Článek
3 dni, 8 až 10 hodin šlapání každý den. Nahoru a dolů více než 7000 metrů převýšení.
Ne já, ale Jáchym. Ve 13 letech.
Jáchym je můj syn. A právě prošel naší iniciační cestu. Tatranskou magistrálou z jedné strany Vysokých Tater na druhou, plus bonus. Šli jsme jenom my dva. Měli jsme několik hlubších rozhovorů, o něco více jednoduchých, třeba o hrách, které hrajeme, ale spíše hodně společného ticha.
Všechny původní kultury měly své rituály, jak symbolicky udělat z kluka muže pro něj, ale i pro celou komunitu. Kluk se stal mužem před očima celého kmene. I sám před sebou, překročil hranici. Včera kluk, dnes muž. Členové kmene, kamarádi, rodiče, všichni byli svědci. No way back.
Nedělám si nárok na žádný iniciační rituál. Ale hřebenovku Nízkých Tater absolvovali ve 13 letech i Jáchymův starší brácha Kuba a ještě mě ve stejném věku a v podobně laděném „pochodu“ čekají 2 kluci mé sestry (12 a 10), tedy moji synovci.
Není to o tom, že si Jáchym od teď může dělat, co chce. Ale zvládnul něco, co dítě jen tak nedá. Dostal uznání a respekt od dospělého muže (mne) a zároveň je sám na sebe hrdý za to, že to nevzdal, že překonal nepohodu, celodenní déšť, bolavé nohy, puchýře.
Je vlastně jedno, jakou to má podobu. Cíl není projít Tatry, Alpy nebo Himaláje. To je pouze napojení na něco, co mám já sám rád a k čemu jim chci nechat „přičichnout“. Zažít sílu hor, cítit pokoru k jejich majestátnosti, nechat je vnímat krásu kolem.
Mnohem více je to o tom, nechat Jáchyma zažít si vlastní sílu a schopnosti. A také mu je uznat a potvrdit. To není žádná výchova k machrovství nebo glorifikování mužnosti. Je to pouhá snaha nechat kluky zažít něco, co je pro ně těžké, co zvládnou pouze s překonáním strachu a nepohodlí. Něčeho, co by nedali možná ještě před rokem, ale nyní, na prahu puberty, to zvládnou.
Nejsem dokonalý rodič a otec. Ale záleží mi na tom, aby si některé důležité milníky kluci prošli se mnou. A vlastně, v tuto chvíli, je to možná důležitější pro mě než pro ně.
Jaké jsou vaše důležité milníky v rodičovství či ve výchově?
PS: Teď, když je velký, nechal jsem Jáchyma článek přečíst a schválit před publikací.
