Článek
Čokoládová
Ztrácí na intenzitě.
Na hladině zlato rozlité.
Na své síle ztrácí.
Se soumrakem ožijí spáči.
Ukolébáni fotografové.
Podvečery snové.
Přívětivé světlo vysílá.
V něm velké kouzlo spočívá.
Schoulená do posledních paprsků.
„Tak zase až zítra.“
Si postesknu…
Hladina k večeři prostírá.
Chystá se zlatá hodinka.
Západ teplý nádech vnáší.
Krajina ve světle.
Přítulném, zvláštním.
V barvách obzory.
Poklidně zapadá.
Fotografům navzdory.
„Ještě se nabažit toho tepla!“
V sobě ho rozpustit nechat.
Vychutnat si tuhle chvíli.
To mě slunce nabádá.
Pro dnešek docházejí síly…
Nebudu fotografkou smutnou.
Večeři naservírovanou, chutnou.
Odmyslím si záři velkoměsta.
Černočerné tleskám.
Kéž by byla dost hutná.
Mohla by hořkosladce chutnat.
„Jen houšť a více!“
Pro život zapálená.
Nehasnoucí svíce.
Nechám světlo plápolat.
Kolem tma čokoládová.
V sobě nesu to zvláštní teplo.
Hýčkám si ho, uchovám.
