VHS návraty: Hamburger Hill nepřekvapivě stále dobře funguje jako odraz kritiky brutální války

Z dávných dob videokazet dobře známá válečná řezničina Hamburger Hill z roku 1987 podle skutečné události je film, který se umně snaží zprostředkovat realitu válečného konfliktu, nikoli prostřednictvím ohraných hrdinských narativů, ale spíše ve formě surového, nezkresleného pohledu na brutalitu a absurditu války ve Vietnamu. Ačkoliv může na první pohled vypadat jako každý jiný válečný film vyprávějící příběh jedné z mnoha skupin obyčejných vojáků, jeho krutá analýza vojenské taktiky a naprosté ignorace lidskosti dělá z tohoto filmu velmi ambivalentní a ve výsledku často neklidný zážitek.

Silová režie Johna Irvina se snaží ukázat chaos a zmatek, který provází vojenské operace, a přestože mu lze v jeho místy polevujícím vedení dát i za uši , zdá se, že výsledkem je dobrý pocit orientace v ději a naplňující realistický vizuál. Střih prakticky neodvádí pozornost a činí akci naprosto srozumitelnou. Tato snaha o rekonstrukci bitevního pole vychází ve většině případů na jedničku, avšak tímto režisér také občas opomíjel menší příležitosti pro emocionální a psychologické prozkoumání svých postav.

Herci, jako Dylan McDermott a Steven Weber, se snaží o přesvědčivé výstupy, ale příležitostná absence ještě silnějších charakterů činí jejich snahy pohříchu jen dobrými, nikoliv však dechberoucími. Bohužel, ostatní vojáci ve filmu se mi zdají být až příliš stereotypními archetypy, což vedlo k mému pocitu lhostejnosti vůči jejich osudům. Když jeden z nich padne, je v podstatě anonymní; jeho smrt nevyvolává žádný vnitřní pocit ztráty, protože divák nemá dostatek příležitostí se s jeho příběhem spojit.

Nejdůležitějším tématem filmu je bezpochyby zbytečnost a tragédie války samotné a zcela jasné odmítnutí politických narativů, které ji doprovázejí. Režisér se cíleně snaží ukázat hrůzy bojiště, skrze explicitní krvavé efekty a gore scény, přičemž se mu mimořádně dobře daří přenést hluboké poselství o malých vyčerpávajících vítězstvích a vždy jen hořkých a velkých ztrátách na životech v samotném epicentru pekelné válečné vřavy.

Hamburger Hill často sází na prudkou změnu nálad. Někdy je to ku prospěchu věci, jindy tomu tak není. Když film začne elegantním záběrem na památník se jmény padlých, po divákovi se začíná plazit pocit dusivého uvědomění si těchto ztrát. Avšak tento moment pak rychle degraduje na exploataci násilí, což může diváka utvrdit v rozporuplném názoru, že násilí je tím, co film prioritizuje. Přesto se z Hamburger Hill nestala smutná a dusivá výpověď o moderní kultuře násilí, ale bez předsudků jde o snaživou reflexí válečné reality.

Na konci promítání mám lehce smíšené pocity. Na jednu stranu je film regulérní výzvou k zamyšlení, na druhou stranu je rafinovaný a problematický v tom, jak se snaží vyjádřit své myšlenky. A pokud jsme už připustili, že se film na některých místech potýká s problematikou charakterizace postav, jeho emocí a vizuální silou nezapomenutelnosti dokáže přesvědčit nejen o brutalitě války, ale také o hodnotě lidského života v údolí stínů a zůstává velmi silným vyjádřením o obětech válečného běsnění.

Nakonec si všechny otázky, které mi zanechal, odnesu s sebou nejspíš až do hrobu. Režisér Špinavé dohody John Irwin se snaží reflektovat politickou realitu a vojenskou kulturu, přitom mi jako divákovi dává zajímavý podnět k zamyšlení, ale s tím i naléhavý pocit hořkosti, s nímž se musím dodnes vyrovnávat. Možná právě to je cílem – vyvolat hluboké, a nikoliv vždy příjemné pocity.

Zdroj:

https://www.imdb.com/title/tt0093137/

https://www.rottentomatoes.com/m/hamburger_hill#photos