Článek
Ráno 27. dubna 1865 vybuchly na řece Mississippi poblíž Memphisu v Tennessee tři ze čtyř kotlů parníku Sultana. Na palubě se tou dobou tísnilo přes dva tisíce nedávno propuštěných severských válečných zajatců z Ohia, Indiany a dalších středozápadních států, kteří se po skončení občanské války konečně vraceli domů ke svým rodinám. Podle střízlivějších odhadů historiků zemřelo při výbuchu a rozsáhlém požáru, který následoval, přes tisíc sto lidí, podle vyšších a starších odhadů dokonce až osmnáct set, tedy v každém případě víc, než kolik jich o půl století později zahynulo na Titaniku. Katastrofu ale zcela zastínila zpráva, která přišla jen o den dřív z Virginie, dopadení a okamžité zabití Lincolnova vraha Johna Wilkese Bootha, kterého federální vojáci usilovně pronásledovali celých dvanáct dní.
Loď navržená pro 376 lidí
Sultana měla podle konstrukce převážet nanejvýš 376 lidí. Federální vláda přitom nabízela pět dolarů za každého přepraveného vojína a deset za důstojníka, a právě tahle prémie majitele lodi motivovala nacpat na palubu skoro šestinásobek povolené kapacity. Ve Vicksburgu přitom kotvily i dvě další parníky připravené část zajatců převzít, důstojníci pověření jejich rozdělením ale dali přednost úplatkům a celý náklad nechali na jedné lodi. Kapitán Sultany zároveň ignoroval doporučení technika, který upozorňoval na netěsnící kotel a žádal jeho výměnu, a nechal ho místo toho jen narychlo zalátat, aby stihl termín a nepřišel o výnosný vládní kontrakt.
Poslední dochovaná fotografie lodi, pořízená hodiny před neštěstím při zastávce v Heleně v Arkansasu, ukazuje paluby narvané muži bok po boku, kteří na sebe navzájem sotva viděli přes hlavy svých sousedů. Jeden z tehdejších úředníků lodní společnosti si dokonce poznamenal, že pokud Sultana dorazí do cíle bez nehody, půjde o rekordní počet lidí, jaký kdy jedna loď převezla proti proudu řeky.
Nepřátelé, kteří se stali zachránci
Řeka byla tou dobou po jarním tání rozvodněná a proud nezvykle silný, takže i ti, kdo výbuch přežili, měli malou šanci doplavat ke břehu. Mnoho mužů navíc bylo vyčerpaných z měsíců strávených v přeplněných konfederačních zajateckých táborech Andersonville a Cahaba, někteří padli do zajetí jen pár dní před koncem celé války. Přesto se do záchranných prací zapojili i místní obyvatelé včetně bývalých vojáků Konfederace, tedy mužů, kteří o pár týdnů dřív možná na tytéž zajatce ještě stříleli.
Vedle prosté nedbalosti se dodnes traduje i teorie o sabotáži. Konfederační agent Robert Louden byl znám tím, že do uhlí na palubách severských lodí propašovával takzvaná uhelná torpéda, tedy výbušninu maskovanou jako obyčejný kus uhlí, a někteří historikové dodnes připouštějí, že právě tohle mohlo vysvětlit neobvyklou sílu exploze, která roztrhla hned tři ze čtyř kotlů najednou. Ať šlo o nehodu, nebo sabotáž, žádný vyšetřovací výbor nikdy nikoho nepotrestal, ačkoliv vyšetřování oficiálně probíhalo měsíce a několik důstojníků bylo obviněno ze zanedbání povinností. Přesný počet obětí zůstává navždy jen odhadem, protože mnoho těl řeka odnesla celé kilometry po proudu a nikdy je nikdo neidentifikoval.
Samotný vrak se navíc na dlouhá desetiletí ztratil. Řeka mezitím několikrát změnila koryto, jak to u Mississippi bývá běžné, a trosky lodi se nakonec našly až v 80. letech dvacátého století pod sójovým polem v Arkansasu, celé kilometry od současného toku řeky a daleko od jakékoliv vody. Sultana tak zůstává učebnicovým příkladem katastrofy, kterou dokázala pohltit nejen řeka, ale i samotné dějiny.
Zdroje
American Battlefield Trust — The Sultana Disaster — https://www.battlefields.org/learn/articles/sultana-disaster
HISTORY — Sultana steamship explosion kills 1,700 — https://www.history.com/this-day-in-history/april-27/union-soldiers-die-in-steamship-explosion
NPR — The Shipwreck That Led Confederate Veterans To Risk All For Union Lives — https://www.npr.org/2015/04/27/402515205/the-shipwreck-that-led-confederate-veterans-to-risk-all-for-union-lives
