Když konfident gestapa ukázal prstem: tragédie Rudolfa Maxy v Plzni

Při svém amatérském historickém bádání o událostech z května 1945 na Plzeňsku a Rokycansku jsem se na podzim roku 2024 začal podrobněji zabývat odbojem v Chrástu u Plzně. Místní odbojová skupina byla prozrazena konfidentem gestapa Karlem Sobotkou. Následovalo zatýkání, výslechy a popravy. Celkem bylo podle dochovaných materiálů zatčeno kolem 150 lidí a 36 z nich bylo popraveno.

Při studiu dokumentů jsem narazil také na tragickou událost, která se odehrála v Plzni 16. února 1944. Jejími hlavními aktéry byli konfident gestapa Karel Sobotka, gestapák Pitterman a plzeňský obuvník Rudolf Maxa.

Podle dochovaného protokolu byl 16. února 1944 vyslýchán zatčený Kovářík. Gestapák Pitterman po něm požadoval, aby uvedl další osoby spolupracující s odbojem. Kovářík odpověděl, že další lidi musí znát Sobotka.

Sobotka následně gestapu označil Františka Žaluda.

Pitterman společně se Sobotkou odjel automobilem Žaluda zatknout. Cestou se rozhodl navštívit také obuvníka Rudolfa Maxu, který podle Sobotky pomáhal odboji a poskytoval mu zázemí.

Sobotka gestapu ukázal jeho obchod.

Nikdo tehdy ještě netušil, jak tragicky tato návštěva skončí.

Podle protokolu gestapo přivedlo Rudolfa Maxu k automobilu a Pitterman se ho zeptal, zda zná Sobotku. Když Maxa Sobotku spatřil, vrátil se do svého obchodu.

Tam podle dochovaného svědectví řekl:

„To jste mne museli prozradit, vy lumpové!“

Následoval konflikt mezi Maxou a Pittermanem. Rudolf Maxa se na gestapáka vrhl s obuvnickým nožem – knejpem. Pitterman vytáhl pistoli a zastřelil ho.

Podle jednoho z dochovaných protokolů však tím střelba neskončila. Pitterman měl do již zasaženého Maxy vystřílet celý zásobník.

Mimořádně cenným svědectvím je vzpomínka Maxovy manželky Marie. Ta později popsala událost velmi podrobně.

Podle její výpovědi přijelo gestapo před jejich obchod na Slovanské třídě 119 kolem 13.15 hodin. Pitterman jejího manžela odvedl k automobilu, kde seděl spoutaný Karel Sobotka.

Maxa nejprve tvrdil, že Sobotku nezná.

Gestapo ho však nutilo přiznat, že Sobotkovi pomáhal – jídlem, penězi, kuřivem a také tím, že mu opravoval boty zdarma.

Situace se postupně vyhrotila.

Marie Maxová v té době byla se svou třináctiletou dcerou v bytě. Přes skleněné dveře sledovaly, co se v obchodě děje.

Podle jejího svědectví nakonec došlo mezi jejím manželem a Pittermanem k fyzickému střetu. Maxa byl udeřen a následně se vrhl na gestapáka s obuvnickým nožem.

Do konfliktu zasáhl také druhý gestapák Salzer.

Pak zazněl výstřel.

Rudolf Maxa byl zastřelen přímo ve svém obchodě.

Tragédie tím pro rodinu Maxových neskončila.

Gestapo se později zajímalo také o to, co o smrti svého otce řekla třináctiletá dcera ve škole. Pitterman ji předvolal na gestapo a vyptával se, zda o události mluvila s učitelkou.

Dívka přiznala, že učitelce řekla, že má tatínka zastřeleného.

Gestapo se následně snažilo zjistit, co učitelka ve třídě říkala.

Marie Maxová ve své vzpomínce uvádí, že učitelka Kusteinová před dětmi pronesla řeč proti gestapu a lidem, kteří jejich otce zabili. Děti však učitelku neprozradily.

I tento malý detail ukazuje atmosféru, ve které lidé tehdy žili – strach, udávání, ale zároveň i odvahu a solidaritu.

K této události existuje ještě jeden významný dokument. Jedná se o výpověď samotného gestapáka Pittermana, sepsanou 3. a 4. dubna 1947 a uloženou v soudním spise Pitterman v Plzni.

Pitterman po válce potvrdil, že se o Žaludovi a Maxovi dozvěděl od Karla Sobotky. Výslovně uvedl, že do té doby o těchto mužích ani jejich ilegální činnosti nic nevěděl.

To je důležitý detail.

Sobotka tedy podle poválečné výpovědi gestapáka Pittermana skutečně předával informace o dalších lidech zapojených do odboje.

Stejným způsobem vypovídal i František Žalud. Podle něj byl zatčen právě kvůli Sobotkovi a Sobotka mu dokonce během cesty autem řekl:

„Nezapírej, já jsem vše řekl.“

Žalud také potvrdil, že Sobotka gestapu ukázal Maxův obchod.

Karel Sobotka byl vedoucí postavou odbojové skupiny v Chrástu. Současně však spolupracoval s gestapem jako konfident.

Podle dochovaných materiálů pokračoval ve spolupráci až do konce ledna 1945. Tehdy v Chocni přešel k partyzánům.

Po válce byl zatčen v Chomutově a v roce 1947 souzen v Plzni. Byl odsouzen ke dvěma letům vězení. Po odpykání části trestu byl na podzim roku 1948 propuštěn.

Jeho příběh je jedním z nejtemnějších případů, na které jsem při svém pátrání po osudech chrásteckého odboje narazil.

Na příběhu Rudolfa Maxy mě zaujalo především to, že se dochovalo několik různých svědectví.

Máme protokol zachycující výpovědi a informace získané gestapem. Máme poválečnou výpověď samotného Pittermana. Máme svědectví Františka Žaluda a především podrobnou vzpomínku Marie Maxové.

Jednotlivé výpovědi se v detailech liší. V základní věci se však shodují: Karel Sobotka předal gestapu informace o Žaludovi a Rudolfu Maxovi a gestapo následně oba muže zatklo.

Rudolf Maxa zatčení nepřežil.

Jeho příběh přitom není jen příběhem jedné tragické smrti. Je také připomínkou toho, jak nebezpečná byla síť konfidentů gestapa a jak snadno mohl jeden člověk svým svědectvím přivést policii k dalším členům odboje.

Karel Melichar: Bouřlivá léta, strojopis, 1966.

Další informace a dokumenty k mému pátrání po osudech chrásteckého odboje budu postupně zveřejňovat v dalších článcích.