Článek
Poslouchám v posledních dnech Andreje Babiše, jak kritizuje změny podpory v nezaměstnanosti, které jsme připravili na Ministerstvu práce a sociálních věcí. A musím říct, že mě jeho výroky nepřekvapují. Buď vůbec nepochopil, proč jsme tuto změnu udělali, nebo to lidem záměrně neříká. Tvrdí, že vyšší podpora motivuje lidi nepracovat. Jenže pravda je přesně opačná.
Představte si pana Karla. Je mu pětapadesát let. Třicet let poctivě pracoval ve strojírenské firmě, nikdy nežil z dávek, staral se o rodinu, odváděl daně i pojistné. Pak firma začne propouštět a on ze dne na den přijde o práci. Má hypotéku, rodinu a ví, že najít nové zaměstnání v jeho věku nebude jednoduché. Co udělá? Když ví, že během několika týdnů přijde o většinu příjmu, vezme první nabídku, která se objeví. I kdyby byla o několik tisíc korun hůř placená a hluboko pod jeho kvalifikací. Jen aby zaplatil účty.
Jenže tím problém nekončí. Takový člověk často zůstane v hůře placené práci až do důchodu. Prohrál on, prohrála jeho rodina a prohrál i stát, protože dalších deset let vybírá nižší daně i odvody na sociálním a zdravotním pojištění. Přesně tomu jsme chtěli zabránit.
Proto jsme se při přípravě flexinovely inspirovali Dánskem, které má dlouhodobě jeden z nejlépe fungujících pracovních trhů v Evropě. Je postavený na jednoduché myšlence. Lidé se nemají bát změnit práci. Když o zaměstnání přijdou, stát jim pomůže překlenout nejtěžší období, ale současně je aktivně podporuje, aby si co nejrychleji našli lepší práci nebo získali novou kvalifikaci. Jinými slovy vytváří flexibilní a bezpečný pracovní trh.
Proto jsme zvýšili podporu pouze na začátku nezaměstnanosti, kdy ji lidé opravdu nejvíce potřebují. Potom se postupně snižuje. Ne proto, aby lidé zůstávali doma, ale aby měli čas najít si práci, která odpovídá jejich zkušenostem a má perspektivu.
A že to funguje, potvrzují data. Lidé, kteří dobrovolně změní zaměstnání, si v průměru polepší na mzdě asi o 12 procent. A lidé, kteří o práci přišli, projdou rekvalifikací nebo vzdělávacím kurzem a následně si najdou nové zaměstnání, mají v průměru asi o 8 procent vyšší příjem než předtím. To nejsou dojmy ani politické slogany. To jsou tvrdá data. Vyšší mzda znamená lepší život pro zaměstnance i jeho rodinu, ale také vyšší příjmy veřejných rozpočtů díky vyšším odvodům na daních, sociálním i zdravotním pojištění. Dobře nastavená podpora v nezaměstnanosti spolu s rekvalifikacemi tedy není výdaj. Je to investice, která se vrací lidem i celé společnosti.
Jenže samotná podpora nestačí. Druhou, stejně důležitou částí reformy byly rekvalifikace a další vzdělávání. Věděli jsme, že dnešní pracovní trh se rychle mění a že právě nové dovednosti lidem otevírají cestu k lepší práci. Proto jsme do rekvalifikací výrazně investovali. Za první pololetí loňského roku jimi prošlo přibližně 65 tisíc lidí. Současná vláda Andreje Babiše za stejné období dostala toto číslo na pouhých 4,5 tisíce. To je skutečný rozdíl mezi námi. My jsme chtěli lidem pomoci získat lepší práci. Současná vláda prakticky rezignovala na zvyšování kvalifikace. Kritizuje podporu v nezaměstnanosti, ale současně téměř zastavila nástroje, které lidem pomáhají vrátit se na pracovní trh s vyšší mzdou.
Navíc jsme systém také zpřísnili. Změnili jsme podmínky pro opakovaný vznik nároku na podporu, aby ji nebylo možné zneužívat. Reforma tedy nebyla jen štědřejší, ale také odpovědnější.
Možná by bylo dobré, kdyby si Andrej Babiš nejdříve zjistil fakta, pobavil se s odborníky a teprve potom tuto reformu kritizoval. Je totiž zajímavé, že když jsme flexinovelu projednávali v Poslanecké sněmovně, podpořila ji i významná část poslanců hnutí ANO. Tehdy zřejmě chápali, že jde o promyšlenou změnu, která pomůže lidem i české ekonomice.
Dnes Andrej Babiš vidí jen to, že se na několik měsíců zvýšila jedna výdajová položka státního rozpočtu. Nevidí už ale, že díky tomu lidé častěji získají lépe placenou práci, jejich rodiny mají vyšší příjmy a stát následně vybere více na daních i pojistném. Právě v tom je rozdíl mezi odpovědnou reformou a pouhým škrtáním výdajů. Řídit stát totiž neznamená sledovat jen to, co se ušetří tento měsíc. Znamená chápat souvislosti a dělat rozhodnutí, která budou zemi prospívat i za pět nebo deset let.
To byl smysl naší reformy. Ne populismus ani hledání rychlých titulků. Ale promyšlená změna, která pomáhá lidem postavit se po ztrátě práce znovu na vlastní nohy, najít lepší zaměstnání a současně posiluje českou ekonomiku. A právě proto si za ní stojím i dnes.
Marian Jurečka
Pokud vás tento text zaujal, napište mi na jurecka@kdu.cz.
