Článek
Neumíte přijmout kompliment? Připisujete svůj úspěch spíše štěstí než vlastním schopnostem? Berete si k srdci kritickou poznámku na vaši osobu, od známého i neznámého, a věříte ji někdy i celý život? Zajímalo vás někdy, proč tomu tak je?
Naše mysl si vytváří různé příběhy a přesvědčení, často na základě našich skutečných zážitků z dětství. Většina z nás si je neaktualizuje, proto se například pořád považujeme za stydlivé nebo neatraktivní, i když to ve skutečnosti už neodráží naši současnou realitu. Nechováme se stydlivě, vypadáme dobře, přesto jsou naše přesvědčení (ten příběh), která naše mysl kdysi vytvořila, pořád stejná. Tyto příběhy si vytváříme proto, abychom ochránili sami sebe. Vznikají již v dětství, kdy ještě nejsme emocionálně ani mentálně dostatečně vyspělí, abychom pochopili, že rodiče a ostatní dospělí mají svou vlastní realitu. Kvůli tomuto omezení nejsme jako děti schopni pochopit, že když se na nás rodič utrhne (křik, výhružky, pohlavek), sám má problém zvládat své emoce. Místo toho si vytvoříme přesvědčení, že my jsme ti špatní (zasloužil jsem si to, zlobil jsem apod.), které nám pomáhá přenést se přes nepříjemné a strach vyvolávající zážitky.
Svět je odrazem naší mysli
Podle holistické psycholožky Nicole LePery jsou tato přesvědčení myšlenkami založenými na prožitých zkušenostech. Slouží jako filtry, které dokáží měnit naše vnímání okolního světa. Čím častěji věnujeme pozornost určitým myšlenkám, tím více se náš mozek na tento myšlenkový vzorec naladí a přijme ho jako základní nastavení. Náš zvyk zabývat se stejnou myšlenkou nebo přesvědčením mění náš mozek, celkovou chemii těla i nervovou soustavu. Myšlenkové vzorce, které si vytvoříme, se tak stávají tímto základním nastavením, což znamená, že čím víc se na konkrétní myšlenku upínáme, tím dříve ji uvěříme. Tyto myšlenky se tak stávají naší pravdou. A mozek bude dělat vše proto, aby nám naši pravdu potvrdil. Informace, které nejsou v souladu s našim přesvědčením, tak ignorujeme. Pokud tedy věříme, že nestojíme za nic, budeme úspěch v práci považovat za štěstí nebo náhodu. Jestli však uděláme chybu, vnímáme ji jako něco nevyhnutelného, co se muselo stát, protože věříme, že nemáme žádnou cenu.
Mysl protlačuje informace, kterým již věříme
Nastavení k předpojatosti je evolučně podmíněné. Podle LePery jsme měli větší šanci přežít, když jsme se soustředili na věci, které nás mohly zranit nebo zabít, než na to, co nás uspokojuje. Filtrování podnětů je pro nás přirozené; kdybychom toho nebyli schopni, naše nervová soustava by byla přetížená a zahlcena množstvím informací. Stručně řečeno, kdybychom vnímali všechny stimuly z prostředí, nedokázali bychom fungovat.
Schopnost filtrovat zajišťuje tzv. retikulární aktivační systém, který třídí informace z okolního světa, čímž nám umožňuje soustředit se na to, co je pro nás podstatné. A používá na to právě naše přesvědčení, která jsme si vytvořili v minulosti. S jejich pomocí třídí informace a upřednostňuje ty, které naše přesvědčení potvrzují. Naše mysl tak posouvá do popředí informace, kterým již předem věříme. Jinými slovy, pokud jsme o něčem přesvědčeni, najde v okolí informace, kterými naši pravdu potvrdí – a vše, co je s naši pravdou v rozporu, ignoruje. Tuto filtrační schopnost dokáže náš mozek využít i jako obranný mechanismus. Většina z nás si kupříkladu myslí, že bylo naše dětství bezproblémové, i když existují důkazy, které tomu odporují. Odmítáme si přiznat, že jsme prožili negativní momenty právě z důvodu, že to odporuje našemu vytvořenému přesvědčení (pohlavek jsem si přece zasloužil, problém jsem byl já, ne rodič, který nezvládal svůj hněv).
Svět je odrazem naší mysli
Pokud něčemu věříme, důkaz naší pravdy vidíme i v neutrálních podnětech
O síle našich přesvědčení bylo provedeno mnoho výzkumů, jedním z nich je studie psychologa Roberta Klecka z Dartmouthské univerzity. Dr. Kleck požádal několik žen, aby se zúčastnily pohovoru. Háček byl v tom, že jim předtím vizážisté namalovali na tvář výraznou jizvu. Jejich úkolem bylo zaznamenat, jak jizva působí na člověka, se kterým měly rozhovor vést – zda zíral, choval se nepříjemně nebo vykazoval jakékoliv známky diskriminace na základě jejich vzhledu. Jakmile maskéři jizvu nanesli, ženy si výsledek prohlédly v zrcadle. Než se však zúčastnily samotného rozhovoru, v domnění, že podstupují závěrečnou úpravu, jim vizážisté bez jejich vědomí jizvu odstranili. Ženy pak vedly rozhovor v přesvědčení, že vypadají přesně tak, jak se viděly v zrcadle, tedy s dlouhou jizvou. S předpokladem, že mají na tvářích jizvu, se při rozhovoru více zaměřily na jakékoli chování, které by je na základě vzhledu diskriminovalo. A skutečně, každá z respondentek reportovala zírání na jizvu, nervozitu druhého člověka z jejich vady a celkovou diskriminaci kvůli chybičce na kráse – i když ve skutečnosti žádnou neměly.
Pokud něčemu věříme, i zdánlivě neutrální jevy se stávají potvrzením naší víry. Mysl je vysvětlí prostřednictvím něčeho, čemu již věříme a co je nám dobře známé. Nemáme rádi nejistotu, a právě z toho důvodu saháme po vysvětlení, které díky našim již vytvořeným přesvědčením pokládáme za nejpravděpodobnější. Jsme-li o něčem předem přesvědčeni, stává se to pravdou ještě dříve, než se to skutečně stane – i když pro to neexistují žádné relevantní důkazy.
Zdroje:
Dr. Nicole LePera: Odpracuj si svoje ja, ISBN: 9788082500144
