Článek
Do léta 1916 platilo mezi americkými vědci takřka za dogma, že žralok nemá důvod útočit na člověka. Sled útoků podél pobřeží New Jersey, které se odehrály během pouhých dvanácti dnů v červenci téhož roku, tuhle představu rozbil natrvalo a zanechal po sobě čtyři mrtvé a jednoho těžce zraněného přeživšího.
První dvě oběti na pláži
První obětí se stal pětadvacetiletý Charles Vansant z Philadelphie, kterého žralok napadl při večerním koupání u Beach Haven 1. července — zemřel na vykrvácení poté, co mu zvíře doslova serval maso ze stehna. O pět dní později, 6. července, zemřel podobným způsobem i vrátný hotelu Essex and Sussex ve Spring Lake Charles Bruder, kterému žralok při útoku doslova amputoval obě nohy. Ani jeden z případů si tehdy veřejnost nespojovala s hromadným nebezpečím — místní odborníci první útok dokonce zprvu připisovali mořské želvě.
Hrůza jedenáct mil od moře
Nejpodivnější kapitola přišla 12. července, kdy k útokům došlo v Matawan Creek, potoce ležícím jedenáct mil od pobřeží a takřka bez jakéhokoli spojení s otevřeným mořem. Kapitán Thomas Cottrell tam ráno zahlédl pod mostem plout žraloka a snažil se místní varovat — nikdo mu ale nevěřil, protože v potoce podobná zvířata nikdo nikdy neviděl. Odpoledne se v potoce koupala skupina chlapců včetně jedenáctiletého Lestera Stillwella, kterého žralok stáhl pod hladinu přímo před očima jeho kamarádů.
Marná záchrana
Na Stillwellův křik přiběhli dospělí z okolí, mezi nimi i čtyřiadvacetiletý místní podnikatel Stanley Fisher, který se do vody vrhl v domnění, že chlapec jen ztratil vědomí. Prakticky okamžitě ho žralok kousl do nohy tak vážně, že na následky zranění ještě téhož večera v nemocnici zemřel. O půl hodiny později, o kus dál v tomtéž potoce, pokousal žralok do nohy i čtrnáctiletého Josepha Dunna — ten jako jediný ze zraněných útok přežil. Chlapcovo tělo se podařilo najít až o dva dny později.
Panika se šíří po celém pobřeží
Zprávy o útocích vyvolaly paniku, kterou dobový kronikář označil za bezprecedentní v americké historii — šířila se telefonem, telegrafem i dopisy podél celého atlantského pobřeží. Plavčík Benjamin Everingham tvrdil, že u pláže Asbury Park odehnal veslem téměř čtyřmetrového žraloka. Herečka Gertrude Hoffmannová, koupající se krátce po matawanských útocích na newyorském Coney Islandu, popisovala setkání s domnělým žralokem a zuřivé cákání vodou, kterým se ho snažila zahnat — sama později přiznala, že si nebyla jistá, jestli unikla smrti, nebo celou věc jen přehnala ve strachu. Podobná hlášení přicházela i z Bayonne v New Jersey, z New Yorku, Connecticutu i Floridy.
Žralok chycen, panika propukla naplno
Dva dny po matawanských útocích, 14. července, se rybářům podařilo v nedaleké zátoce Raritan Bay chytit mohutného, přes sto třicet kilogramů vážícího žraloka. V jeho žaludku měly být nalezeny lidské ostatky, ačkoli se tohle tvrzení nikdy vědecky nepotvrdilo. Podle novodobých badatelů šlo pravděpodobně o žraloka býčího, jediný druh, který dokáže přežívat i ve sladké vodě, což by vysvětlovalo i útok tak daleko od moře. Zpráv o žralocích se mezitím objevovaly stovky po celém americkém pobřeží od Connecticutu po Floridu, starosta Matawanu vypsal na zabití žraloka v potoce odměnu sto dolarů a k pobřeží se sjížděly ozbrojené čluny i novináři z celé země.
Útoky z roku 1916 zůstávají dodnes jedním z nejstudovanějších případů svého druhu a podle mnohých literárních historiků daly o šedesát let později přímou inspiraci Peteru Benchleymu k napsání románu Čelisti, podle kterého natočil Steven Spielberg svůj stejnojmenný film. Strach ze žraloků, který tenhle příběh nastartoval, v americké kultuře přetrvává dodnes.
Zdroje
Encyclopaedia Britannica — The 1916 Shark Attacks That Gave Sharks a Bad Rap — https://www.britannica.com/story/the-1916-shark-attacks-that-gave-sharks-a-bad-rap
All That's Interesting — The Jersey Shore Shark Attacks Of 1916 — https://allthatsinteresting.com/1916-new-jersey-shore-shark-attacks
Wikipedia — Jersey Shore shark attacks of 1916 — https://en.wikipedia.org/wiki/Jersey_Shore_shark_attacks_of_1916
