Článek
Šel jsem jen pro malý nákup, ale byla zrovna špička, pět hodin odpoledne. Koupil jsem chleba, pár dalších věcí a šel k pokladně, jely tři a všechny měly frontu. Zařadil jsem se k trojce za starší paní a čekal.
Když začala skládat věci na pás, upoutala moji pozornost. Pokaždé se pomalu ohnula do košíku a položila na pás věc či dvě, prostě co zvládla pobrat. Bylo vidět, že pro ni to ohýbání není úplně jednoduché, a protože byla aspoň o generaci starší, napadlo mě nabídnout pomoc.
Veliká chyba.
Pro dobrotu na žebrotu
„Nechcete pomoct? Podržím vám ten košík, ať se nemusíte tak ohýbat,“ nabídl jsem se nezištně.
Žena se na mě zaraženě podívala, vzápětí odpověděla: „Já nejsem stará,“ zamračila se a pokračovala ve vyskládávání věcí.
„Chtěl jsem jen pomoct,“ bránil jsem se překvapeně. „Abyste se nemusela ohýbat tak dolů…“
„No dovol, já se ohnu, kam chci, přece nejsem stará,“ pokračovala popuzeně. Na to jsem už nic neříkal a hleděl si svého.
