Článek
Kdyby si měl podvodník vybrat jeden objekt, který „prodá“ cizím lidem, těžko najde symboličtější kus než Eiffelovu věž. Přesně to v roce 1925 udělal Victor Lustig, muž narozený v Hostinném v tehdejším Rakousku-Uhersku, na území dnešní České republiky. Vydával se za francouzského úředníka a přesvědčil skupinu obchodníků se šrotem, že věž se má tajně zbourat a oni ji mohou koupit jako první. Fungovalo to natolik dobře, že to zkusil zase.
Kapesní zloděj, který se naučil mluvit jako diplomat
Lustig se narodil v roce 1890 a kriminální dráhu začal jako obyčejný kapsář a podvodník při kartách. Postupně se vypracoval na profesionála, který ovládal několik jazyků a dokázal svým charismatem a sebejistým vystupováním přesvědčit prakticky kohokoliv. Během kariéry používal podle některých pramenů až pětadvacet různých krycích jmen a byl hledaný desítkami policejních sborů po celém světě, přičemž v amerických vězeňských záznamech figuroval pod jménem Robert Miller. Ve dvacátých letech se dozvěděl, že Eiffelova věž, postavená v roce 1889 na omezenou životnost, vyžaduje čím dál nákladnější údržbu a v tisku se pravidelně objevovaly spekulace o jejím možném zboření. Tahle drobná, ale reálná informace mu poskytla dokonalý základ pro věrohodnou lež.
Jak se prodává věž, která není na prodej
V roce 1925 si Lustig pronajal apartmá v luxusním pařížském hotelu Crillon na Place de la Concorde a nechal si vytisknout hlavičkový papír s padělaným státním razítkem. Jako úředník ministerstva pošt a telegrafů pak pozval šest předních obchodníků se šrotem na důvěrnou schůzku, na které jim oznámil, že údržba věže je natolik nákladná a politicky citlivá, že vláda rozhodla o jejím tichém odprodeji na šrot. Mezi zájemci vytipoval Andrého Poissona, muže dychtivého po společenském uznání, kterého přesvědčil nejen k zaplacení ceny za sedm tisíc tun kovu, ale i k tajné úplatce, aby zakázku dostal právě on. Poisson zaplatil přes sedmdesát tisíc franků, tedy dnešní ekvivalent zhruba čtvrt milionu dolarů, a Lustig ještě téže noci zmizel z Paříže i s penězi.
Podruhé to už nevyšlo, ale kariéra tím nekončila
Poisson byl natolik zahanbený vlastní důvěřivostí, že celou věc nikdy nenahlásil policii, a Lustig se tak o měsíc později odvážil zkusit úplně stejný trik znovu s novou skupinou obchodníků. Tentokrát ale jeden ze zájemců pojal podezření a na rozdíl od Poissona zavolal policii, takže se o podvodu poprvé psalo v novinách. Lustig raději zmizel za oceán, kde pokračoval v podobně troufalých kouscích, mimo jiné údajně přesvědčil i gangstera Al Caponeho k investici, kterou mu později beze ztráty vrátil a tím si od něj vysloužil odměnu i respekt. Jeho kariéru nakonec ukončilo až padělání amerických bankovek. Zatčen byl v roce 1935 a odsouzen na dvacet let do věznice Alcatraz, kde zemřel v roce 1947 na zápal plic.
Lustigův příběh přežil dodnes hlavně díky tomu, jak dokonale ukazuje mechaniku velkého podvodu. Nešlo o žádnou zázračnou lest, ale o kombinaci věrohodné historky, oficiálně vyhlížejících dokumentů, prestižního prostředí a schopnosti vytipovat si oběť, která si sama zvýší riziko tím, že bude chtít víc, než na co má nárok. Lustig si dokonce sepsal vlastní desatero rad pro úspěšné podvodníky, které dodnes koluje jako kuriozita po internetu. Mezi jeho zásadami bylo být trpělivým posluchačem, nikdy nepůsobit znuděně a nikdy se neopít, protože právě ztráta sebekontroly podvodníka nejrychleji prozradí. Eiffelovka samozřejmě zůstala stát na svém místě, ale legenda o muži, který ji dvakrát prodal, se drží stejně pevně jako ona sama.
Zdroje
History Facts – A con artist sold the Eiffel Tower for scrap metal, twice — https://historyfacts.com/world-history/fact/a-con-artist-sold-the-eiffel-tower-for-scrap-metal-twice/
Smithsonian Magazine – The Man Who Sold the Eiffel Tower. Twice. — https://www.smithsonianmag.com/history/man-who-sold-eiffel-tower-twice-180958370/
The Mob Museum – The long con of underworld grifter Count Victor Lustig — https://themobmuseum.org/blog/the-long-con-of-underworld-grifter-count-victor-lustig/
