Článek
Český národní tým má za sebou po dlouhých čtrnácti letech úspěšný světový šampionát. Čeští hokejisté bojovali jako lvi a dílo se nakonec podařilo. Celé Česko zažívá obrovskou euforii, podobnou té v roce 2010, kdy parta okolo Tomáše Rolinka navzdory všem odhadům vypálila rybník všem hokejovým velmocem.
Základní skupiny
Už v základní skupině a bez nejzvučnějších posil ze zámoří naši kluci předváděli velmi sympatické výkony. V zápasech se všemi soupeři, se kterými byly body povinností, naši nezaváhali ani jedinkrát. Po těsném vítězství nad Finy 1:0 celé Česko pomalu začínalo věřit v úspěch. Velmi nebezpečným Švýcarům, kteří do Prahy a Ostravy přivezli opravdu sebevědomý a hvězdami nabitý tým jsme vzdorovali statečně, ale chyběl nám kousek štěstíčka při nájezdech.
Za nejinfarktovější zápas základní skupiny lze asi označit duel s Kanadou. Naši dokázali v závěru utkání dohnat dvoubrankové manko a neváhali riskovat ani při hře bez brankáře. Riziko se vyplatilo a po galapředstavení Martina Nečase, který už tou dobou byl pevně zakořeněn v naší sestavě, jsme Kanadu přinutili k prodloužení. V nadstaveném čase jsme ale zápas po sérii zbytečných chyb ztratili. Za nasazení a celkový výkon si naši i přesto zaslouží obrovskou pochvalu. A to i naše nově příchozí posily David Pastrňák s Pavlem Zachou, kteří i přes jet lag po náročné cestě podali solidní výkony.
Play-off
Ve vyřazovací části byl k našim reprezentantům los velmi krutý. V nervy drásající čtvrtfinálové bitvě s USA jsme se probojovali do semifinále nejtěsnějším možným rozdílem po jediné brance Pavla Zachy. Před branami finále Čechům nikdo příliš mnoho šancí nedával, neboť na nás čekali do té doby naprosto bezchybní Švédové. A přihodilo se něco, co do dnes nikdo nechápe. Bezchybní a všemi opěvovaní Švédové od Čechů obdrželi ostudný debakl 3:7. Za to, že zápas neskončil 3:8, hokejisté tří korunek vděčí pouze štěstěně, když Lukáši Sedlákovi nebyl uznán hattrickový gól kvůli milimetrovému ofsajdu Romana Červenky.
Čeští hokejisté letos podávali opravdu obdivuhodné výkony a bylo by skvělé kdyby je dokázali pravidelně opakovat
Finále
Ve vypjatém finále naštěstí přišlo to, na co všichni čeští fanoušci od zápasu s Kanadou čekali. Probudila se největší česká hvězda. David Pastrňák ze své tradiční pozice, z levého křída, nechytatelnou ránou z první pohřbil naděje Švýcarů na první mistrovský titul a rozjásal všechna česká hokejová srdce. Češi zvládli i poslední vystoupení a po čtrnácti letech, navíc na domácím šampionátu, opět získali zlato.
Na dlouho dobu zřejmě naposledy
Nyní se pojďme podívat na to, proč náš tým byl i přes skepsi expertů schopen tak senzačního výsledku. Sestavy všech soupeřů z elitního klubu se letos hvězdami jen hemžily. Ale ruku na srdce. Když se podíváme na českou sestavu po příletu našich tří mega hvězd Pastrňáka, Zachy a na letošním šampionátu zázračného Martina Nečase, zjistíme, že jsme disponovali téměř vším nejlepším, co máme. Ano zajisté, takoví Kanaďané mají k dispozici Bedarda, Tavarese a další.
Jenže více hvězd se prohánělo po kluzištích za mořem, než po O2 aréně. Jen namátkou můžeme jmenovat třeba Connora McDavida, v současnosti nejlepšího hráče světa. Dále Sidney Crosby, Cale Makar a mnoho dalších. Reálně by ze současného kanadského týmu hrála pouze hrstka hráčů, kdyby měli Kanaďané k dispozici vše, co NHL nabízí.
Podobně jsou na tom, Američané, Švédové i Finové. Kdežto Čechům z elitních hráčů chyběl snad pouze Hronek a Hertl. Je nepravděpodobné, abychom v příštích ročnících měli opět takové štěstí a zase přivezli to nejlepší.
Je to sice smutné, ale je to bohužel tak. Letos se nám sestava prostě sešla a čeští hokejisté se svojí šance skvěle chytili. Přinesli tak obrovskou radost celému českému národu. Kéž bychom takový úspěch dokázali co nejdříve zopakovat.
Zdroje:
