Článek
Narodil jsem se na vesnici v sedmdesátých letech. Měli jsme zahradu, kde stály dvě švestky, rozložitá třešeň, pár jabloní, špendlíky a v rohu starý ořešák. Pěstovali jsme ovoce a zeleninu, co to jen šlo. Na velkých záhonech okurky, rajčata, mrkev, zelí, kapustu a vedle nich jahody – tehdy nepřekonatelné Senga Sengany. Kde bylo místo, rostly keře rybízu, u plotu zase maliny. O ovoce a zeleninu jsme tedy nouzi určitě neměli.
Jenže tak jako dnes, kdy dostaneš v prosinci chuť na hroznové víno a jdeš ho koupit do prvního supermarketu za rohem, to tehdy nebylo. V zimě nebylo k sehnání skoro nic, pokud tedy člověk neměl známé v Zelenině nebo si neuložil vlastní výpěstky „na později“. Jablka a hrušky šly do beden a do sklepa za domem, dýně do špajzu, mrkev jsme zakopávali do písku a brambory se krechtovaly přímo na zahradě. Hodně se i zavařovalo a improvizovalo – třeba z velké dýně jsme doma dělali „ananasový kompot“. Jiný ananas jsem jako dítě dlouho neznal.
Přesnídávka z letních jablíček je nejlepší.
Vůbec, exotické ovoce se dalo sehnat jen zřídka. Většinou jen v zimě a často pod rukou, když tedy pominu kubánské pomeranče, které byly tvrdé jako tenisáky a nikdo je nechtěl. My měli doma to štěstí, že otec pracoval v první české továrně na bramborové lupínky, kterou vlastnilo napůl zemědělské družstvo s podnikem Ovoce a zelenina. Domů tak pro nás v zimě nosil tehdy prakticky nedostupné mandarinky, banány a občas i ten ananas.
Moc toho v obchodech ale nebylo k mání ani v létě. Doteď si pamatuji, jak jsme v osmdesátých letech stávali v Soběslavi ve frontě u zeleniny celá rodina po jednom a nehlásili se k sobě, protože třeba meloun se prodával po kuse na osobu. Hlavně začátek léta byl ve znamení prázdných regálů. Loňské zásoby ovoce, zeleniny a brambor byly pryč a letošní úroda rostla ještě na polích.
A právě v té době, v půlce července, začínala u nás na jihu Čech sezóna letních jablíček. Alespoň jeden strom stál snad v každé zahradě, nepočítaně jich bylo kolem silnic. Pamatuji si hlavně jednu odrůdu, byť nebyla jediná – Průsvitné letní. Její původ je stejně zajímavý jako její chuť. Objevila se jako náhodný semenáč někdy v 18. století v Pobaltí, odkud se dostala do Francie a pak dál do Evropy. V českých zemích zdomácněla ve století devatenáctém.
Letní jablíčka dáváme i do pečených čajů.
Ani tehdy, ani dnes neznám jabloň, která by dávala jablíčka dřív než právě Průsvitné letní. V dobrých letech plodí už od půlky července, nejčastěji ale na přelomu prázdninových měsíců – v době, kdy do sklizně ostatních jablek chybí přinejmenším ještě měsíce. Jako děti jsme na letňáky, jak jsme jim říkali, chodili s košíkem k sousedovic plotu. Padaly na zem z větví, které přesahovaly do silnice, a všude kolem byly mraky vos. A ta vůně…
Letní jablíčka byla a jsou hotovým darem z nebes. Uskladněná sice nevydrží víc než týden a každé natlučení je na nich hned znát, ale jejich kyselková chuť, když je sklidíš zralé tak akorát, a univerzálnost využití jsou fantastické. Štrůdl, koláč, zemlbába, domácí přesnídávka, jablečný ocet, křížaly… první jablka v sezóně jsme doma za dob mého dětství využili na několikero způsobů.
Dnes to není jinak, i když letních jablíček v zahradách a kolem silnic už je pomálu. Pořád se ale dají najít. A jsem si jistý, že když je náhodou uvidíte někde na venkově v oplocené zahradě, stačí zazvonit. Majitelé se s vámi o úrodu často rádi rozdělí. Tak jako před padesáti lety, když jsem na ně chodil k sousedům s košíkem já.
