Článek
Je osobní.
Kim Scott vytvořila moc hezký koncept. Ještě lépe ho prodala. Spíš si myslím, že recyklovala a přebalila koncept, o kterém před ní mluvila Susan Scott ve svých Fierce Conversations. Ale to není můj point.
Koncept radikální upřímnosti je velice lákavý a jednoduchý na pochopení, ale není tak snadné jej uvést do praxe.
Proč?
Proto, co se (ne)děje PŘED:
Radikální upřímnosti musí předcházet intenzivní vztah. To, co mi dovoluje být otevřený a upřímný bez toho, abych byl arogantní, je, že člověk na druhé straně zná můj zájem o něj. Důvěřuje mi. Takže musím pravidelně investovat do vztahu před tím, než to začnu solit.
Proto, co se (ne)děje PO:
Když jsem jednou radikálně upřímný, není to ventil pro mé pocity a frustrace. Je to začátek opravdové diskuze. Takže, když to jednou „vybalím“, neodcházím. Zůstávám a přijímám emoce druhé strany. Pracuji s tím, co jsem radikálně otevřel.
Radikální upřímnost vyžaduje osobnostní zralost.
Jinak je možný dopad tragický.
„Operace se povedla. Pacient zemřel,“ je možným následkem.
Nedělejte to svým lidem „rolováním“ lákavého konceptu, na který vaše organizace není připravena. Začněte přípravou prostředí. Začněte vašim leadership týmem.
Ujistěte se, že nejen rozumí teorii, ale jsou opravdu zralí a připravení jej používat správně.
Díky za všechny „radikální otevřeností“ nedotknuté zaměstnance nezralých manažerů.
