Ze Sarajeva na Igman: cesta k olympijským můstkům, válečné historii a nádherným výhledům

Sarajevo je město obklopené horami. A právě toho stojí za to využít. Jeden z nejzajímavějších cyklovýletů vede z městské čtvrti Otoka přes Ilidžu k prameni řeky Bosny a následně stoupá po historické Igmanské cestě na horu Igman.

Okruh měří přibližně 66 kilometrů a nastoupáte na něm 990 metrů. Nečekejte ale pouze pohodovou asfaltovou cyklostezku. Přibližně deset kilometrů dlouhé stoupání na Igman je kombinací asfaltu, kamení a štěrku. Odměnou jsou výhledy, olympijská sportoviště a dlouhý sjezd zpět k Sarajevu.

Výlet začíná v sarajevské čtvrti Otoka. Trasa vede po Bulevaru Meše Salimovića směrem na Ilidžu. Z ruchu města se postupně dostáváme do zelenějšího prostředí na jeho západním okraji.

První zajímavou zastávkou jsou Rimske iskopine, tedy římské archeologické naleziště připomínající dobu, kdy zde existovalo římské osídlení.

Odtud pokračujeme k jedné z nejhezčích promenád v okolí Sarajeva – Velika aleja.

Tato přibližně 2,5 kilometru dlouhá alej vede mezi vzrostlými stromy směrem k Vrelo Bosne. Už samotná cesta je příjemným zážitkem, zvlášť když člověk na chvíli vymění sarajevský provoz za stín stromů.

Na jejím konci čeká Vrelo Bosne, pramen řeky Bosny.

Vrelo Bosne je rozsáhlý park s prameny, jezírky, potůčky a množstvím zeleně. Vstup do areálu je placený, takže je dobré s tím předem počítat.

Právě tady začíná svou cestu jedna z nejvýznamnějších řek Bosny a Hercegoviny – Bosna. Pramen je zároveň oblíbeným výletním místem obyvatel Sarajeva.

Po návštěvě Vrelo Bosne se kousek vrátíme po Velika aleja a následně odbočíme na Mala aleja.

Tady už se atmosféra výletu začíná měnit.

Mala aleja nás přivede k místům, která připomínají jednu z nejtragičtějších kapitol moderní historie Sarajeva – obléhání města v letech 1992–1995.

Na trase jsou dva památníky připomínající oběti války.

Je to důležitý moment celého výletu. Během několika desítek kilometrů totiž člověk projede místy, která vyprávějí příběh Sarajeva od římského období přes olympijské hry až po válku v 90. letech.

A právě teď začíná největší fyzická výzva celého okruhu.

Z Ilidže začínáme stoupat po Igmanské cestě – Igmanski put.

Její význam není pouze turistický. Během obléhání Sarajeva představovala jedna z mála spojení, kterými se do obleženého města dostávali lidé, potraviny, zdravotnický materiál a další zásoby.

První část stoupání vede po široké asfaltové cestě. Už tady se otevírají pěkné výhledy zpět na Sarajevo.

Jenže asfalt postupně končí.

Cesta se mění v klasickou kamenitou a štěrkovou horskou cestu.

Stoupání pokračuje ještě přibližně 10 kilometrů. Pro klasické trekové nebo horské kolo je to fyzicky náročný úsek, zvlášť kvůli povrchu. Na elektrokole je výjezd podstatně příjemnější, ale ani s elektropohonem nejde o úplně jednoduchou cestu.

Proto doporučuji mít dostatečnou kapacitu baterie.

Po výjezdu můžeme udělat krátkou odbočku k horské chatě Brezovaća, která leží přibližně ve výšce 990 metrů nad mořem.

Je to ideální místo na krátké občerstvení a odpočinek před pokračováním.

Poté se vracíme zpět na Igmanski put.

Přibližně po 4,7 kilometru ale opět odbočíme. Tentokrát po vrstevnici a následně po úzké asfaltové silnici.

A právě tady začíná jedna z nejzajímavějších částí výletu.

Cesta nás zavede k olympijským skokanským můstkům.

Sarajevo hostilo v roce 1984 zimní olympijské hry a právě Igman patřil mezi hlavní dějiště některých soutěží.

Skokanské můstky dodnes připomínají dobu, kdy bylo Sarajevo symbolem zimního sportu a svět se na něj díval úplně jinýma očima než o pouhých osm let později.

Můstky si můžeme prohlédnout zblízka a potom se stejnou cestou vracíme zpět na Igmanski put.

Následuje sjezd směrem do Malo Polje.

V Malo Polje čeká další zajímavé místo.

Pod skokanskými můstky byly obnoveny stupně vítězů z olympijských her v roce 1984. Z tohoto místa je navíc krásný pohled na oba skokanské můstky.

Je to jedno z míst, kde si člověk velmi dobře uvědomí, jak neuvěřitelně pestrá historie Sarajeva je.

Stačí se podívat kolem sebe.

Olympijské můstky, hory a lesy působí idylicky. Přitom právě toto území bylo o několik let později zasaženo válkou.

Po Igmanski put pokračujeme do Veliko Polje.

Právě zde se během olympijských her konaly běžecké disciplíny a biatlon.

Dodnes tu najdeme pozůstatky někdejšího sportovního areálu. Jedním z nejvýraznějších je rozpadající se biatlonová střelnice.

Veliko Polje je ale zároveň skvělým místem pro odpočinek.

Najdete zde řadu posezení a velkou travnatou plochu, která přímo vybízí k pikniku. Pokud si s sebou vezete svačinu, je to ideální místo na delší pauzu.

Nad celým prostorem pak dominuje další připomínka tragické historie.

Hotel Igman.

Kdysi významný hotel spojený s olympijským areálem je dnes válkou zdevastovanou stavbou. Jeho zbytky působí v kontrastu s okolní přírodou velmi působivě.

Z Veliko Polje pokračujeme ke kruhovému objezdu a napojujeme se na silnici R442a.

A přichází zasloužená odměna za předchozí stoupání.

Následuje přibližně 12 kilometrů dlouhý sjezd.

Cesta postupně opouští horské prostředí a nabízí krásné výhledy směrem k obci Krupac.

Trasa pokračuje kolem kostela ve Vojkovići, dále kolem sarajevského letiště a v blízkosti vojenské základny NATO.

Potom se vracíme do Sarajeva přes čtvrť Dobrinja.

A nakonec jsme opět v Otoce.

Celý okruh tak uzavíráme tam, kde jsme ráno vyrazili.

Na tomto výletu mě baví především jeho rozmanitost.

Během jediného dne projedete:

Celkem přibližně 66 km a 990 výškových metrů.

Na klasickém kole už je to solidní celodenní výlet. Na elektrokole je trasa výrazně dostupnější, ale rozhodně bych nepodceňoval spotřebu baterie. Největší zátěží je dlouhé stoupání po Igmanski put a kamenitý povrch.

Při tomto výletu je důležité ještě jedno upozornění.

Igman byl během války výrazně využíván a v okolí se stále mohou nacházet nebezpečná místa a nevybuchlá munice.

Proto doporučuji před cestou stáhnout a používat aplikaci BH Suspected Areas, která upozorňuje na podezřelé oblasti a místa s rizikem výskytu min.

Zásadní pravidlo je jednoduché: držet se vyznačených a používaných cest, nevstupovat do neznámého terénu a nesjíždět z trasy jen kvůli zajímavé fotografii.

Na Igmanu rozhodně není dobré riskovat.

Pokud jste v Sarajevu na několik dní a máte k dispozici kolo nebo elektrokolo, tenhle okruh bych zařadil mezi výlety, které stojí za to absolvovat.

Není to pouze cyklistický výlet.

Je to vlastně cesta historií Sarajeva.

Od římských památek přes pramen řeky Bosny, tragické období obléhání, olympijské hry v roce 1984 až po současnost.

A k tomu 990 výškových metrů, horské cesty, krásné výhledy a závěrečný dvanáctikilometrový sjezd.

66 kilometrů v sedle, ale zážitků na celý den.

Trasa:

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Igman

https://www.visitsarajevo.ba/igman/