Článek
Říká se, že každý křesťan by se měl alespoň jednou za život vydat do Santiaga de Compostela. Každý muslim pohladit Černý kámen v Mekce. A každý milovník „luxusu“ nakoupit v pražské Pařížské ulici. Já dodám, že stejně tak by měl každý cimrmanolog alespoň jednou za život navštívit železniční zastávku Kaproun. Právě tady je totiž památník Járy Cimrmana, všeuměla a Největšího Čecha, jenž zde byl vyloučen z přepravy z vlaku císařských drah, nemaje platného lístku.
K nešťastné a politováníhodné události došlo podle bohužel dnes již kusých informací v noci z 28. na 29. června 1900. Cimrman cestoval z Vídně přes Gmünd do Prahy na premiéru své hry Němý Bobeš. Co přesně se událo, není dodnes uspokojivě vysvětleno. Jisté je jedno – pozdě v noci se český génius ocitl poblíž vesničky Kaproun na úzkokolejné trati Císařsko-královské státní dráhy z Nové Bystřice do Jindřichova Hradce.
Železniční zastávka v Kaprounu byla zřízena ke 30. výročí nešťastné události.
Tam jeho cesta skončila, když se stalo přibližně toto – Cimrman, kterému během předchozí cesty došly peníze a neměl lístek, v osobním vlaku číslo 4052, vědom si svého prohřešku, předstíral spánek. Kontrole ale ani tak neunikl, a když se průvodčí nenechal odbýt a trval na předložení dokladu o zaplacení jízdného, došlo na hádku, která pak nejspíše přešla ve strkanici… nakonec byl Cimrman poblíž kilometru 22,3 z další přepravy císařskou dráhou vyloučen. Za odjíždějícím vlakem prý hrozil utrženou brzdovou hadicí a křičel: „To je vrchol!“
Já si nicméně po bádání přímo na místě události myslím, že slovo „vyloučen“ použili historici coby eufemismus. Už samotný vzhled památníku, jenž má podobu ležícího těla s nahoru vystrčenou zadnicí, naznačuje, že Mistr nebyl z dopravy vyloučen, nýbrž vyhozen. A to doslova.
V roce 1930 pak byla na místě zřízena železniční zastávka. Cituji z pamětní tabule: „U příležitosti 30. výročí oné události (vyloučení Cimrmana z přepravy – pozn. autora) v roce 1930 zde pak na popud vděčných občanů Kaprouna zřídila dobrotivá železniční správa zastávku.“ A v době nedávné byl na místě původní exekuce vybudován památník, když se nejprve při archeologickém výzkumu podařilo objevit dochovaný otisk Cimrmanova těla v půdě – z toho lze dovodit, že Největší Čech dopadl v lesích nedaleko rakouských hranic opravdu tvrdě.
V Kaprounu leží Cimrman obličejem k zemi. Stejně jako v Příchovicích tak nejsou vidět rysy jeho tváře.
Význam objevu docení, tak jak je to u velikánů běžné, až příští generace. Už dnes je ale kaprounská železniční zastávka jedním z nejuctívanějších míst cimrmanovské legendy v Česku. Poblíž památníku najdou zapálení cimrmanologové i další místa a předměty dokládající přítomnost Největšího Čecha oné červnové noci roku 1900. Hned vedle sochy leží Cimrmanův kufr, který za ním a možná i po něm vyhodili z vlaku zaměstnanci drah. Kousek dál je Cimrmanovo ohniště, u kterého se Cimrman po nedobrovolném vystoupení z nočního vlaku prý hřál. A když půjdete ze zastávky pěšinou do Kaprouna, narazíte na Cimrmanovu houpačku. Určitě ji vyzkoušejte. Je to přinejmenším… zajímavé.
Kudy do Kaprouna? K památníku, jenž připomíná Cimrmanovo ponížení, se dnes pohodlně dovezete vlakem i vy – na trati Jindřichohradecké úzkokolejky, která poslední roky zarůstala nálety a hrozil jí zánik, byl letos obnoven pravidelný provoz. Nebo, tak jako my, zvolte auto a za výchozí bod výpravy samotný Kaproun. Zaparkujte třeba u kříže vedle autobusové zastávky, k železniční zastávce a památníku dojdete po zelené turistické značce. Cesta netrvá dlouho, za čtvrthodinu jste na místě. Nebo možná o trochu později, podle toho, jak velký a těžký s sebou ponesete kámen, který pak přidáte na Cimrmanovu mohylu vedle památníku.
Stejnou cestou se vrátíte i zpátky. Občerstvit se můžete jako my U vodníka. A při návratu domů můžete začít plánovat návštěvu místa, které stojí na žebříčku zájmu cimrmanologů ještě o stupínek výš. Ano, řeč je o Cimrmanově muzeu v Příchovicích v Jizerských horách.
Tam už jste byli? A v Kaprounu?
