Článek
Vyletí ptáček
Sešlost na náplavce.
Smích plaší vrabce.
Hluk, povyk…
„K vidění tolik!“
Korzuje, umělecká duše.
Náklonnost k Životu spojuje.
Rozhovory kusé.
Prohozená slova, ptáčci je zachytili.
Útržky vět, pocit libý.
Potkala jsem se s dívenkou.
Nechce se mi od ní hnout.
Trousím slova…
Splynou pohledy.
Ptáčci vše hravě stihnou.
Vystavené exponáty obletí.
Vděčná…
Právě sem, dovedla mě cesta.
S dívkou jsme se setkaly.
Říčkou brouzdaly.
V rozhovoru, bosé.
Ptáčci na pozoru.
Nad námi přeletěli.
Úsměvy uviděli.
Voda do proudu pozve.
Mezi prsty lechtá.
Dívenka se chechtá.
Krásně…
Samy se píší básně.
Ptáci mávli křídly.
Povyk odpustili.
Přes kameny skáčem.
Náplavka, koryto řeky.
Dobrá nálada.
„Zvěstovat radost letí!“
Ta se k tomu místu váže.
Na každém kroku se s ní potkávám.
Letní den plnými hrstmi rozdává.
Tak zákon přitažlivosti káže.
Radost, pohoda.
Souznění, tajná dohoda.
Šepot říčky, úmysl čistý.
Na vlně přátelství.
Ctí holčičí tajemství.
Tak to umí Život zařídit.
Přímo do srdce zacílí.
Zajistí tečku sladkou.
Slova díků, ve vlnkách plavou.
S dívenkou, s říčkou.
Navždy kamarádkou.
Proletěli nad vystavenými díly.
Na dlažbě jejich verdikt bílý.
„Kde tyhle móresy pochytili?“
Pošetilosti jsem se vysmála.
Jasný vzkaz dostala.
Na jiném záleží.
Na štěstí, na citech.
Svědkem ptáčci.
Říčce ponechaný kamínek.
Proti proudu, spolu.
Laskavý stín stromu.
Ateliér venkovní.
Říčka se v bocích zavlní.
Nadšený fotograf.
Do historie sáh.
Kolem letitého přístroje skáče.
Chvilku pokukoval.
Něco pošteloval.
Pod plachetku se schoval.
Připravte se, nehýbat…
„Vyletí ptáček!“
Potěšil, clonu neřešil.
Krásně zacvrlikal.
Ve slunci se zatřpytil.
Proudem se svézt nechal.
Láska na první pohled.
Z ptačí perspektivy nadhled.
O vyjímečném dni zaštěbetal.
