Článek
Když
Když se ráno probudíte.
A zkrátka jste…
V tom si lebedíte.
Když se do světa vydáte.
S krásnými lidmi se potkáte.
Potěšení v jejich přítomnosti chvíli být.
Když zkrátka blízkost vnímáte.
Nad slunce jasné, že baví nás žít.
Když rozkvetou sakury.
Včely si s květy rozumí.
Jen na ten zázrak zíráte.
Sílu života vnímáte.
Hlava v záklonu.
Čerpáte krásu ze stromů.
Mezi růžovou blankytně modrá.
Vydařil se den…
To se zkrátka pozná.
Když marně vyhlížíte obláčku plutí.
Na slunce je spolehnutí.
Když ráno svému slibu dostojí.
Prozářenému dni se pokloním.
„Děkuji, má úcta.“
Takových v zásobárně spousta.
Když šálek kávy nezklame.
Crema ještě hustší než v reklamě.
Není to samo sebou…
Dokážu dobrou kávu ocenit.
„Dobře to tu vedou!“
Recenzi psát nebudu.
Sama sebou se káva chválí.
Klidně ji ponechám osudu.
Když tak krásně, líně, plyne řeka.
Podél ní chce se ti jít.
„Teď hned!“
Není nač čekat.
Využít to, KDYŽ…
Teď právě, se to nejlepší děje.
Není co vylepšit.
