Hlavní obsah

Dálky volají! Lišaj svlačcový, nádherný motýl, se s podzimem mění ve vlaštovku

Foto: Marcel Kupka

Lišaj svlačcový mě zatím svojí návštěvou poctil v životě dvakrát.

Tedy, nechápejte mě špatně. Lišajovi nenaroste kostra, ani peří, a ani zobák, ve vlaštovku se změní takříkajíc ve své maličké hmyzí hlavě – probudí se v něm touha vydat se daleko na jih. K moři a přes něj. Za teplem. Tak jako… vlaštovka.

Článek

Napadlo by vás někdy, že někteří naši motýli odlétají podobně jako ptáci na zimu do teplých krajů? Každý asi ví, že na jih na podzim mizí vlaštovky, které se už v srpnu houfují na elektrických drátech tam, kde ještě zbyly, což je málokde, protože vedení je už skoro všude zakopáno pod zem. Nebo čápi, kteří vyvedou mladé, naučí je létat, vyzvednout si od zvědavých vědců batůžky a zmizí mezi mraky. Na jih migrují na podzim taky neúnavní rorýsi, kteří za letu i spí a o kterých si už antičtí přírodovědci mysleli, že nemají nohy… nebo třeba kukačky, které od jara do podzimu lidem svým kukáním počítají, kolik let ještě budou na světě.

Ale motýl? Ten, že se na podzim vydá na cestu na jih Evropy nebo dokonce do Afriky? Rozum se tomu skoro zdráhá uvěřit, že? Přesto se to děje. Na podzim se lišaj svlačcový (Agrius convolvuli) takříkajíc „z letního vrhu“, který si u nás prošel vývojem od vajíčka přes housenku a kuklu v dospělce, vydává na jih. Někteří lišajové letí do Středomoří, někteří až do severní Afriky. Cesta jim zabere někdy polovinu života, někdy skoro celý a někdy nedoletí vůbec – přeci jen, cesta je dlouhá, vede přes horské průsmyky a podzimní počasí je nestálé.

Druhá půlka října je pro lišaje cosi jako hraniční čára mezi „zvládnu doletět do tepla“ a „v Rakousku to pro mě bude konečná“. Zrovna na tohle jsem myslel, když jsem dospělého lišaje svlačcového před několika dny potkal na chalupě pod Choustníkem, na jihu Čech. Odpočíval na dřevěném plotě, v závětří, na sluníčku, ale já jak na potvoru s sebou neměl ani foťák, ani mobil. Chvíli mě nechal, abych na něj civěl, pak se rychle vzdálil, ani se nerozloučil. Možná už byl na cestě ke Středozemnímu moři?

Já ještě chvíli civěl dál, vidět lišaje svlačcového se člověku nepoštěstí každý den, už proto ne, že je motýlem nočním, a v noci, jak je každému dobře známo, bývá tma. Já lišaje svlačcového viděl v životě všehovšudy dvakrát. Teď a předtím před deseti lety, kdy jsem ho zachytil odpočívajícího na begonii v truhlíku. Tehdy jsem u sebe mobil měl – fotografii si můžete prohlédnout hned pod titulkem. Krasavec, co říkáte? Dospělý motýl má rozpětí křídel i přes deset centimetrů, vybarvené pruhované tělo a naživo je opravdu velký.

Lišaj svlačcový je pro svoje dlouhé, někdy i mezikontinentální, lety dobře vybaven. Má aerodynamicky tvarované proudnicové tělo a díky mohutným a vyztuženým křídlům dokáže létat až padesátikilometrovou rychlostí. Při migraci navíc využívá vzdušných proudů vysoko nad zemí, ty ho pak mohou nést rychlostí až dvojnásobnou. Cestu dlouhou i tisíce kilometrů tam může zvládnout překvapivě rychle.

Lišaj svlačcový je velký cestovatel, o tom žádná. Jenže mezi našimi motýly není zdaleka jediným. Že mezi Afrikou a Evropou (i tou střední) pendluje největší z nočních motýlů lišaj smrtihlav, to možná víte. Víte ale také, že do teplých krajů se na podzim vydávají třeba i babočka admirál nebo babočka bodláková? První jmenovaná přezimovává nejčastěji ve Středomoří, kde vyvede další generaci, která se k nám na jaře vrací. Babočka bodláková na zimu ze střední Evropy cestuje nejčastěji do severní Afriky. Ale třeba taková babočka paví oko, ta u nás zůstává celoročně, tu dlouhé „rajzy“ nelákají – u nás na chalupě jich každoročně zimují desítky. Na obíleném stropě ve stodole, hlavou dolů, s křídlama sepnutýma u sebe.

Foto: Marcel Kupka

Babočka admirál. Další zdatný motýlí migrant! Na fotografii sedí na našem motýlím keři.

Další naši motýlí migranti? Tak třeba nápadná dlouhozobka svízelová, kterou když potkáte, první, co vás napadne, bude – hele, kolibřík! Opravdu jako kolibřík vypadá a i se tak chová – nektar saje v letu, křídly dokáže mávnout přibližně sedmdesátkrát za sekundu. Mimochodem, lišaj svlačcový, který je dnes naším hlavním hrdinou, se chová úplně stejně, byť křídly mává o něco pomaleji. Lišaj je ale vítězem, co se délky sosáku týče – má ho přibližně třikrát až čtyřikrát delší, měří i přes deset centimetrů. Je třeba ale také říct, že dlouhozobka je oproti lišaji svlačcovému poloviční.

Když se vrátím na začátek k vlaštovkám, které jsem si vypůjčil do příměru s lišajem. Vlaštovky se před odletech houfují, jako by se před cestou ještě domlouvaly, kudy a kam poletí. A pak se zvednou a letí. Všechny najednou a spolu.

Lišaj svlačcový se nedomlouvá s nikým. Prostě roztáhne křídla a vyrazí. Sám, na vlastní pěst, jako ten „můj“ letošní. A já mu můžu jen držet palce, aby ho jeho vnitřní kompas dovedl do správné cílové destinace. S dostatkem sluníčka, tepla a nektaru.

Zdroje a inspirace:

1. Lišaj svlačcový – Wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Li%C5%A1aj_svla%C4%8Dcový

Agrius convolvuli – Monaco Nature Encyclopedia https://www.monaconatureencyclopedia.com/agrius-convolvuli/?lang=en

3. Agrius convolvuli – ISOP Portál, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR https://portal.nature.cz/w/druh-31581

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz