Zapomeňte na Chorvatsko. Sarajevo nabízí Čechům úplně jiný Balkán

Chystáte se letos na dovolenou někam, kde jste ještě nebyli? Zkuste Sarajevo. Hlavní město Bosny a Hercegoviny není jen destinací pro milovníky historie. Je to živé město plné kaváren, tržišť, dobrého jídla, hor a neuvěřitelné atmosféry. A z České republiky je navíc překvapivě dobře dostupné autem.

Sarajevo jsem si vybral jako jednu z destinací, které stojí za to poznat trochu jinak než klasická evropská turistická centra. Nečekejte upravené historické centrum typu Prahy, Vídně nebo Budapešti. Sarajevo je syrovější, chaotičtější, balkánštější – a právě proto zajímavé.

Je to město, kde můžete ráno pít bosenskou kávu v uličkách starého bazaru, dopoledne stát na místě, kde začala první světová válka, odpoledne si připomenout hrůzy války v 90. letech a večer vyjet lanovkou do hor.

A to všechno během jediného dne.

Sarajevo vznikalo jako osmanské město už v 15. století a historické centrum kolem Baščaršije dodnes připomíná Orient. Právě tady se soustředí tradiční řemesla, malé obchůdky, restaurace a kavárny. Baščaršija se v 16. a 17. století stala významným obchodním centrem Balkánu.

Jenže stačí vyrazit pár set metrů směrem na západ a město se začne měnit.

Orientální uličky vystřídají široké ulice a elegantní rakousko-uherské domy. Sarajevo je totiž fascinující směsí několika historických období. Osmanské dědictví zde stojí vedle architektury habsburské monarchie a pozdější jugoslávské výstavby.

Právě kontrast mezi jednotlivými částmi města je podle mě jedním z hlavních důvodů, proč Sarajevo navštívit.

Pokud jste v Sarajevu poprvé, vydejte se ráno do Baščaršije.

Centrem starého města je náměstí se slavnou dřevěnou fontánou Sebilj. Kolem ní najdete desítky malých obchodů, řemeslných dílen, restaurací a kaváren.

Tady se vyplatí nikam nespěchat.

Projděte si uličky s měděnými výrobky, dejte si bosenskou kávu a ochutnejte místní specialitu – ćevapi. Pokud máte rádi maso, pravděpodobně budete spokojeni.

A pokud chcete ochutnat něco opravdu místního, objednejte si také burek. Jen pozor – v Bosně je „burek“ tradičně masový. Varianty se sýrem nebo špenátem mají vlastní názvy.

Baščaršija je zároveň ideální místo na večerní posezení. Jakmile se setmí, historické centrum dostane úplně jinou atmosféru.

Jedním z nejslavnějších míst Sarajeva je Latinský most přes řeku Miljacku.

Právě nedaleko něj byl 28. června 1914 zavražděn následník rakouského trůnu František Ferdinand d'Este se svou manželkou Žofií. Atentát se stal bezprostředním impulzem k událostem, které vedly k první světové válce.

Pro českého turistu je toto místo mimořádně zajímavé i proto, že Sarajevo bylo tehdy součástí Rakouska-Uherska.

Člověk stojí u mostu, podívá se na okolní domy a najednou si uvědomí, že právě tady se před více než stoletím odehrála událost, která změnila dějiny Evropy.

Nedaleko řeky stojí jedna z ikon Sarajeva – Vijećnica, historická radnice.

Budova vznikla za rakousko-uherské vlády a patří k nejvýraznějším stavbám města. Její historie ale není pouze architektonická. Během války v 90. letech byla těžce poškozena a při ostřelování v roce 1992 zde shořely obrovské množství knih a dokumentů.

Dnes je radnice obnovena a patří mezi místa, která byste při návštěvě Sarajeva neměli vynechat.

A potom je tu druhá, mnohem těžší tvář Sarajeva.

V letech 1992–1995 město obléhaly bosenskosrbské síly. Obléhání trvalo 1 425 dní a stalo se jedním z nejtragičtějších příběhů evropských dějin konce 20. století.

Pokud vás zajímá historie, určitě stojí za návštěvu Tunel spásy (Tunnel of Hope).

Tunel vznikl během obléhání jako životně důležité spojení obleženého Sarajeva s okolním světem. Měřil přibližně 800 metrů a umožňoval dopravu lidí, potravin i dalšího materiálu do města.

Není to veselá turistická atrakce.

A ani by taková být neměla.

Je to místo, kde člověk mnohem lépe pochopí, co pro obyvatele Sarajeva znamenalo několik let života pod ostřelováním.

Pokud máte dost času, navštivte také některé z muzeí věnovaných obléhání a válce. Doporučuji ale neplánovat jich příliš mnoho během jednoho dne. Po několika hodinách může být množství tragických příběhů psychicky náročné.

Sarajevo ale není pouze historie.

Město obklopují hory a jednou z nejlepších možností, jak se na ně dostat, je lanovka na Trebević.

V roce 2026 je opět v provozu a nabízí krásný pohled na celé Sarajevo. Oficiální stránky lanovky aktuálně uvádějí provoz v pondělí od 12 do 21 hodin a v ostatních dnech od 9 do 21 hodin. Před cestou je ale dobré provoz ověřit, protože se může měnit podle sezony.

Nahoře si můžete udělat procházku po horách, vyrazit k bývalé olympijské bobové dráze nebo si jen sednout a dívat se na město hluboko pod sebou.

Trebević je navíc zajímavý pro cyklisty. Okolní hory nabízejí řadu možností pro pěší turistiku i horská kola.

A právě tady jsem pochopil další velkou výhodu Sarajeva – město a hory jsou prakticky na jednom místě.

Pokud máte více než jeden den, vyplatí se vyrazit i mimo centrum.

Zajímavým cílem je například Vrelo Bosne, pramen řeky Bosny v západní části Sarajeva. Po celodenním chození historickým centrem je příjemnou změnou zelená příroda.

Za návštěvu stojí také některá z míst spojených s olympijskými hrami v roce 1984. Sarajevo bylo tehdy dějištěm XIV. zimních olympijských her a olympijská historie je ve městě dodnes viditelná.

A pokud přijedete autem, můžete Sarajevo využít jako základnu pro výlety do okolních hor.

Tady je Sarajevo pro Čechy velmi příjemné. Ceny jídel v restauracích jsou o 20-30% nižší než u nás.

Začněte ćevapi – malé válečky z mletého masa podávané obvykle v chlebové placke somun s cibulí.

Pak přidejte burek, pljeskavici, různé druhy masových jídel a samozřejmě bosenskou kávu.

A pozor – bosenská káva není espresso.

Dostanete malou džezvu, šálek a často také sladkost. Káva se připravuje tak, aby na dně zůstala sedlina.

A k tomu si dejte baklavu.

Kalorie zde opravdu nikdo nepočítá.

Českým občanům pro vstup do Bosny a Hercegoviny stačí platný občanský průkaz. Pobyt do 90 dnů během šesti měsíců je bezvízový.

Přesto bych si osobně vzal pas také. Při cestování autem přes několik zemí se může hodit.

Místní měnou je konvertibilní marka (KM/BAM). Zavedena byla v roce 1998 a je pevně fixována na euro v kurzu 1 EUR = 1,95583 KM.

Kartou dnes zaplatíte na mnoha místech, ale rozhodně bych necestoval úplně bez hotovosti. Menší obchody, tržiště nebo některé restaurace preferují hotové peníze. Někdy je možné zaplatit v eurech.

Historické centrum je nejlepší projít pěšky.

Sarajevo má tramvaje, autobusy i trolejbusy. Tramvaj je přitom sama o sobě zajímavostí – první sarajevská tramvaj vyjela už v roce 1885 a později zde začala fungovat elektrická tramvaj.

Na delší přesuny můžete využít taxi.

Pokud přijedete autem, doporučuji ho během prohlídky centra spíš nechat zaparkované. Sarajevo není město, kde byste chtěli každých deset minut hledat nové parkovací místo.

Sarajevo je turisticky dobře navštěvované město, ale Bosna a Hercegovina má stále určitá specifika.

České ministerstvo zahraničí aktuálně doporučuje zvýšenou opatrnost kvůli politickému napětí v zemi a radí vyhýbat se případným demonstracím. Pravděpodobnost bezpečnostního incidentu je podle MZV nízká.

Při výletech do hor je důležité respektovat značené trasy. V Bosně stále existují oblasti s rizikem výskytu min a nevybuchlé munice. Rozhodně tedy není dobrý nápad zkracovat si cestu přes neznámý terén. Rozhodně doporučuji ke stažení do mobilu aplikaci „BH mine suspected areas“.

Jeden den? Málo.

Za jeden den stihnete Baščaršiji, Latinský most, centrum a několik dalších míst. Ale Sarajevo tím vlastně jen ochutnáte.

Tři dny? Ideální začátek.

První den věnujte historickému centru. Druhý den historii 20. století a Trebevići. Třetí den můžete vyrazit mimo centrum – třeba k Vrelu Bosne nebo do okolních hor.

A pokud máte týden, rozhodně se nemusíte bát, že nebudete mít co dělat.

Protože je jiné.

Není sterilně naleštěné. Není přeplněné turistickými autobusy jako některá západoevropská města. A přitom má historii, kterou bychom měli znát i my.

Rakousko-Uhersko, první světová válka, Jugoslávie, zimní olympijské hry, válka v 90. letech…

To všechno je v Sarajevu stále přítomné.

Ale Sarajevo není skanzen.

Je to normální živé město. Lidé chodí do práce, děti do školy, večer se plní kavárny a restaurace a v ulicích se mísí několik kultur a náboženství.

A právě proto bych vám poradil jednu věc:

Nejezděte do Sarajeva pouze na jeden den, abyste si vyfotili Sebilj a Latinský most.

Zůstaňte alespoň tři dny.

Projděte se bez mapy starými uličkami. Sedněte si na kávu. Dejte si ćevapi. Jeďte lanovkou na Trebević. Podívejte se na místa spojená s válkou. A hlavně se chvíli jen dívejte kolem sebe.

Možná stejně jako já zjistíte, že Sarajevo není město, které člověk pouze navštíví.

Sarajevo je město, které se vám začne postupně dostávat pod kůži.