Článek
Sociální sítě jsou dnes přehlceny kýčovitými záběry maminek a jejich dokonale stylově oblečených a načesaných ratolestí. Děti v tomto případě plní spíše roli módního doplňku než tvora, který potřebuje v životě někam nasměrovat. Takové dítě za několik málo let povyroste a změní se k nepoznání. Najednou je z něj myslící bytost, která začíná mít vlastní pohled na svět. V rámci tohoto zkoumání dítě samozřejmě také testuje, jak daleko může zajít a co vše za něj maminka je schopná udělat. A v momentě, kdy maminka pro trochu klidu udělá naprosto cokoliv, má dítě vyhráno. Tedy alespoň do doby než dospěje, potom má naopak založeno na velký malér.
Dítě není hloupé a zjistí, co může a co ne
Je přirozeností každého tvora v přírodě od mala hledat své hranice a posouvat je. Rozumím, že nemůžeme pětileté dítě nechat na pospas a očekávat, že si uvaří večeři. Ale aby náš junior seděl v křesle, sledoval Pepka námořníka a maminka okolo něj lítala jak splašená jen proto, aby neřval, to je nepřípustné. A přesto to drtivá většina maminek dennodenně dělá. Dělají to proto, že dětský pláč, nebo dokonce řev, je něco, co každičkou matku přivádí k šílenství a dává jí pocit, že jako matka selhává. Přitom této obětavé a příliš starostlivé mámě vůbec nedochází, že selhává právě tím, jak okolo potomka skáče.
Nestěžujme dětem jejich budoucnost jen proto, že sami nejsme schopni zpracovat jejich řev. Ony to dělají, protože to prostě funguje. Změňme to
Synovi nebo dceři velmi rychle dojde, jak to funguje. Dojde mu, že svět je místo, kde stačí trochu zaplakat a vše hned začne fungovat. Ale kdy taková maminka plánuje svému dítěti konečně prozradit, že tato představa světa je realitě velmi vzdálená? Ideálně později, teď hlavně ať neřve. A to je podle mě sobecké. Rodič tím dává přednost svému pohodlí před budoucností potomka.
Ve jménu dobra, konáme zlo
Matka s křičícím dítětem je na ulici automaticky považována za špatnou matku, která se svému dítěti nevěnuje a klidně jej nechá řvát, místo aby jeho potřebu ihned uspokojila. Toto stigma nejspíše maminky pudí k okamžitému řešení situace. Jenomže okamžité je pouze jedno řešení. Plně vyhovět nasupěnému potomkovi a tím mu opět dokázat, že jeho metoda dokonale funguje. Opět je to ale velmi sobecké řešení. Sobecké proto, že momentálně jsme sice získali klid, ale dítěti do života nepředali vůbec nic použitelného. Kdyby náš řekněme osmiletý loupežník už nyní pochopil, že pro to aby něco měl, musí také přiložit ruku k dílu, získal by do života nesmírně cenný poznatek. O který ho ovšem starostlivá máma svojí péčí připravuje.
Na první pohled krkavčí matka může ve finále svému dítěti dát do života mnohem více než ta společensky oblíbená pečovatelka a utěšitelka
Síla okamžiku devalvuje zdravý rozum
Téměř každý rodič při rozhovoru s jiným dospělým jedincem bez mrknutí oka odsouhlasí, že dítěti se nemá přílišně ustupovat. Za svým nově nabytým názorem si také pevně stojí. Tedy až do doby, než jeho mladší já začne něco potřebovat a moc dobře ví jak si o to říci, aby nemuselo hnout brvou. Rodič z běžné situace udělá výjimečnou, opět ve všem vyhoví a s výchovou začíná zase zítra. Jednoho dne ale zítra bude pozdě a vaše ratolest vyrazí do světa absolutně bez přípravy. A nebude se stačit divit. Díky vám a vaší péči. Rodič by měl vždy upřednostnit zájmy dítěte před těmi svými. Je ale třeba důkladně rozlišovat, co je v zájmu dítěte a co ne. Určitě to není splnění jeho přání z trucu, vynucené řevem.
Dětem se věnujme jak jen to je možné. Ale nepodstrojujme jim.
Na péči o dítě by se lidé měli dívat s větším nadhledem a nesnažit se hasit pouze aktuálně vzniklou situaci. Naše dítě je to nejlepší, co nám náš život mohl dát. Tak by bylo dobré, kdybychom se snažili mu také to nejlepší předat. To nejlepší pro naše dítě, ne pro nás. A to se velmi často a diametrálně liší.
Zdroje:
Osobní zkušenosti, jak vlastní, tak vypozorované
