Článek
Polarity jsou fascinující téma. Hluboké. Živé. Aktuální pro každého.
Patří do koučování a mohou neuvěřitelně rozšířit sebe-pojetí a sebe-přijetí klientů.
Nejdřív ale cítím potřebu zmínit tři body:
1. Rozsah tématu mnohonásobně převyšuje to, co jsem schopen v článku pokrýt.
2. S polaritami lze pracovat různými způsoby. Já přináším pouze jeden možný.
3. Nesnažím se fušovat do terapie, ale práce s polaritami v hloubce může být pro někoho na hraně „psychologického koučování“.
Co jsou tedy polarity?
Všichni si na něčem zakládáme. Máme sebeobraz, který si chráníme a obhajujeme. Tvoří ho vlastnosti, které na sobě máme rádi, možná je dokonce obdivujeme. Také chceme, aby je jiní na nás viděli, případně obdivovali. To je úplně v pořádku, pokud máme sebeobraz, který si chráníme a obhajujeme. Tvoří ho vlastnosti, které na sobě máme rádi, možná je dokonce obdivujeme. Tím zároveň nepotlačujeme opačnou stranu. Protože to, co potlačujeme, se dřív nebo později začne hlásit o slovo ve smyslu návratu do rovnováhy.
Každá naše vlastnost má svůj protipól. Druhou stranu. Opak. Někdy si ho jsme vědomi, někdy ne. Často jej nevidíme. Někdy se ho dokonce snažíme potlačovat.
Například: já jsem rychlý, aktivní a energický.
Co jsou protipóly těchto vlastností?
Pro mě je to pasivita, stagnace, bezmoc. Pro někoho jiného to může být něco jiného.
C.G. Jung má krásný citát:
„CHCETE BÝT DOBŘÍ, NEBO KOMPLETNÍ?“
Upřímně? Většina z nás chce být „dobrý/á“. Já samozřejmě také. Lhal bych, kdybych tvrdil opak. Léta jsem se snažil být „dobrý“ a zakládal si na své výkonnosti, akčnosti, produktivitě (dnes je mám stále rád, ale již nejsou to jediné, co na sobě chci vidět).
Jako koučové můžeme pomáhat našim klientům, aby se místo honby za tím být dobrý - lepší - nejlepší, stávali trochu víc kompletní.
Jak?
Tak, že jim pomůžeme rozšířit své sebepojetí. Možná trochu integrovat to, co nechtějí vidět nebo neumí přijmout.
Zkusím vám nabídnout drobnou „ochutnávku“ toho, jak z polaritami pracujeme v Institutu kreativního koučování. Zajímají-li vás tři různé druhy experimentů, o kterých jsme mluvili s Petrou Svobodníkovou v našem živém vystoupení, můžete se podívat na záznam na LinkedIn.
Pojďme nyní projít super zjednodušenou a zrychlenou ukázku práce s polaritou.
Fáze 1: Kouč vidí polaritu, kterou klient ještě nevidí.
Kouč: Takže říkáš, že pořád jenom makáš a dřeš a již si z toho unavený. Co by pro tebe bylo opakem makání a dření?
Marek: Co? 😯 Asi, že bych nic nedělal. Lenost. Pasivita.
Kouč: Znáš se také tak? Jako líný, pasivní?
Marek: Ne. To bych nebyl já. Navíc si to přece nemůžu dovolit. Mám hypotéku, tři děti, rozběhnutou kariéru, chci se udržovat ve formě, sportuji, studuji…
Znáte podobnou situaci? Klient nevidí, dokonce nechce vidět, že jeho aktivita ho vede k únavě a vyčerpání. Točí se v kolečku, v němž to zná. Které ho pravděpodobně dělá „úspěšným“ v kariéře, ale unaveným a vyčerpaným v životě. A připuštění si, že by mohl zvolnit, odpočívat či lenošit je pro něj možná až nepřípustné.
Klient přijímá jednu svou část, ale odmítá její polaritu.
Pojďme pokračovat v pomyslném rozhovoru s koučem.
Fáze 2: Kouč nabízí dotknout se polarity.
Kouč: To zní jako hodně práce. Hypotéka, děti, kariéra, sport, vzdělávání. Pojď si vyzkoušet drobný experiment, co ty na to?
Marek: Tak jo…
Kouč: Představ si škálu, kde je na jedné straně makání, dření a na druhé straně lenost a pasivita. Kam by ses na ní umístil dnes?
Marek: Jednoznačně na stranu makání a dření.
Kouč: Tak se tam postav. Zkus do toho na chvilku vstoupit. Jaké to tam je?
Marek: No, momentálně vyčerpávající. Jsem tu unavený a je toho na mě moc.
Kouč: Vypadá to, že to tam dobře znáš. Když tam teď stojíš, jak se cítíš? Co tě napadá?
Marek: .....
Kouč: Pojď si zkusit opačnou stranu. Přejdi si tam a stoupni si do lenosti a pasivity. Jaké to tam je?
Marek: Divné. To vůbec není moje.
Kouč: Zkus tam chviličku pobýt. Nadechni se párkrát, klidně zavři na vteřinu oči a jenom v tom zůstaň.
Cílem kouče zde je nechat klienta „dotknout se“ opačné polarity k makání a dření. Ideálně ji nějak prožít. V těle, ve zpomalení, emocemi. Možná jen v bezpečném prostředí na ní pohlédnout bez „odvracení zraku“. Zde něco proběhne, klient má svůj jedinečný zážitek, nějak to prožívá, nějak to popisuje.
Fáze 3: Hledání nového místa mezi polaritami.
Kouč: Teď sis zkusil jeden i druhý kraj škály. Víš, že jeden „není tvůj“ a druhý ti momentálně nevyhovuje. Kam by si si stoupnul nyní? Které místo na škále ti nejvíc sedí?
Marek: Hm… Asi je to pořád blíž k té rychlosti a výkonnosti. Ale víc ke středu. Asi sem někam.
Kouč: Pojď si tam stoupnout. Jaké to tam je?
Klient si nějak uvědomí toto nové místo, prožívá ho a popisuje. Nějak se v něm cítí a zažívá. Po tomto zážitku je čas z experimentu vystoupit a pomoct klientovi integrovat.
Fáze 4: Integrace
Kouč: Pojď se na to celé podívat zvenčí. Co si z toho celého pro sebe bereš?
Umožnit klientovi se na to, co zažil, podívat zvenčí, reflektovat a „strávit to“ je důležitá část každého experimentu. Experiment nedělám pro experiment, ale jako katalyzátor nebo zážitek pro nové uvědomění. Uvědomění a přijetí jekékoliv své polarity umožňuje návrat k rovnováze a celistvosti.
V ní může klient zažívat mnohem menší tlak a větší klid. Všimněte si, že v celém experimentu není o polaritách jediná zmínka. Mým cílem není edukovat klienta (i když nemám nic proti tomu a často je i to součástí mé práce). Mým cílem a důležitou součástí práce Gestalt kouče je nechat klienta si to zažít. Mít zkušenost.
Práce v přítomnosti. Nahlížení na klienta jako na celek „těla, mysli a emocí“. Experiment. To jsou klíčové pilíře Gestalt přístupu a kreativního koučování v Institutu kreativního koučování.
V dnešním článku jsem se vám pokusil nabídnout jeden z možných způsobů, jak pracovat s polaritou v koučování. Mohli jste si všimnout, že neřeším klientovu minulost, nepídím se odkud pochází. Jsem s klientem a jeho tématem v přítomnosti.
