Proč se člověk nepotí jako prase aneb jak zvířata zvládají extrémní vedra?

Prase totiž na rozdíl od člověka nemá prakticky žádné potní žlázy a představa, že z něj během horkého letního dne leje jak z vola a čůrky potu mu tečou do prasečích oček, je tak sice zajímavá, ale zcestná. Prase, domácí i divoké, si v extrémních vedrech, třeba těch, která panují letos, pomáhá k ochlazení úplně jinak. Stejně jako třeba čáp a další ptáci, zajíc nebo mravenci, vosy a sršáni.

Vy to můžete vidět jinak, ale za mě je v naší přírodě nejoriginálnější ochlazovací strategií urohidróza – tedy to, co jde česky vyjádřit jako „je mi horko, vykálím se na vlastní nohy“. Vlastní je urohidróza ptákům, v našich končinách čápu bílému. Ten to má s horkem a slunečním úpalem těžké už proto, že si staví hnízda na vysokých komínech, kde není kousek stínu a možnost se před sluncem schovat. Když u čápa, který jako všichni ptáci nemá potní žlázy, ve vedru selže normální způsob ptačího „pocení“, kdy ptáci dýchají rychle s otevřeným zobákem, přidá „doplňkovou klimatizaci“ - urohidrázu. Řídkou směsí moči a exkrementů si pokálí nohy.

Jak se tímto neobvyklým způsobem může čáp ochladit? Tím, jak se tekutina z výkalů z nohou odpařuje, snižuje se v nich zároveň teplota krve – a to až o 6,7 °C. Chlazení vydrží přibližně dvě minuty a čáp může proces zopakovat až jedenáctkrát za hodinu. Čápata mají kálení si na vlastní nohy vrozené.

V tomto případě spíš křidélky. Technologii „odpařovací vodní chlazení“ totiž vymysleli vosy a sršni. Ti chrání svá hnízda před přehřátím tím, že se kolonie promění na specializovanou hasičkou jednotku. Její členové do hnízda nosí kapky vody a rozlévají ji na nejohroženější místa. Pak začnou prudce mávat křídly, tím se voda odpaří a hnízdo se ochladí.

Když tohle nestačí, zařadí vosy vyšší rychlostní stupeň – s hlavičkami dovnitř hnízda se seřadí u vchodu a všechny najednou začnou synchronizovaně mávat křídly. Vyvětráno je za chvilku.

Že si to nedokážete představit? Jedno takové zvíře přitom znáte docela určitě. Chladič na hlavě nosí jeden z nejpůvodnějších obyvatel našich lesů a polí – zajíc. Ani on nemá potní žlázy. Má ale velké uši. Ty samozřejmě slouží především k tomu, aby dobře slyšel, kdyby se potají blížil predátor. V horkých dnech se ale zaječí slechy přepínají i do dalšího režimu - do režimu „přenosná klimatizační jednotka“. Jak to funguje? Ušní boltce zajíce jsou protkané hustou sítí drobných cév a když se potřebuje ochladit, cévy v boltcích se roztáhnou a proudící vzduch krev v nich ochladí.

I zajíc přitom jako základ používá osvědčenou techniku zvířat, na která evoluce zapomněla s potními žlázami – když je ti horko, dýchej rychle s otevřenou pusou. Stejně jako třeba ptáci, stejně jako pes.

Mravenci jsou obdivuhodní z mnoha důvodů – jedním z nich je i to, že jsou experty na sofistikované větrání. I když mraveniště na první pohled vypadá jako hromada jehličí… je to jen první pohled. Pohled zblízka prozradí, že na povrchu je mraveniště poseté otvory, které se tu objeví a tu zase zmizí. Říkejme jim „okna do mraveniště“, větrací šachty, kterými si mravenci udržují doma správnou vlhkost a teplotu.

Když je hic, otevřou se okna dokořán. Když začne být zima, mravenci je zavřou a utěsní škvíry. A v okamžiku, kdy už přírodní klimatizace nestačí a mravencům hrozí záhuba, následuje úprk do nižších pater – vajíčka, larvy a královna se stěhují jako první, jejich přežití má prioritu nejvyšší, děj se co děj.

Že se nepotí, to víme už od prvního odstavce. Prasata ale nejsou ani špinavá, ani nesmrdí, a už vůbec nejsou líná – pokud tedy neleží v malém kotci, kde je jediným a smutným smyslem jejich života dosáhnout co nejdřív jateční hmotnosti.

Ale zpátky k originální strategii, kterou se prasata v horkém počasí chrání přehřátí – používají ekologický a přírodní „opalovací krém“ - vyválí se v blátě. To se na prase nalepí a jak pomalu usychá, funguje jako chladivý zábal. A když pak vyschne, tenká vrstva chrání citlivou prasečí kůži před spálením.

Až příště budete chtít někomu říct, že se potí jako prase, vzpomeňte si na to, co jste právě četli, a vyberte si jiné zvíře. Třeba koně. Nebo krávu. Ti se opravdu potí. A hodně. Prase to neumí. I když, myslím si, že by možná umět chtělo.