Článek
Ve čtvrtek v noci jsem se vzbudil s úplně ucpanými dutinami. K tomu jsem měl kompletně vyschlo v ústech a krk mě řezal, jako kdyby byl obložený brusným papírem. Za noc jsem vstal snad stokrát, abych se napil čaje, takže jsem mohl k celkové pohodě přičíst i přerušovaný spánek. Ráno jsem se pro jistotu změřil, teplota ideální. (36.9) Tak do práce, no ne?
Večer po celém dni v práci mi logicky nebylo líp. Dokonce se objevila i zvýšená teplota, ale nic strašného. (37.6) Ibalgin mi pak pomohl v klidu usnout a ráno jsem teplotu už zase neměl.
Konflikt s kolegyní
Když jsem druhý den přišel do práce, zastavila se u mě kolegyně. Všimla si, že vypadám nějak vyčerpaně, tak se přišla informovat.
Bohužel jsem se jí pochlubil s tím, že jsem měl večer 37.5 a že mi není moc dobře, což i slyšela z mého hlasu.
Smršť výčitek
Dokud jsem ji nepověděl o večerní teplotě, vše bylo v pořádku. „Aaa, bolí tě v krku, rýma … Chápu, teď tu něco lítá …“ Jakmile jsem ale zmínil číslo 37.5, úplně otočila.
„Počkej, ty máš horečku? Proč jsi nešel k lékaři!“
„Ne, ráno jsem nic neměl. - Tak se chci vyležet o víkendu.“
„A my tu teď s tebou máme dýchat ty tvoje viry!“
Pak následoval krátký proslov o tom, jak jsou mladí bezohlední.
„To tys přišla za mnou,“ přerušil jsem její monolog. Ona ztichla, otočila se a odešla. V sobotu byla viróza už skoro pryč.
Ironie
Vlastně nerozumím, co jí vadilo. Odpoledne jsem si totiž s vedením domluvil dřívější odchod z práce, abych tedy nešířil viry. Právě tato kolegyně mě viděla, jak jdu k autu.
Od další kolegyně jsem se pak dozvěděl, že jsem protekční a chodím si v pátek, jak zrovna potřebuju…
