Článek
Kolem propasti se v jihomoravském krasu prohání davy turistů, kteří přijíždějí hlavně kvůli vyhlídkovým můstkům a lanovce. Málokdo z nich ale tuší, že se dívá do jedné z geologicky nejzajímavějších děr na kontinentu — místa, jehož dno nebylo dodnes prozkoumáno celé.
Macecha, která shodila nevlastního syna
Jméno propasti pochází z lidové pověsti, poprvé písemně zaznamenané v roce 1793: zlá macecha, která se přivdala k ovdovělému sedlákovi, měla nevlastního syna po narození vlastního dítěte lstí zavést k propasti a shodit ho dovnitř, aby o dědictví nepřišel její vlastní potomek. Podle jedné verze pověsti pak macecha ze zoufalství skočila za ním, podle jiné ji do propasti po zjištění pravdy hodili sami vesničané. Chlapec podle legendy pád přežil a zachránili ho vesničané s otcem. Propast samotná ale vznikla mnohem prozaičtěji — zřícením stropu obrovského podzemního dómu, kterým protéká říčka Punkva, patrně během poslední doby meziledové.
Mnich na provaze a století odvážlivců
První písemně doložený sestup člověka do Macochy provedl v roce 1723 minoritský mnich Lazarus Schoper z brněnského kláštera. Následujících takřka dvě stě let se do propasti spouštěly desítky nadšenců a badatelů — mezi nimi i vilémovičtí občané, kteří sem chodili pro těla sebevrahů. Systematický vědecký výzkum zahájil v roce 1901 profesor Karel Absolon, jehož expedice v roce 1909 objevily Punkevní jeskyně a v roce 1914 propojily dno propasti suchou cestou s Pustým žlebem. Vodní cestu říčkou Punkvou se podařilo zpřístupnit až v roce 1933 — a to doslova s pomocí dynamitu. Dnes propast měří 138,5 metru do hladiny Dolního jezírka, je 174 metrů dlouhá a 76 metrů široká, což z ní dělá největší propast typu „light hole“ (propast osvětlenou denním světlem až na dno) ve střední Evropě.
Dno, které ještě nikdo neviděl celé
Přímo na dně propasti leží dvě jezírka napájená říčkou Punkvou. Horní jezírko je asi 13 metrů hluboké a je vidět shora, zato Dolní jezírko je ukryté mezi skalami a jeho hloubka přesahuje 49 metrů — dno se navzdory opakovaným pokusům profesionálních potápěčů dosud nepodařilo najít, což celkovou zdokumentovanou hloubku propasti posouvá až ke 187,5 metru. Propast navíc hostí i unikátní botanickou vzácnost: kruhatku Matthioliho, drobnou rostlinu z čeledi prvosenkovitých, kterou zdejší výzkumníci objevili na dně propasti při expedici v roce 1918 a která se jinde na světě nevyskytuje. I ve století turistického ruchu si Macocha zachovala schopnost překvapit — v roce 2008 se dokonce na několik týdnů stala dějištěm sporu, když soukromý vlastník přístupové cesty k dolnímu můstku začal neoprávněně vybírat vstupné, než krajský úřad jeho postup označil za nezákonný.
Švýcarsko, které nikdy nebylo Švýcarskem
Celé oblasti se v devatenáctém století říkalo „Moravské Švýcarsko“ — název, který dnešním návštěvníkům může znít nadneseně, ale odrážel tehdejší romantickou módu přirovnávat malebná skaliska k alpské krajině. Právě v tomto duchu nechal hrabě Hugo Salm-Reifferscheidt vytesat do skal stezku spojující propast s Punkevními jeskyněmi, po které se dodnes dá dojít pěšky. Pro ty, kdo na chůzi nemají čas nebo síly, dnes propast zpřístupňuje 249 metrů dlouhá lanovka s převýšením 140 metrů — nejstrmější a zároveň nejkratší svého druhu v celé zemi, v provozu od roku 1995.
Propast, kterou první odvážlivec zdolal na provaze v barokní kutně, dnes zpřístupňuje nejkratší a nejstrmější lanovka v Česku. Jestli je to pokrok, nebo jen jiný způsob, jak se vyhnout tomu, co Macocha po staletí nabízela — tedy pořádný respekt před hloubkou, kterou nikdo přesně nezná — nechává na posouzení každému návštěvníkovi zvlášť.
