Článek
Epická
Povinnost…
Tragédie epická!
U mě není host.
„Ta si mě nezíská!“
Dobrovolnost, dělat radost, svolnost.
Záležitost sváteční.
Co pro mě není svátkem.
„Nechat se přinutit?“
Krátkozraké…
Dnes se mi prostě chtělo.
Během chvilky navařeno.
Usmažím šalotku.
„Dnes vaří dobrotu!“
Široko daleko jasné…
Potěším jazýčky mlsné.
Vše se podaří, jsem si jistá!
S pár ingrediencemi si vystačím.
Soustředěně oběd chystám.
Do pánve vína jen trochu…
Labužnicky doušek polknu.
Mnohem větší podíl.
Mezi rizoty velký rozdíl.
Tomu ze školní jídelny se nepodobá.
Vévodí rýže zakulacená.
Svěží stonky talíř ozdobí.
Vyhrály běh přespolní.
Šťavnatost, zelené krása.
„Jazýček jásá!“
Vypíchli chřestu přednosti.
Svátečně nás pohostí.
Dobrovolně…
Urodily se samovolně.
Kuřátko na dvorku marně uhýbá.
Už ho lapli, nezvonil umíráček v kapli.
Oříšek másla mu prospívá.
Na pánvi krásně žlutá přibyla.
Námitky neuplatní.
Strávníci šťastní.
„Jak si italskou domácnost představit?“
Nechám se vůní z pánve navnadit.
Ať si kdo chce, co chce říká…
Má domácnost směs všeho možného.
Jen ne tichá…
Tanec kolem pánve.
Okořenit radostí řádně.
Na výsledku velký podíl.
Zaslouží si rýže sběr pozdní.
Nevydržím zůstat klidná.
Srknu si vína.
Nezbytná síla vývaru.
Dostávám se do varu.
Míchám, podlévám.
Sváteční náladě podléhám.
Kuřátku zpívám.
Nic neodbývám.
Ne, že musím…
Improvizovat zkusím.
Neobejdu se bez lásky, másla, parmezánu.
„Bez toho ani ránu!“
Jen když se mi chce, v kuchyni tančím.
Prostřený stůl k obědu zve.
Usednout, poděkovat stačí.
„Má to grády, má to šťávu!“
Rádio přeladím, neposlouchám zprávy.
Dovolím si vypustit páru…
Poslední kapka vývaru…
Kuře položit život odvahu.
Radosti hold vzdávám.
Na obědě si pochutnávám.
Bez ochoty k přípravě, chuť nezíská.
Láska na talíři.
„Přímo epická!“
V bříšku jako v pokojíčku.
Hřejivá, činnost dobrovolnická.
