Článek
Kdyby někdy někdo napsal pohádkový příběh o ačokče, mohla by začínat takhle. Jenže, znáte snad vy nějakou pohádku o zelenině? Já ne. Ačokča ale pohádková je, to zjistí každý, kdo ji zasadí a sklidí její plody – ty opravdu vypadají jako papriky, syrové chutnají jako okurka a dají se připravit ne na sto, ale rozhodně na hodně způsobů. Výborné jsou dušené, zapékané i nakládané.
Jestli jste o ní zatím moc neslyšeli, vězte, že ačokča, latinsky Cyclanthera pedata, je liána původem z Jižní Ameriky, která je jako doma ale třeba i v Mexiku – koneckonců Mexičané jí příhodně říkají pepino hueco (dutá okurka). U nás se pěstuje jako teplomilná a jako teplomilná se také předpěstovává ze semen. Ta vypadají zvláštně, jako malý kousek kůry, a klíčí poměrně dlouho, i tři týdny. Ven se ačokča dává po zmrzlých, skleník nepotřebuje. Co ale coby liána potřebuje, je opora. My ji už pár let máme na drátěném plotu kolem zahrady. Co metr plotu, to tři sazenice, na každé se nám za sezónu urodí na 150 plodů. Přes porostlý plot navíc není vidět dovnitř.
Jdete do ačokči? Před výsadbou dobře vyhnojte substrát, sazenicím dopřejte živiny i při sázení – my pod každou dáváme hrst granulovaného hnoje. Hladová je ačokča i během vegetace – u nás dostává jako nášup jednou týdně zálivku kopřivovou jíchou. Sucho ačokče nesvědčí – čím méně zaléváte, tím méně plodí. Pověstná je ačokča odolností proti plísni. Zatímco ve třetím srpnovém týdnu už většinou máme po okurkách, ačokča drží – plíseň u nás nechytla zatím nikdy.
Ačokču na chalupě pěstujeme posledních pár let na drátěném plotě.
Stejně rychle jako roste, ačokča dozrává – mladé plody (do 5–6 cm) s měkkými bílými semeny dozrají (na velikost 7–10 cm) za jeden dva dny a jsou plné černých, tvrdých a nepoživatelných semen. V době sklizně, která třeba u nás na jihu Čech začíná na konci července a trvá do prvních mrazíků, je tedy třeba ačokču kontrolovat opravdu často. A poctivě. Zelené plody se rády schovávají pod listy.
Mladé ačokči máme nejraději naložené ve sladkokyselém nálevu. Ten připravujeme stejný jako na okurky, do zavařovacích sklenic přidáváme k ačokče mrkev, kopr, cibuli… to, co máme rádi a co nám chutná. Vy můžete samozřejmě vybrat něco úplně jiného. Na co ale určitě nezapomeňte? Na rozdíl od okurek jsou ačokči duté. Než je zalijete lákem, propíchejte je vidličkou, aby se dostal i dovnitř.
Ve sladkokyselém nálevu máme ačokču moc rádi.
Co děláme, když sklidíme plody už zralé a plné nepoživatelných semen? Nejdřív je podélně rozkrojíme, zbavíme semen a použijeme je třeba do leča místo paprik – koneckonců jako papriky vypadají.
V létě je u nás ačokča na talíři minimálně jednou týdně – nejčastěji zapečená. Nejíme maso, zapékáme ji proto na vegetariánský způsob. Do rozpůlených plodů bez semen dáme nastrouhanou směs sýrů (čedar, eidam, niva), utřený česnek a koření – pepř, sůl, italské bylinky, čerstvé či sušené. Naplněné ačokči vyskládáme na pekáč a zapečeme přibližně dvacet minut při 180 stupních. Na horkovzduch, bez pokličky. S bramborem je to lahůdka. A když rostou houby, plníme ačokču houbami. Rádi ji máme i s tofu, nejlépe uzeným.
Zapečená ačokča plněná sýrem. Náš typický letní oběd.
Ačokča je výborná i jinak než jako pochutina. Už Inkové věděli, že má i zdraví prospěšné účinky – upravuje hladinu cukru při cukrovce, dokáže vyčistit cévy zanesené cholesterolovými pláty. A to je v zemi, kde jsou infarkty a mrtvice na denním pořádku, docela dobrý důvod, proč ji pěstovat. Mimochodem, víte, že Inkové si jejími kořeny čistili zuby? Můžete to zkusit také. My jsme se tak daleko zatím nedostali – zůstáváme raději u zubní pasty.
Zdroje informací:
Zdroje:
- Vlastní několikaleté pěstování a praktické zkušenosti se zpracováním v kuchyni autora.
- Prima Living – Ačokča je paprikookurka: Víte, jak ji pěstovat a zpracovat?: https://living.iprima.cz/zahrada/acokca-je-paprikookurka-vite-jak-ji-pestovat-zpracovat
- Wikipedia (anglicky) – Cyclanthera pedata: https://en.wikipedia.org/wiki/Cyclanthera_pedata
