Článek
Krokodýl nilský přezdívaný Gustave žije, nebo přinejmenším žil, v okolí jezera Tanganika a řeky Ruzizi na severu Burundi, malé africké země sousedící s Rwandou a Demokratickou republikou Kongo. Podle rozšířené legendy má na svědomí kolem tří set lidských životů, což by z něj dělalo jedno z nejsmrtelnějších jednotlivých zvířat v moderní historii. Jenže čím déle jeho příběh badatelé zkoumají, tím míň jistoty v něm zůstává. Odhady počtu obětí se totiž v různých zdrojích dramaticky liší, od tří jednotlivců až po tři stovky, a to je rozdíl, který se jen těžko dá přehlédnout nebo jednoduše vysvětlit.
Muž, který stvořil legendu
Za popularizací příběhu stojí francouzský přírodovědec Patrice Faye, který v Burundi dlouhodobě žil a pomáhal sbírat přírodní exponáty pro muzeum v hlavním městě Bujumbuře. V roce 1998 mu místní rybáři vyprávěli hrůzný příběh, že jednoho z jejich kolegů sežral obrovský krokodýl, kterého už předtím opakovaně vídali. Faye pak dohledal podobné útoky podél břehů jezera zpětně až do roku 1987 a v roce 2001 zvíře formálně pojmenoval. Odhaduje se, že měří kolem šesti metrů a váží přes devět set kilogramů, což by z něj dělalo jednoho z největších krokodýlů, jaké kdy v Africe někdo zdokumentoval.
Na temeni hlavy má Gustave nápadnou jizvu, kterou Faye i místní obyvatelé přisuzují starému zásahu kulkou. Podle pověsti se krokodýl díky své velikosti stal takřka neprůstřelným a útočníkům opakovaně unikl i po zásahu. Vědci ale tuhle historku vysvětlují jednodušeji: zvíře takové velikosti má natolik silnou kůži a vrstvu tuku, že běžná lovecká munice skutečně nemusí způsobit smrtelné zranění.
Svědectví přeživšího
Jedním z mála lidí, kteří setkání s krokodýlem přisuzovaným Gustavovi přežili, je muž jménem Audifax Hatungimana, který o útoku vyprávěl reportérům National Geographic. Bylo mu tehdy třináct let, když si spolu s kamarády vyrazil zaplavat, a krokodýl ho chytil za nohu dřív, než stačil doplavat ke břehu. Nohu mu tehdy amputovali, sám ale útok později popsal tak, jak ho zvíře táhlo pod hladinou tak klidně a vytrvale, že si zpočátku ani neuvědomil hrozící nebezpečí. Podle Fayeho jde právě o typický vzorec Gustavových útoků, kdy si vytipovanou oběť odtáhne do hloubky, aniž by dřív jakkoli zaútočil zjevně nebo hlučně.
Kolik z legendy je pravda
Podle biologů se Gustave kvůli svým rozměrům už nedokáže živit svou přirozenou rychlou kořistí, jako jsou ryby nebo menší savci, a musí spoléhat na pomalejší cíle, mezi které patří hroši, buvoli a příležitostně i lidé. Faye navíc tvrdí, že Gustave své lidské oběti často nesežere, jen je utopí a nechá ležet na břehu, což mělo dokazovat, že útočí spíš z agrese než z hladu. Právě tenhle detail ale patří k nejméně ověřitelným částem celého příběhu a mnozí ho považují za další vrstvu legendy, ne za doložený fakt.
Region kolem jezera Tanganika navíc od devadesátých let sužovala občanská válka mezi Hutuy a Tutsii, při které zahynulo přes dvě stě tisíc lidí, a těla obětí násilí i masakrů často končila právě ve vodě. Část útoků připisovaných jedinému krokodýlovi tak podle skeptických badatelů mohla mít úplně jiný, tragický lidský původ, který se s legendou o Gustavovi jen dodatečně propletl. Filmový štáb National Geographic natočil v roce 2004 dokument o dvouleté snaze Fayeho tým zvíře odchytit, chycen ale nikdy nebyl a expedice skončila bez úspěchu. Podle novějších, dosud nepotvrzených zpráv z roku 2019 už možná ani nežije, tělo se ale nikdy nenašlo, a tak Gustave zůstává napůl zvířetem, napůl legendou dodnes.
Zdroje
National Geographic — Serial Killer Croc Gustave Spotted in Burundi — https://www.nationalgeographic.com/adventure/article/serial-killer-croc-gustave-spotted-in-burundi
Newsweek — Giant crocodile said to have eaten 300 people — https://www.newsweek.com/giant-crocodile-eaten-300-people-never-kill-fun-gustave-nile-1766034
Wikipedia — Gustave (crocodile) — https://en.wikipedia.org/wiki/Gustave_(crocodile)
