Článek
Před 50 lety bylo téměř nemožné, aby se žena stala oficiálně lídrem. Řekněte to například těmto: Indra Nooyi (PepsiCo), Mary Bara (GM), Taťana le Moigne (Google), od nás třeba Simona Kijonková (Packeta) nebo Zuzana Čaputová (prezidentka SR).
Před 30 lety mi máma tvrdila, že se musím dobře učit, jinak ze mne nic nebude (promiň, mami). Chudák sir Richard Branson, Walt Disney, Ted Turner, Steve Jobs a další. Opravdu škoda, že se neučili lépe a nedokončili své školy. Mohli mít dobré zaměstnání.
Ok, ale lídr introvert, to opravdu nejde. Asi ne. Až na několik výjimek jakou je třeba Barack Obama, Phil Knight (Nike), Bill Gates, Waren Buffet nebo Elon Musk. U nás by to byl v minulosti například Václav Havel. Stačí?
Dobrá, dobrá. Tak teď vytáhnu silný kalibr: slyšel již někdo o gay lídrech? Hm… Co třeba Tim Cook (Apple), Michael Adams (Sage), Alan Joyce (Quantas), Jim Fitterling (Dow), nebo Ana Brnabic (Ministerská předsedkyně Srbsko)?
Proč to píši???
Protože leadership je opředen spoustou mýtů a předsudků. Platí totiž, že: Lídrem se nerodíte. Lídrem se stáváte. Takže vzdělání, osobnostní typ, gender nebo sexualita nerozhodují o tom, jestli můžete nebo nemůžete být lídrem. Ani jakým lídrem se stanete. O tom rozhoduje vaše rozhodnutí, nasazení a rozvoj.
