Článek
Duševní zdraví je čím dál důležitějším tématem. Bohužel, práci odborníků přebírají influenceři ze sociálních sítí, kteří široké veřejnosti radí, jak být šťastnější a spokojenější. Jenže každá dobrá rada se v neprofesionálních rukou může změnit v extrém, který nadělá víc škody než užitku. Důkazem je popularita self-care trendů jako bed rotting, toxická pozitivita a dopaminový detox. Všeho moc škodí a to, co se zdá jako dobrý nápad, který by mohl pomoci, se může velice rychle stát cestou do pekel. Proto se s těmito třemi populárními self-care trendy s příchodem nového roku raději rozlučte.
Bed rotting
Bed rotting je tiktokovým trendem posledních měsíců. Doslova znamená hnít v posteli; jeho příznivci se celý den povalují v posteli, aniž by vyšli ven, vařili nebo se převlékli z pyžama. Nevyvíjejí žádnou aktivitu, nejsou produktivní, jen leží v posteli, projíždějí sociální sítě, sledují Netflix a natáčejí se při tom. Ačkoli bed rotting může znít jako ideální nedělní relax, pro generaci Z se stává jediným způsobem, jak trávit volný čas. Povalování v posteli, které bychom si mnozí dopřáli po náročném týdnu (a hlavně výjimečně) najednou změnilo svůj význam – nyní je pravidelným rituálem údajné péče o sebe, prostřednictvím kterého na sociálních sítích dokazujeme, jak moc se máme rádi.
Bed rotting je odpovědí na postoj starší generace, pro kterou byl odpočinek synonymem lenosti, a na společnost, která klade důraz na neustálou produktivitu a práci na sobě. A jak už to u většiny trendů bývá, i bed rotting se dovedl do extrému. Psycholožka Nicole Hollingshead vysvětluje, že pokud je bed rotting na sociálních sítích masově sdílený, lidé se přestávají cítit provinile za to, že si dovolí nic nedělat. Ve smyslu – když to dělají ostatní, já můžu taky – normalizujeme povalování jako přijatelnou formu péče o sebe. Podle odborníků není problém v samotné (ne)činnosti, ale v její četnosti a délce trvání. Pokud je bed rotting jediným způsobem, jakým řešíme například stres a únavu, stává se nebezpečným návykem, který ve skutečnosti prohlubuje stav melancholie, deprese a pocitu neštěstí, a konec konců i nespokojenost s vlastním životem. Povalování v posteli navíc narušuje náš spánkový cyklus. Podle terapeutky Annie Miller má být postel místem pouze pro spánek a sex. Pokud trávíme čas v posteli jinými činnostmi, tělo se tomu přizpůsobuje a narušuje naši spánkovou hygienu.
Toxická pozitivita
Toxická pozitivita je dlouhodobě oblíbeným životním postojem, bohužel velmi nefunkčním a škodlivým. Podle psychologa a profesora Kolumbijské univerzity Grahama Reynoldse se jedná o podpůrné výroky, jejichž cílem je eliminace bolestivých a nepříjemných pocitů bez ohledu na situaci, kterou právě prožíváme. Tím však na sebe vytváříme neuvěřitelný nátlak, protože si nedovolíme cítit nic jiného než pozitivní emoce. Smutek nebo hněv jsou nepřijatelné; pokud je cítíme, máme pocit selhání a studu. V přesvědčení, že se nesnažíme dostatečně, se ještě více upínáme k přístupu good vibes only.
Toxická pozitivita dovádí pozitivní pohled na svět do příliš zevšeobecňujícího extrému, který nám brání být autentickým člověkem s celou škálou prožitků, které k nám přirozeně patří. Brání růstu a rozvoji, protože pokud se nepřijímáme v celé své přirozenosti a nepřiznáme si své slabiny, stagnujeme, čímž znemožníme naplnit náš potenciál a stát se nejlepší verzí sebe sama. Toxická pozitivita vytváří falešnou představu o realitě, která nás často nutí zpochybňovat naše skutečné pocity a myšlenky.
Dopaminový detox
Dopamin je jedním z nejdůležitějších hormonů v lidském těle. Je zodpovědný za vznik motivace a emocí a za systém potěšení a odměny. Vyvolává příjemné pocity v reakci na určité činnosti a události nebo po požití alkoholu či návykových drog, nejčastěji stimulantů. Z toho důvodu lpíme na sociálních sítích, uvolňujeme se alkoholem a mnozí pak spadnou do kruhu závislosti na návykových látkách, nakupování, přejídání se nebo pornografii. Následný pokles dopaminu a s ním spojená nervozita, stres a demotivace nás nutí danou činnost opakovat, přestože nám ve skutečnosti škodí.
Proto vznikl trend dopaminového detoxu, se kterým přišel psychiatr Cameron Sepah. Sepah věří, že omezení návykových aktivit nám pomůže identifikovat impulzivní chování a podpoří flexibilní myšlení a přístup, díky čemuž se dokážeme lépe regulovat a změnit návyky, které nám neprospívají. Podle Sepaha jsme náchylnější opakovat činnosti, které nám přinášejí pocity potěšení a uspokojení díky produkovanému dopaminu – a přesně to je důvodem vzniku návykového chování a závislostí (na Netflixu, cigaretách, alkoholu, pornografii nebo sociálních sítích a emocionálním přejídání se). Dopaminový detox má sloužit ke kontrole stimulů, lidé to však začali brát doslova. V domnění, že se jim restartuje mozek, se přestali věnovat čemukoli, co v nich vyvolává potěšení a příjemné pocity. Necvičí, izolují se od přátel, odmítají skleničku vína, seriál a sociální sítě. Věří, že omezením jakékoli aktivity, která způsobí vyplavení dopaminu, činí svůj mozek citlivějším – v budoucnu tak budou schopni cítit ještě větší štěstí, motivaci a potěšení než dosud. Podle psychiatričky Ifeanyi Olele to má často přesně opačný efekt. Zbavíme-li se všeho (nebo většiny toho) co nám přináší radost, můžeme naopak prohloubit pocity smutku, samoty a nudy, čímž ještě víc poškodíme své duševní zdraví. Olele radí, abychom našli rovnováhu a radost v činnostech, které jsou pro naše psychické a fyzické zdraví prospěšné. Přesně tak, jak to původně zamýšlel i Sepah.
Zdroje:
