Článek
Syndrom vyhoření je dnes obecně známý jev. Různe literárne zdroje uvádějí, že jde o stav extrémního vyčerpání, silného poklesu výkonnosti a různých psychosomatických problémů. Definuje se také jako jistý druh stresu, únavy, frustrace a vyčerpání. Dochází k němu v důsledku určitých událostí ve vztahu, v důsledku životního stylu nebo zaměstnání. Syndrom vyhoření (taky Burn out Syndrome), je formálně definován a prožíván, jak stav fyzického, citového (emocionálního) a duševního (mentálního) vyčerpání, způsobeného dlouhodobým setrváváním v situacích, které jsou mimořádně náročné. Tato (emocionální) náročnost je nejčastěji způsobená spojením velkého očekávání s chronickými stresy.
Dnes potkáváme stále více lidí postižených syndromem vyhoření. Nejčastěji se s vyhořením setkáváme u lidí, kteří pracují v takzvaných pomáhajících profesích (lékaři, psychologové, sociální pracovníci apod.). Tady je profesionál kromě pracovních povinností i dlouhodobě vystaven velké psychické zátěži. Označení syndromu pochází z anglického slova „Burn Out“. To znamená „vyhořet, zhasnout nebo vypálit se“. Burn Out Syndrome tak popisuje stav vyčerpání podobný vyhasnutí ohně, nebo svíčky.
Je to obraz toho, co se děje při vyhoření. Člověk „dává“ příliš hodně delší dobu, aniž by dostával zpět. Charakteristické jsou zhoršená pracovní výkonnost, únava, nespavost, deprese, abúzus alkoholu nebo nadužívaní drog (k navození úlevy). Nakonec má pocit, že už nic nezůstalo a cítí se jako „vybitej“. K základním projevům pak patří pocity zklamání, trpkosti a fakt, že postižený člověk ztrácí zájem o svou práci, nevidí důvod pro sebevzdělávání nebo osobnostní růst.
Pojem vyhoření se poprvé objevil v psychologické literatuře ve 20. století v USA. Lékař Herbert Freudenberger, zpozoroval u personálu postupnou ztrátu motivace a nadšení doprovázenou různými psychickými a fyzickými symptomy. Jev pojmenoval výrazem Burn Out Syndrome (označením stavu v důsledku dlouhodobého zneužívání drog).
„Vyhoření nepřichází ze dne na den. Je to postupný proces ignorování vlastních potřeb…“ Arianna Huffington
Příčiny Burn Out syndromu lze hledat jako v individuálních faktorech (nároky na sebe, neschopnost požádat druhého o pomoc, zátěž v práci i v soukromí, monotónnost atd). K hlavním projevům patří ironie, cynismus, ztráta sebedůvěry, deprese, stažení se, sociální izolace, nemoci nebo tělesné obtíže. Do syndromu vyhoření je vždy vpletená otázka smyslu vlastní práce, nebo nedostatečný zájem o svou profesi.
„Vyhoření není o příliš velkém množství práce. Je o příliš velkém množství práce, která pro tebe nemá smysl…“ Simon Sinek
Syndrom vyhoření je proces, ne jen jednorázová událost. Tenhle proces probíhá skrze fáze: idealistické nadšení (zapálení jedince pro svou práci), stagnace (procitnutí pracovníka, který na základě střetu s realitou přehodnocuje prvotní nereálné cíle), frustrace (fáze bezmoci a zklamání), a v závěru pak apatie (rezignace a zoufalství). Vyhoření je teda postupným zklamáním z reakce okolí a z vlastního výkonu. Postižení lidé proto „přidávají plyn“. Tvrdě od sebe vyžadují stále lepší výkon.
Tak končí v tělesném a psychickém vyčerpání. Povolání, které si dobrovolně a s nadšením vybraly, začnou pomalu ignorovat až nenávidět. Nejvhodnější kandidáti pro syndrom vyhoření bývají idealisté, kteří chtějí v rámci své kariéry ve svém okolí něco výrazně změnit. Věnují většinu svých sil k realizaci svých představ a dostávají se do chronického stresu. Další ohroženou skupinou jsou vysoce zodpovědní lidé a perfekcionisté. Jak jste na tom vy? Daří se vám předcházet syndromu vyhoření v práci nebo osobním životě? Umíte se zastavit, přehodnotit a změnit věci, které vám nevyhovují a berou životní energii?
Syndrom vyhoření | Burn Out Syndrome
