Článek
Probudíte se do světa plného démonů. Z přívětivých tváří vašich blízkých se stanou hororové obličeje, děsící vás ústy rozšířenými od ucha k uchu, prodlouženýma špičatými ušima a očima roztaženýma do stran. Tato vizuální halucinace je způsobena vzácnou nemocí prosopometamorphosia, zkráceně PMO, která mění tváře ostatních v zdeformované démony. Onemocnění zpopularizoval 59letý Victor Sharrah, který jím trpí přibližně tři roky. „Představte si, že se jednoho dne probudíte a najednou každý na světe vypadá jako postava z hororového filmu,“ popisuje svůj šokující zážitek.
Lidé jako démoni
PMO je velice zřídkavá a nedostatečně prozkoumaná diagnóza, které se i díky Sharrahovi věnuje zvýšená pozornost. Termín zavedl britský neurolog McDonald Crichley (1953) jako součást komplexu zrakových halucinací. Podle výzkumníka Johna Bloma jej lze zařadit také do kategorie syndromu Alenky v říši divů, tedy obecného zkreslení vnímání. Přesný klinický popis této diagnózy však chybí, a to i proto, že její příznaky se u jednotlivých osob liší. Lékařům není jasná příčina ani léčba, mnozí o její existenci ani nevědí. Z tohoto důvodu byl tento druh zrakových halucinací dlouho mylně vnímán jako součást známějších psychiatrických poruch, jako například schizofrenie nebo psychózy. Pozdější studie ale dokázaly, že mezi PMO a psychickými nemocemi existuje zásadní rozdíl. Stejně jako Sharrah, i všichni ostatní postižení tímto onemocněním si byli vědomi nereálnosti svého prožitku. Věděli, že svět kolem nich (zejména tváře blízkých) je v pořádku, a problém tedy spočívá v jejich zrakovém vnímání.
Reálné případy démonického onemocnění
Vizuální halucinace byly velice dlouho vzácným symptomem; za posledních sto let se zdokumentovalo pouze 81 případů PMO, které ve své studii zanalyzoval výzkumník John Blom. První pochází z roku 1904: jednalo se o 37letou ženu, která v zrcadle místo své tváře viděla protáhlou grimasu s nepřirozeně zdeformovanýma očima. O tři roky později se 73letá dáma stěžovala na groteskně znetvořené obličeje všech lidí kolem sebe. V roce 1916 zažila 35letá paní deformaci tváří jako následek svých silných migrén. Zrakovým halucinacím se začala věnovat o něco větší pozornost; lékaři zaznamenali jejich výskyt zejména u vojáků po druhé světové válce, kteří utrpěli zranění týlní části hlavy. Postupně se zařadily mezi symptomy onemocnění jako mozkové nádory, epilepsie, roztroušená skleróza nebo psychóza. Patofyziologie však nebyla stoprocentní, protože příznaky popisoval každý pacient jinak.
Různě hrůzné projevy
Syndrom démonické tváře se nejčastěji projevuje deformací očí, úsměvu a uší. Někteří však uvádějí i zkreslené vnímání sebe sama; článek z roku 2023 popisuje případ dvou žen, které při každém pohledu do zrcadla sledovaly své oko, vytékající z důlků na tváře. Jiným pacientům se zdá, že z obličeje vyrůstají ruce nebo třetí oko. Mnozí vidí místo lidských hlav dračí nebo rybí, dokonce i rotující oči, které se ocitly mimo obličej.
Scientific American informoval v roce 2023 o případu Veronicy Smith, která žije v přítomnosti zdeformovaných tváří prakticky celý svůj život. V článku popsala skutečně děsivé vidiny. Tváře lidí kolem ní se kvůli jejím vizuálním halucinacím neustále měnily. Oči se přibližovaly k sobě, pak se opět oddálily, kůže se neustále pohybovala, jakoby si žila vlastním životem a čelist se obludně zvětšovala, aby se o chvíli později vrátila na svou původní velikost. Profesor psychologických věd Brad Duchaine měl dokonce klientky, které viděly lidi s dvěma tvářemi. Jiným se zase zdálo, jakoby se lidem v okolí roztékala jenom jedna polovina obličeje. Studie z roku 2018 popsala případ pacientky po mrtvici, která sice viděla svoji tvář neporušenou, ale ostatním se levá strana obličeje kroutila do děsivých fragmentů. Není divu, že někteří pacienti s PMO přirovnávají tváře k hodinám na slavném obrazu Salvadora Dálího.
Příčina i léčba neznámé
Vzhledem k různorodosti příznaků nejsou příčiny PMO stoprocentně známy. Různé studie naznačují její souvislost s poškozením nebo abnormalitou určitých oblastí mozku, zejména týlního laloku, dále pak spánkového, temenního a čelního laloku. Pokud jde o klinickou diagnózu, třetina pacientů s PMO utrpěla mrtvici, 10 % trpěla epilepsií, a malé procento prodělalo krvácení do mozku, úraz hlavy, migrény nebo mozkový nádor. Stejně experimentální je i léčba. Vědci zjistili, že antipsychotika ani antidepresiva nepomáhají, proto přistoupili k léčbě onemocnění, jimiž pacient trpěl v první řadě. V případě migrén nasadili léky proti bolesti, u epilepsie antiepileptika atd. Přibližně polovina zkoumaných tento způsob léčby zcela zbavil zrakových halucinací, deseti procentům se jen mírně ulevilo. Podle Science News je však k pochopení PMO potřeba ještě mnoho výzkumu. Vzhledem k tomu, že pacienti uvádějí širokou škálu deformací obličeje, je PMO stále nedostatečně pochopena. Obraz deformací, který vytvořili vědci pod vedením neurologa Jasona Bartona z univerzity Britské Kolumbie, proto nemusí platit pro všechny, kteří tímto onemocněním trpí.
Zdroje:
