmým stoupáním jehličnatými lesy na Smrkový hřeben a poté na Kočičí hřbet, z něhož je doslova pohádkový výhled na prokletý hrad koupající se v korunách okolních hlubokých lesů. Od Kamenného vrchu nás naštěstí čeká již pouze klesání do nížiny k Panské vsi, v níž se naplno vracíme z luk a hájů do civilizace, neboť je zde umístěna futuristická ionosférická laboratoř s několika obřími satelity.
Kokořínská idyla
Nedělní teplota je zatím ze tří dnů asi nejvyšší, a tak se po celodenní túře upínáme k naději přírodního koupaliště v Nedamově, kam bychom měli stihnout dojít ještě před večerním uzavřením kempu. Je 16:45 a my ze sebe doslova shazujeme oblečení a plni vděčnosti za vodu Černého rybníka se noříme do jeho chladivé náruče. Hodina uteče než bych řekl švec a před námi je závěrečná cesta Nedamovskou alejí, na níž ještě objevujeme místní rurální raritu - skalní sklípky, které mi svou krásou připomínají vinné sklípky jižní Moravy, odkud pochází babička. Je neděle večer, na obzoru se začínají zatahovat mraky a ve vzduchu je dusno, přicházející vždy před bouří. Za dopadu prvních kapek deště nastupujeme na náměstí do autobusu směr Praha a dáváme odpočinout zádům i nohám.
Zasloužený odpočinek na Kočičím hřbetu
Přítelkyně vedle mě spokojeně usíná a já si říkám, že se tyhle narozeniny vydařily na jedničku - tedy díky, pane Mácho, za zprofanování tohoto překrásného kraje zvaného Kokořínsko.
I k poslední části našeho výletu přikládám níže mapku a pokud by vás zaujala celá naše trojdenní trasa, klikněte na odkaz mapy z Harasova až do Dubé. Pod článkem najdete také první dva díly narozeninové výpravy na Kokořínsko i s jednotlivými vyznačenými cestami. Za Mapfluencers, Honza T.
