Článek
Pokradmu
Slunečních paprsků pár.
Nositel dobrých zpráv.
Pomaloučku se vkrádá.
„Jaro mám tak ráda!“
Jen tak být.
Potěšení si dovolit…
Kouzlo ukradených chvilek.
Dnešního dne příběh.
Posadit se, jen tak…
Na nic víc nečekat.
Slunci čelem.
To je celé…
Se sklenkou vína.
Opomenutá kniha.
Nezbytný zápisník na stole.
K vedlejšímu mrknu úkosem.
Natěsnané vedle sebe.
Slunci se věnuji.
Promlouvá ke mně vřele.
Ve sklence nenápadně šátrá.
Paprskům čelo nastavím.
„To mám tak ráda!“
Na stolku lapač snů.
Slůvka, jedno za druhým.
Zlodějem se nestanu.
„Lapím je !“
Vzápětí do světa pustím…
Stránky poskvrněné inkoustem.
Nechat si je pro sebe
„To nedopustím!“
Slunce na mě souhlasně pomrkává.
Pokradmu…
Mému odhodlání přitakává.
„Přece je v šuplíku nezamknu!“
