Článek
Josef Toufar se narodil 14. července roku 1902, jako nejmladší ze čtyř sourozenců. Už jako malý chlapec si měl hrávat na kněze, ale vzhledem k tomu, že otec obhospodařoval velké rodinné hospodářství a provozoval hostinec, dalo se očekávat, že ho děti budou následovat. To se také málem splnilo, když Josef nemohl kvůli začátku první světové války nastoupit k dalšímu studiu po základní škole. Jeho přísný otec ho držel zkrátka a jemu nezbylo než tvrdě pracovat na zmiňovaném hospodářství.
Až po smrti otce roku 1927 si mohl začít plnit svoje sny a cíle, kterých chtěl v životě dosáhnout. Hospodářství převzal jeho starší bratr, a tak mu nic nebránilo začít studovat. I přes to, že byl velmi společenský, měl rád ženy a hrál v místní kapele na basu, dospěl k přesvědčení stát se knězem a odevzdat se tak bohu. Po úspěšných studiích se stal v roce 1940 knězem. Následně byl ustanoven kaplanem v malém vysočinském městečku Zahrádka. Byl pokrokovým a aktivním knězem, který zastával moderní pastorační styl, organizoval farní život a pod jeho rukama farnost rozkvétala.
Přečkal druhou světovou válku, při které kolem něj zemřelo mnoho jeho farníků, kteří byli popraveni nacisty nebo zemřeli v koncentračních táborech. Musel také asistovat při sejmutí zvonů z celé farnosti, jenž Němci zabavili. Naštěstí po skončení války se mu podařilo zorganizovat vrácení několika z nich. V prvních poválečných volbách do Národního shromáždění v roce 1946 se Toufar aktivně angažoval v politické straně a byl velmi kritický vůči komunistům, před kterými veřejně varoval. Docílil dokonce toho, že komunisté ve volbách v Zahrádce o několik volebních hlasů prohráli a ti se rozhodli Toufara za každou cenu zbavit. Požádali tedy biskupství o jeho přeložení a jako důvod uvedli, že je to přání veřejnosti, což samozřejmě nebyla pravda. Toufar se o této žádosti založené na lži zmínil při nedělní bohoslužbě a spustil tak vlnu nevole místních občanů, kteří sepisovali i petice, aby mohl Toufar zůstat na jejich farnosti. Nakonec si, ale komunisti prosadili svou a odhlasovali většinově jeho přeložení jakožto hlas veřejnosti. Biskupství pak pod tlakem komunistů donutilo Toufara rezignovat a byl přeložen do patnáct kilometrů vzdálené Čihošti.
Do zahrádecké kroniky bylo komunistickým kronikářem zapsáno:
„Jako nejzavilejší hlava místní reakce řádil v obci farář Josef Toufar. Přesto, že sám byl nejdříve dělníkem a farářem se stal až kolem své třicítky, pracoval jako poslušný sluha papežův a tím si vysloužil i nucený odchod ze Zahrádky.“
Do konfliktu s komunisty se dostal poprvé v září roku 1945, kdy se národní výbor rozhodl pořádat vzpomínkovou slavnost, kde měla být odhalena pamětní deska na počest zastřeleným válečným odbojářům. Tato akce se měla konat v neděli dopoledne právě v době, kdy se konala i nedělní bohoslužba. Toufar žádal o přeložení akce, ale nebylo mu vyhověno. Akce se zúčastnilo několik tisíc lidí a nikdo z nich netušil, jaká se blíží tragédie. Při čestné salvě totiž došlo k přestřelení drátů elektrického vedení a spadlé dráti usmrtili na místě sedm lidí a několik jich zranily.
Dne 11. prosince roku 1949, při mši svaté zrovna, když měl Toufar kázání, došlo k dosud nevysvětlitelné události, kdy se asi půlmetrový kříž na oltáři hýbal ze strany na stranu. Ačkoliv to sám neviděl, této události přihlíželo devatenáct farníků, kteří událost dosvědčili a díky kterým se rychle rozšířila a zmedializovala. Do Číhošti se sjížděly davy lidí, ať už věřících, nebo nevěřících. Kostel byl při každé bohoslužbě přeplněný a Toufar byl nucen stále zodpovídat dotazy zvědavým návštěvníkům. To se ovšem nelíbilo komunistům, kteří církev nesnášely a nehodlali připustit, aby lidé uvěřili v boží znamení a prohlubovali tak víru v Boha. Rozhodli se využít tuto událost k pošpinění církve a zinscenovat vše jako lež a podvod. Donutili téměř čtyřtýdenním mučením nebohého Toufara podepsat zfalšovaný dokument jakéhosi přiznání. StB sestrojila zařízení, kterým měl Toufar v nahraném dokumentu - Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení - pohybovat zmiňovaným křížem, aby tak nechutně vyobrazili církev jako podvodnou organizaci, která si cíleně celou věc vymyslela společně s americkými imperialisty. Krátce po natočení snímku Josef Toufar prodělává operaci při, které bohužel umírá na následky mučení. V lékařské zprávě nesmělo být zapsáno, v jakém se tělo nacházelo stavu po brutálním mučení. Důvodem úmrtí byl tedy uveden prasklý žaludeční vřed.
Josef Toufar byl pohřben do masového hrobu v Praze - Ďáblicích. Ačkoliv byla veškerá hřbitovní dokumentace znehodnocena, byli jeho ostatky později identifikovány a v roce 2015, byl pohřben ve stříbrné rakvi v hrobce číhošťského chrámu Nanebevzetí Panny Marie.
V roce 2024 byl Josef Toufar soudně rehabilitován za nezákonné zatčení a vazební stíhání.
Ať už jste věřící, nebo ne, tento příběh vyvolává spoustu emocí. Jak snadno se může člověk stát mučedníkem jen proto, že se někdo rozhodne využít ho k propagaci politické strany. Čeho jsou lidi schopní a jak snadno se nechají zmanipulovat natolik, aby používali násilí ve jménu zločineckého politického směru, jako byl komunismus. Ano, podobných případů násilí a bezpráví je mnoho a dělo se to v minulosti, děje se to teď a dít se to bude. To však svědčí o tom, co jsme zač, a vyvolává pochybnosti o celé společnosti a zpochybňuje skutečnost, že je člověk nejmoudřejším tvorem na zemi.
Zdroj:
