Článek
Plzeň nemusíte poznávat jen z jejích ulic a náměstí. Okružní cyklotrasa číslo 2151 vás provede lesy, kolem řek, rybníků, historických památek i míst, kde se odehrávaly dramatické události našich dějin. Na 59 kilometrech nastoupáte 633 výškových metrů a objevíte Plzeň z trochu jiné perspektivy.

2151
Z Chrástu přes Zábělou za prvními výhledy
Na dnešní cyklovýlet vyrážím z Chrástu u Plzně. V plánu mám objet prakticky celou Plzeň po okružní cyklotrase číslo 2151, která vede převážně po okrajových částech města. Čeká mě 59 kilometrů s celkovým převýšením 633 metrů. Trasa je vhodná pro klasická horská a trekingová kola, ale samozřejmě také pro elektrokola.
Z Chrástu se nejprve vydávám po cyklotrase číslo 37 směrem k polesí Zábělá. Příjemná cesta lesem mě přivádí k vyhlídce nad Bukovcem, kde se vyplatí na chvíli zastavit.

Vyhlídka Bukovec
Najdete zde informační tabule věnované historii tohoto místa a v sezoně také občerstvení. Je to příjemné místo k prvnímu odpočinku, přestože mám zatím v nohách jen několik kilometrů.
Právě v Bukovci se napojuji na okružní cyklotrasu číslo 2151, které se budu držet prakticky po celý zbytek výletu.
Pokračuji ulicemi K Úvozu a Zábělskou, odkud mě cesta zavádí do třešňové aleje. Tady přichází první zajímavý výhled na Plzeň.

Vyhlídka na Plzeň
Z okrajových částí města je dobře vidět, jak se městská zástavba postupně mění v okolní krajinu. Právě podobných vyhlídkových míst nabídne dnešní výlet hned několik.
Červený Hrádek a projev, který se stal symbolem konce jedné éry
Ulicí K Bukovci přijíždím do Červeného Hrádku, pokračuji kolem místního hřiště a Červenohrádeckou ulicí projíždím kolem bývalého kulturního domu.
Na první pohled nenápadné místo má své pevné místo v moderních československých dějinách.
Právě zde vystoupil v pondělí 17. července 1989 generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Miloš Jakeš před stranickými funkcionáři se svým dnes již proslulým projevem.
Jednalo se o neformální setkání komunistických představitelů a vystoupení původně nebylo určeno veřejnosti. Projev však zaznamenali pracovníci Československé televize a nahrávka se následně dostala do vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa.
Jakešovy neobratné formulace, improvizované úvahy a výroky o tehdejší společnosti vyvolaly značnou pozornost. Zvlášť známými se staly pasáže věnované umělcům a jejich příjmům nebo Jakešovo vyjádření o pocitu osamocenosti stranického vedení.
Projev zazněl pouhé čtyři měsíce před listopadovými událostmi roku 1989, které vedly k pádu komunistického režimu v Československu.
Od bývalého kulturního domu pokračuji ke kruhovému objezdu a čeká mě asfaltové stoupání ulicí K Fořtovně. Po podjezdu dálničního přivaděče od dálnice D5 odbočuji do lesa.
Přes bývalé odkaliště k Božkovu a Křídlům naděje
Po lesním úseku následuje mírné klesání, které mě přivádí na hráz bývalého odkaliště. Je to jedna z těch částí okružní trasy, kde se během několika minut vystřídá lesní prostředí, technicky pozměněná krajina i výhledy na městskou zástavbu.
Postupně se dostávám na okraj Božkova, kde mě čeká další vyhlídkové místo.

Křídla naděje
Zde stojí kovová skulptura nazvaná Křídla naděje, která byla slavnostně odhalena 21. října 2023. Autorem díla je umělecký kovář Jiří Štrunc ze Smědčic.
Kovová křídla tvoří zajímavý prvek zdejší vyhlídky a určitě stojí za krátkou zastávku a fotografii.
Poté následuje asfaltový sjezd směrem ke Koterovu. Projíždím na Koterovskou náves, přejíždím most přes řeku Úslavu a pokračuji Píseckou ulicí.
Cyklostezka mě vede kolem rozsáhlého nákupního centra směrem do Černic. Tato část trasy připomíná, že se stále pohybuji na území velkého města, i když většinu dnešního výletu strávím mimo jeho rušné centrum.
Přes Černice a Radobyčice ke středověkému hradu Litice
Z Černic pokračuji Štefánikovou ulicí a přes most překonávám další plzeňskou řeku, Úhlavu.
Následují Radobyčice, odkud trasa pokračuje přes přivaděč od Klatov směrem do Litic.
Právě zde se nachází další historicky zajímavé místo dnešní výpravy, zřícenina hradu Litice.

Zřícenina hradu Litice
Hrad byl pravděpodobně založen na počátku 13. století příslušníky významného západočeského rodu Drslaviců. Ve 14. století se dostal do majetku chotěšovského kláštera a během husitských válek postupně zpustl.
Z někdejšího středověkého sídla se do současnosti dochovaly především pozůstatky hradního příkopu a část východních hradeb.
Zajímavostí je také skutečnost, že zdejší lokalita byla osídlena již v několika obdobích pravěku. Historie tohoto místa tak sahá mnohem hlouběji než samotné středověké opevnění.
Litice jsou jednou z těch plzeňských městských částí, kde se historie přirozeně prolíná se současnou zástavbou.
Kolem vodní nádrže České údolí a přes Valchu
Z Litic pokračuji přes most nad řekou Radbuzou a dostávám se do oblasti vodní nádrže České údolí.

Vodní nádrž České údolí
Přehrada na Radbuze patří k významným vodním plochám Plzně a její okolí nabízí několik pěkných výhledů. Zdejší krajina je úplně jiná než na začátku výletu u Bukovce.
Místo hustých lesů se otevírají pohledy na vodní hladinu, okolní svahy a údolí Radbuzy.
Trasa pokračuje směrem na Valchu. Ze silnice následně odbočuji do lesa a po dalším úseku překonávám přivaděč od Domažlic.

Přemostění přivaděče od Domažlic
Přijíždím k Nové Hospodě, překonávám Vejprnický potok a pokračuji polní cestou směrem ke kapli svatého Vojtěcha.

Kaple sv. Vojtěcha
Tady už se opět pohybuji v otevřenější krajině, která nabízí příjemnou změnu po průjezdu městskými částmi.
Křimice a zámek, který zažil období rozkvětu i úpadku
Další zastávkou na trase jsou Křimice.
Zdejší zámek stojí na místě původní tvrze a během staletí prošel několika stavebními úpravami. Významnou proměnou byla empírová přestavba v roce 1831, která ovlivnila jeho dnešní podobu.

Zámek Křimice
Jedná se o patrovou trojkřídlou stavbu, která patří k nejvýraznějším historickým objektům této části Plzně.
Po roce 1948 nastalo pro zámek nepříznivé období. V důsledku změn vlastnických poměrů, nevhodného využívání a nedostatečné péče docházelo k poškozování interiérů a ztrátám původního vybavení. Objekt postupně chátral.
Křimický zámek je tak připomínkou nejen šlechtické historie západních Čech, ale také osudů historických památek ve druhé polovině 20. století.
Z Křimic pokračuji stále po cyklotrase číslo 2151. Podjíždím plzeňskou estakádu a přes most nad řekou Mží se dostávám do Radčic.

Plzeňská estakáda
Radčice: obec, kterou v květnu 1943 zasáhly britské bomby
Radčice jsou dnes poklidnou součástí Plzně, ale během druhé světové války se staly místem tragické události.
V noci z 13. na 14. května 1943 podniklo britské Královské letectvo RAF jeden z velkých náletů na plzeňské Škodovy závody.
Továrna tehdy představovala významné centrum zbrojní výroby pro nacistické Německo a byla proto důležitým cílem spojeneckého bombardování.
Bombardování však neproběhlo podle původního plánu. Velká část pum minula zamýšlený cíl a dopadla do obytných oblastí Plzně a jejího okolí.
Zasaženy byly například části Lochotína, dělnická kolonie známá jako Malý Berlín a mimořádně těžce také Radčice.

Radčice
Při náletu zahynulo přibližně třicet lidí, z toho podle uváděných údajů sedmnáct přímo v Radčicích. Mezi oběťmi převažovali civilní obyvatelé.
Pro zdejší obec znamenala květnová noc roku 1943 jednu z nejtragičtějších událostí její moderní historie.
Při průjezdu Radčicemi tak stojí za připomenutí, že místa, kterými dnes bezstarostně projíždíme na kole, byla před více než osmdesáti lety svědky válečných událostí.
Stoupání pod Sylván a nejvyšší bod dnešního výletu
Z Radčic začíná další stoupání, které mě přivádí do oblasti pod rozhlednou Sylván.
Rozhledna je výraznou dominantou západního okraje Plzně a zdejší vyvýšená poloha nabízí zajímavé pohledy do okolí.

Výhled na Vinice
Pokračuji kolem dalšího velkého nákupního centra a postupně se dostávám k nejvyššímu bodu dnešní výpravy.
Tím je vrch Sytná s nadmořskou výškou 446 metrů.
Na rozcestí U Chotíkova odbočuji doprava, přejíždím Zálužskou silnici a pokračuji směrem k okraji Třemošné, do oblasti označované jako Orlík.
Míjím areál společnosti ČEPRO, odbočuji doprava a pokračuji podél železničních kolejí směrem k zastávce Plzeň-Orlík.
Právě v této oblasti se odehrála jedna z největších průmyslových katastrof v českých zemích.
Bolevecká katastrofa: výbuch, který v roce 1917 otřásl Plzní
Dne 25. května 1917 došlo v bolevecké muniční továrně Škodových závodů k sérii ničivých explozí.
Jednalo se o největší katastrofu muničního závodu v Rakousku-Uhersku během první světové války.
První výbuch nastal přibližně ve 13.35 hodin. Následovaly další exploze, z nichž jedna z nejsilnějších přišla kolem třetí hodiny odpolední, kdy explodovalo skladiště s velkým množstvím výbušnin a střelného prachu.
Válečná výroba tehdy probíhala pod značným tlakem. Továrna byla přeplněná materiálem a při práci docházelo k porušování bezpečnostních předpisů.
Následky byly katastrofální.
Podle běžně uváděných údajů zahynulo 202 lidí a přibližně tisíc dalších utrpělo zranění. Mezi mrtvými byly také děti a mladiství, kteří v muniční továrně pracovali. Uvádí se 33 obětí ve věku patnácti a šestnácti let.
Exploze zničily velkou část továrního areálu a tlaková vlna poškodila budovy i ve vzdálenějších částech Plzně, několik kilometrů od místa výbuchu.
Katastrofa patří k nejtragičtějším událostem v historii města. Oběti dnes připomínají také památníky v prostoru někdejšího muničního závodu.
Událost bývá připomínána rovněž v souvislosti s románem Krakatit Karla Čapka, který se zabývá ničivou silou výbušnin a odpovědností člověka za jejich využití.
Až budete projíždět zdejším lesem a kolem železniční zastávky Plzeň-Orlík, možná vás překvapí, jak poklidně dnes působí krajina, která byla před více než sto lety dějištěm tak rozsáhlého neštěstí.
Podjezd, na který se nezapomíná
V této části trasy se nachází také železniční podjezd, ke kterému se váže jedna moje cyklistická vzpomínka.

Podjezd
Dnes už je průjezd pohodlnější, ale dříve byl podjezd tak nízký, že bylo nutné se na kole pořádně skrčit a naklonit téměř až k řídítkům.
Kdo tudy jezdil, dobře ví, o čem mluvím.
Jednou jsme tudy projížděli ve skupině a jeden z cyklistů sice nezapomněl sklonit hlavu, ale nějak pozapomněl na batoh, který měl na zádech.
Výsledek?
Podjezd úspěšně absolvoval, ale batoh už na tom byl podstatně hůř. Při kontaktu s konstrukcí podjezdu se mu utrhly ramenní popruhy.
Naštěstí z toho byla především historka, kterou si dodnes připomínáme.
Takže pokud někdy pojedete pod nízkým mostem, nezapomeňte, že nestačí sklonit pouze hlavu. Je také dobré vědět, co všechno vezete na zádech.
Sofronka, Spejbl a bolevecké rybníky
Za železničním podjezdem pokračuji směrem k arboretu Sofronka.
Toto zajímavé místo je spojeno především s výzkumem a pěstováním dřevin, zejména borovic. Arboretum vzniklo jako výzkumné pracoviště zaměřené na lesnickou problematiku a postupně se stalo také místem vzdělávání a poznávání přírody.
V jeho okolí najdete rovněž sochu sedícího Spejbla, jedné z nejslavnějších českých loutkových postav, jejíž historie je úzce spojena právě s Plzní.

Socha sedícího Spejbla
Spejbla vytvořil Josef Skupa a poprvé se představil plzeňskému publiku v roce 1920. Později se společně s Hurvínkem stal známým daleko za hranicemi Československa.
Od Sofronky pokračuji do oblasti boleveckých rybníků.
Projíždím kolem Seneckého rybníka, kde je možné využít posezení a v sezoně také občerstvení. Zvláště za pěkného počasí jde o velmi příjemnou část výletu.

Bolevecké rybníky
Bolevecká rybniční soustava patří k oblíbeným rekreačním oblastem Plzně a nabízí řadu možností pro pěší turistiku, cyklistiku i odpočinek u vody.
Pokračuji kolem rybníka Košinář a následně Březovou ulicí směrem na Bílou Horu.
Přes Pecihrádek a lávku nad Berounkou
Z Bílé Hory se vydávám Zručskou cestou směrem k Pecihrádku.
Tato část trasy mě přivádí do údolí Berounky, kde se nachází zajímavá pěší a cyklistická lávka.

Lávka pod Pecihrádkem
Lávka pod Pecihrádkem spojuje Bílou Horu s Doubravkou a byla postavena v roce 1993. Najdete ji také pod označením lávka Doubravka–Bílá Hora nebo Ptačí lávka.
Nachází se na říčním kilometru 135,255 a vede po ní nejen cyklotrasa číslo 2151, ale také žlutě značená turistická trasa a naučná stezka Údolím Berounky.
Zajímavostí jsou informační tabule věnované zdejšímu vodnímu ptactvu a dalším živočichům, kteří žijí v okolí řeky.
První podobné tabule zde byly instalovány v roce 2003 a v roce 2025 přibyly další informace, mimo jiné o bobrovi a nutrii.
Samotná lávka prošla v posledních letech několika opravami. V roce 2021 byla opravována mostovka a ošetřována konstrukce, v roce 2025 dostala nový protikorozní nátěr.
Přejezd nad Berounkou je jedním z nejhezčích okamžiků celé okružní trasy.
Řeka zde protéká příjemným přírodním prostředím a z lávky je možné pozorovat její hladinu i okolní břehy.
Pod Chlumem k Posedu. Ideální místo na poslední zastávku
Po přejezdu Berounky pokračuji okrajem Doubravky.
Trasa mě přivádí do prostoru nedaleko portálu železničního tunelu a následně ke sportovně-relaxačnímu areálu Posed pod vrchem Chlum.

Posed
Právě tady je možné udělat poslední delší zastávku před návratem do Chrástu.
Posed nabízí bistro, posezení a také pumptrack, na kterém si mohou vyzkoušet své dovednosti především mladší cyklisté, ale rozhodně není určen pouze dětem.
Nad areálem se zvedá Chlum, nejvyšší vrch na území Plzně, dosahující nadmořské výšky přibližně 416 metrů.
Na jeho vrcholu stojí rozhledna z roku 1926, která patří k tradičním plzeňským výletním cílům.
Historie Chlumu je pestrá. Vrch v minulosti patřil městu Plzni, postupně byl zalesňován a během druhé světové války sloužila rozhledna také k pozorovacím účelům.
Dnes patří mezi oblíbená místa pěších turistů i cyklistů. Z rozhledny se otevírají výhledy na Plzeň a okolní krajinu.
Pokud vám po téměř dokončeném okruhu ještě zbývají síly, můžete si výlet prodloužit také výstupem na Chlum. Samotná okružní cyklotrasa však vede pod jeho vrcholem.
Zpátky přes Bukovec do Chrástu
Od Posedu pokračuji poslední stovky metrů po cyklotrase číslo 2151 směrem k Bukovci.
Tady se můj okruh kolem Plzně uzavírá.
Napojím se zpět na cyklotrasu číslo 37 a přes polesí Zábělá se vracím do Chrástu, kde jsem dnešní výlet zahájil.
Na tachometru mám 59 kilometrů a nastoupaných 633 výškových metrů.
Během jediného dne jsem projel prakticky kolem celé Plzně, překonal její významné řeky, navštívil několik vyhlídek a projel lesy, kolem rybníků, historických památek i míst spojených s dramatickými událostmi 20. století.
Praktické informace k výletu
Délka trasy
59 km
Celkové převýšení
633 m
Nejvyšší bod
Sytná – 446 m n. m.
Start a cíl
Chrást u Plzně
Hlavní cyklotrasa
2151
Vhodné kolo
Trekové, horské, elektrokolo
Povrch trasy: Kombinace asfaltových cyklostezek, místních komunikací, lesních a polních cest.
Časová náročnost: Přibližně 4–6 hodin samotné jízdy podle tempa a typu kola. S fotografováním, občerstvením a návštěvou zajímavých míst doporučuji počítat s celodenním výletem.
Občerstvení: Sezonní občerstvení u Bukovce a Seneckého rybníka, další možnosti v městských částech Plzně a v areálu Posed.
Náročnost: Střední. Trasa není extrémně kopcovitá, ale obsahuje několik delších stoupání a úseky mimo asfalt.
Proč se vydat právě na tento okruh?
Okružní cyklotrasa číslo 2151 nabízí zajímavou možnost poznat Plzeň, aniž byste museli projíždět jejím historickým centrem.
Během jednoho výletu se vystřídají lesy kolem Zábělé, vyhlídky nad Božkovem, údolí čtyř plzeňských řek, okolí přehrady České údolí, bolevecké rybníky i přírodní prostředí kolem Berounky.
Kromě samotné cyklistiky nabízí trasa také řadu historických zastavení. Připomíná středověké dějiny Litic, osudy křimického zámku, válečné bombardování Radčic, boleveckou muniční katastrofu z roku 1917 i známý projev Miloše Jakeše v Červeném Hrádku.
Výhodou okruhu je také možnost nastoupit na trasu prakticky kdekoliv. Nemusíte začínat v Chrástu jako já. Výlet si můžete přizpůsobit podle svého bydliště, kondice i času.
Ať už vyrazíte na klasickém kole, nebo na elektrokole, čeká vás téměř šedesátikilometrová cesta, při které poznáte Plzeň z mnoha nečekaných stran.
Trasa:

Trasa
Zdroje: Mapy.com; Geoportál Plzeňského kraje; Česká televize – ČT24; Český rozhlas Plus; Národní památkový ústav – Památkový katalog; Encyklopedie Plzně; Magistrát města Plzně; vlastní fotografie, poznatky a zkušenosti autora z absolvované cyklotrasy.





