Článek
Můj ošetřující lékař se už léta snaží, aby mě do ordinace nahnal aspoň jednou ročně. Bohužel do práce dojíždím a jako učitele mě vždy každý zaměstnavatel tlačil, abych si lékaře domlouval na odpoledne. Tedy i s cestou nejdříve kolem třetí v nemocnici.
Když jsem byl naposledy na prohlídce, měla zrovna službu starší sestra, od oka kolem šedesáti. Hned bylo jasné, že nemá dobrou náladu. Co z ní vyleze, by mě ale ani ve snu nenapadlo.
Jak jsem byl s lékařem hotový, šel jsem se objednat na příště. Protivná sestra byla za počítačem. Nabídla mi termín, řekl jsem, že to máme poradu. Povzdechla si a našla další, bohužel jsem taky nemohl. A tady to přišlo.
Zeptala se, co dělám za práci, že pořád nemůžu. Když jsem odpověděl, začala se arogantně smát. Co přesně řekla, si už nepamatuju, protože jsem se rozčílil a urazil. Bylo to ale v tomto smyslu: „Vy nemáte čas? Končíte ve dvě!“ Z jejích slov jsem byl otrávený, ale nic extra. Řekl jsem: „Ve dvě končí vyučování, ale já pracuju dál, někdy až do noci, protože se to musí udělat…“
„To určitě, já moc dobře vím, jak to u vás chodí… Ta vaše… těžká práce!“ Z jejích očí sálalo takové pohrdání a despekt, že se mi z toho udělalo zle. Bohužel jsem se nezmohl na nic víc než: „Nemáte ponětí, co to obnáší…“ Naštvaný hlas, zamračené oči. Odešel jsem.
Arogantní pacientka
Abych udržel rovnováhu na miskách vah, budu se věnovat i jedné pacientce, kterou jsem potkal v Brně. Byli jsme objednání na chirurgický zákrok, čas 9:00. Na místě jsme byli už po osmé. S námi čekali další pacienti, jmenuju jen rodiče s malým chlapečkem s popálenou rukou, asi na převaz. Už odbila devátá, tak jsme čekali, že nás zavolají. V tom se to stalo, dveře se otevřely a my slyšeli naše jméno. Než jsme se ale dostali ke dveřím, vetřela se tam blondýna ve středním věku. Předběhla nás. Dveře se zavřely.
Jakmile pak vyšla sestra, ptali jsme se, co se děje. Sestra nám sdělila, že je to známá pana doktora, že mu něco donesla a hned bude pryč. Trvalo to hodinu a patnáct minut. Tato důležitá hvězda předběhla malé dítě, starou paní, nás a další, proč? Nechala si odstranit znamínka.
Aby bylo jasno, nejsem proti známostem. I já mám známé z řad lékařů a využívám toho. Člověk má mít ale soudnost. Znám pana doktora, tak zavolám, kdy mohu přijít, aby kvůli mně ostatní pacienti zbytečně nečekali. Když se někam člověk bez plánování nacpe, dělá to na úkor všech ostatních. Doufám, že ať ta pacientka spěchala kamkoliv, stálo to za předběhnutí asi tříletého chlapce s popálenou rukou, jistě ano.
