Článek
Dočetl jsem „Atlas of the Heart“ od autorky Brené Brown. Věta z této knihy použitá v titulku ve mně hodně dlouho rezonovala. Předchází ji pasáž, kde autorka cituje několik studií, které prokazují závislost mezi pocitem ponížení, násilím a agresí.
Léta se věnuji leadershipu. A za ten čas vím, že tvořit bezpečné prostředí pro svůj tým a také ve své organizaci je jeden z klíčových úkolů lídrů. Zmíněná věta není pouze o tom, že my jako jednotlivci nemáme ponižovat. Mluví o tom, že nemáme nechat jiné, aby byli v naší přítomnosti ponižovaní. Možná si říkáte, že se vás to netýká. Ale podívejte se, co sem může také spadat:
~ na poradě kolega přijde s nápadem a jiný kolega přede všemi vyhlásí: “Co je tohle za blbost?”
~ rozzlobený zákazník ve vaší přítomnosti křičí na vašeho podřízeného
~ člen vašeho týmu má opakovaně „rádoby vtipné“ jízlivé poznámky na jiné kolegy.
Když na to jako lídři nezareagujeme, každým takovým aktem lhostejnosti, nebo možná nedostatku odvahy, se podílíme na tvorbě jistého prostředí. Násilí a agrese mají mnoho podob, nemusí se projevit pouze fyzicky. Spíše je bude zažívat jako:
▪ ironii až cynismus v poznámkách na adresu jiných
▪ kritičnost až rýpavost mezi členy týmu
▪ pomlouvání, skupinkování, hraní na vlastním písečku
Všechno výše uvedené vede k nedůvěře. Nedůvěře členů týmu vůči sobě navzájem, vůči vám a pravděpodobně i vaší organizaci. Jako lídři nejsme odpovědní pouze za své chování. Jsme stejnou mírou zodpovědní také za chování ostatních, které tolerujeme a necháváme nepovšimnuté. To platí jak v práci, tak v životě.
Cituji Kofi Anana: „Všechno kruté a brutální chování až po genocidu začíná ponížením jednotlivce.“
