Z Rovereta na Monte Zugna a zpět

Vyjížďku jsem zahájil u hradu v italském městě Rovereto, odkud je to na vrchol Monte Zugna 20km s převýšením 1650 metrů. Trochu jsem měl obavu, zda to moje 720Wh baterie v režimu AUTO zvládne, ale podařilo se. Rodinu jsem nahoru poslal autem s tím, že na mě počkají v polovině stoupání a pak zaparkují u Rifugio Coni Zugna, která je v nadmořské výšce 1610 m.n.m, tedy o pár metrů výš než naše Sněžka. Vyrazil jsem, s malým časovým náskokem před rodinným vozem, směrem na jih po silnici označené jako SP Sinistra Leno až do osady Albaredo. Po šesti kilometrech stoupání jsem byl rád, že mohu odbočit na silničku Albaredo-Zugna, protože automobilový provoz byl trochu nepříjemný, ale zase už jsem byl ve výšce 750 m.n.m. Dál jsem pokračoval úzkou asfaltovou silničkou plnou zatáček a postupně se nejenom zhoršilo počasí a já chytil několik dešťových přeháněk, ale také se objevují první stopy po bojišti z první světové války, konkrétně se pohybuji na území zabraném Rakousko-Uherskem. Nejčastěji to jsou ve skále vytesané úkryty či pozůstatky staveb a vše je vzorně popsané na doprovodných tabulích. Na 15. kilometru ve výšce 1450 m.n.m. pak přejíždím frontovou linii na území pod kontrolou Itálie. Jsou zde opět vzorně udržované zákopy, bunkry a palebná postavení. Asfaltová silnice končí u horské chaty Rifugio Coni Zugna, kde je v sousedství kopule hvězdárny,

ale obě budovy jsou zavřené, je září, a tak mají asi po turistické sezoně. Využívám zázemí rodinného auta k občerstvení a beru si i teplejší oblečení, přeci jen jsem ve výšce Sněžky.

Dál pokračujeme po šotolinové cestě, já na elektrokole a rodina pěšky, okolo kaple 1,4 km dlouhým stoupáním k areálu bývalých italských kasáren. Drobná dešťová přeháňka je kulisou mého krátkého setkání s kozorohem horským… Po areálu italských kasáren zde dnes najdeme jen základy staveb a také vybetonovaný svah, odkud se dešťová voda sváděla do podzemní cisterny.

Po pravé straně areálu je malý hřbitov a za ním pak kromě výhledu na Lago di Garda také ve skále vytesané jeskyně pro děla (postazione in caverna per cannone). Původně bylo cílem dojet právě sem, ale dostatek energie v baterii elektrokola, sluníčko a schůdná pěšina rozhodli, že je čas zdolat samotný vrchol Monte Zugna 1857 m.n.m. Také zde jsou zbytky vybetonovaných vojenských postavení a hlavně krásné výhledy jak na okolí Lago di Garda, tak na masiv Pasubio.

Cestou dolů zastavuji až těsně nad obcí Albaredo u vysílače, kde odbočuji přes závoru na kamenitou cestu k Fungo di Albaredo. Jedná se o krásný skalní útvar, který podle tvaru naše rodina pojmenovala jako „houbička“ .

Opravdu připomíná tvar houby. Další zastávkou by mělo být Orme dei dinosauri, tedy naleziště stop dinosaurů, ale nalézám jen kamenolom, jehož příjezdová cesta je v opravě. Nezbývá mi, než cestou do údolí porušit pár zákazů na prázdné silnici, kde nikdo nepracuje… a dostávám se k Sacrario militare di Castel Dante. Budova impozantního vzhledu má dvě patra, propojená vnitřním schodištěm. Uvnitř jsou uloženy ostatky Fabia Filziho a Damiana Chiesy, dvou iredentistů z Rovereta popravených rakouskou vládou za velezradu. Dodnes se zde nacházejí ostatky asi dvaceti tisíc vojáků, známých i neznámých, Italů, Rakušanů (tisíce z nich z Trentina), Čechoslováků a Maďarů, kteří padli během první světové války. Budova je pokryta kovovou kopulí. Bohužel areál je v rekonstrukci, tedy zavřeno.

Dnešní vyjížďku končím u Campana dei Caduti, Zvonu Míru. Nakládám elektrokolo do auta, a pak s rodinou míříme do areálu se zvonem.

Zhotovení Zvonu Míru, nazývaného Maria Dolens, inicioval místní farář Antonio Rosaro. Navrhl, aby byl odlit ze zbytků zbraní, které zůstaly na okolních polích a v lesích. První a pak i druhý zvon praskl. Dnes je na návrší zvon v pořadí třetí. Je to největší funkční zvon na světě. Jeho výška činí 3,36 m, průměr 3,21 m a hmotnost 22,6 t. Jen jeho srdce váží úctyhodných 600 kg. V roce 1924 byl zvon osazen na věž Roveretského hradu, která ale pod jeho vahou začala praskat. V roce 1965 byl proto přemístěn na návrší nad městem. Každý večer se zvon rozezní, aby uctil památku padlých z celého světa a všem lidem zaslal varování: „Již nikdy více válku.“

Sedíme v přilehlém amfiteátru s výhledem na zvon, já si do sluchátek pouštím High Hopes od Pink Floyd a myslím na všechny ty padlé a zmrzačené nejen v první světové válce. Jestli budete mít cestu, určitě se zde zastavte. Celá trasa mojí vyjížďky měřila 44 kilometrů.

Zdroj a další informace: https://fondazionemcr.it/zugna_context.jsp?ID_LINK=113987&area=324

https://www.montagnando.it/art/cdz/monte-zugna/