Ťutínek. Přehlídka největších podivínů naší přírody začíná

Kdyby se mezi zoology a botaniky zkoumajícími přírodu naší středoevropské kotliny shodou okolností objevil nějaký módní návrhář, jistě by brzy dospěl k tvrzení, že módní kreace některých zvířecích a rostlinných podivínů, kteří jsou v naší přírodě doma, jsou tou nejčistší esencí extravagance, vedle které i ty nejodvážnější lidské modely blednou závistí. A kdyby se zmíněný módní návrhář rozhodl proniknout i do práce vědců, brzy by přišel na to, že extravagantní jsou oni podivíni nejen vzhledem, nýbrž i způsobem života.

Pár přírodních exotů, které potkávám u nás na Soběslavsku v jižních Čechách, vám představím. Ne všechny najednou, protože to by bylo té extravagance podle mě na jeden fejeton moc. Schválně, posuďte sami – pavouk imigrant, co si obléká vosí pyžamo, housenka, která si ráda hraje na hada, květina, která předstírá, že pláče, aby se najedla. Každý z nich, a ještě pár dalších, si zaslouží jistě víc než pár krátkých řádků.

Začnu podivínem, který mi v dětství způsobil pár nocí divokých snů. „Ferdo, uteč! Nechoď k němu blízko! Kamarádi, pomozte mu!“ Takhle jsem ve snech pomáhal největšímu hrdinovi svého raného dětství, když se měl stát v knize Ondřeje Sekory Ferda Mravenec v cizích službách nejprve otrokem a pak i potravou příšery, které se bálo celé mraveniště – Ťutínka!

V dětství jsem nevěřil, že něco jako Ťutínek v přírodě opravdu existuje. Že podle „skutečné předlohy“ vytvořil pan Sekora Ferdu, Berušku, Arambulu, Straširybku nebo Masoráda, to jsem svým nedospělým rozumem chápal. Že „přirozený původ“ má i Pytlík, jsem chápat chtěl. Bohužel, neměl. Ale Ťutínek? Něco tak odpudivého přece existovat nemůže.

Dnes, po 48 letech od našeho prvního setkání, už vím, že může. A že existuje. Ťutínek není totiž nikdo jiný než „mládě“ mravkolva. A jestliže jsem se s ním před desetiletími potkával na stránkách knihy, dnes se s ním při svých výpravách do přírody, třeba s panem Akitou, potkávám i ve skutečnosti. Mohu tak s klidem a taky trochu s obdivem říct – Ťutínek je mimořádný podivín.

Posuďte sami. Kolik znáte v přírodě druhů, které nejdou dva nebo tři roky na záchod? Mravkolev to zvládá. Musí zvládat. Jeho trávicí ústrojí totiž nekončí obvyklým způsobem, tedy řití – na konci je záslepka. A veškerý odpad, můžeme-li to tak říct, si tak Ťutínek ukládá v těle takříkajíc na později. A to později přijde v okamžiku, kdy se z kukly vylíhne elegantní dospělec, jehož prvním úkolem poté, co si osuší křídla, je… dojít si na velkou. Kdybyste potřebovali vědět, jak se ona úlevná hromádka nazývá odborně, jedná se o mekonium.

Mimochodem, být dospělý mravkolev není žádná výhra. Když se zbaví pozůstatků nezřízené žravosti svého „dětského já“, sám drží přísnou dietu – některé druhy po svůj krátký život nepřijmou ani sousto, jiné sají nektar, další loví. Jejich hlavním a jediným úkolem je najít si vhodný protějšek, stvořit další generaci Ťutínků, naklást vajíčka někam do písku a odebrat se po týdnu nebo dvou do hmyzího nebe.

Brzy pak začne všechno nanovo. Nově narozený Ťutínek si vykrouží v písku nálevkovitou past, zahrabe se na jejím dně, nechá koukat jen svá obrovská kusadla a čeká, až půjde kolem snídaně, oběd či večeře v podobě mravence, který myslí na všechno jiné, jen ne na cestu. Když do nastražené pasti spadne, je to prakticky vždy jeho konec. Ťutínkova kusadla totiž neminou – ovládá každé zvlášť, nebohou oběť sevřou obě zároveň, i kdyby jedno bylo dál než druhé.

A když se mravkolev náhodou netrefí? Pak je čas na plán B – Ťutínek začne házet po oběti, které se snaží vyšplhat z pasti ven, zrnka písku. A mířit umí dokonale.

Ťutínek alias mravkolev je právem jedním z největších podivínů naší přírody. Na Soběslavsku je chodím navštěvovat hlavně na pískovny kolem Vlkova. Ale jsou určitě i u vás, stačí hledat suchá a písčitá místa, a když uvidíte zvláštní důlky, které vypadají, jako kdyby je vytvořila obrovská kapka deště, jste doma. U Ťutínka v jídelně.

Život Ťutínka je mnohem zajímavější, než se vejde do několika odstavců. Pokud vás zaujal, doporučuji navštívit i zdroje, které na mravkolva a jeho podivínský život nahlížejí odbornějším okem.

Zdroje:

Fotografie v článku a terénní pozorování: autor.