Článek
Zaznamenala jsem, že prodavačka tlačí starou paní dosti nevybíravým způsobem k samoobslužné pokladně. Paní se omlouvala, že to neumí a že si raději počká. Madam prodavačka však byla neoblomná a zatarasila dokonce vlastním tělem stařence cestu ke kasám.
Nejdřív se mi chtělo prodavačku seřvat, za sebe bych to udělala, ale bylo mi líto té staré paní a napadlo mě, že po nějakém vyostřeném konfliktu by se mohla bát, nebo dokonce stydět sem znovu zajít. Třeba to má blízko a způsobila bych jí nepohodlí.
Ano, klidně bych řvala na tu nebohou, přepracovanou bytost v obchodě. Nemám ráda lidi, kteří se chovají hrubě a nevhodně k slabším. Kdyby na místě té stařenky stál dvoumetrový chlap se dvěma basami piv ve vozíku, ani by nepípla. Na mně by asi pípla, ale jen jednou.
Tentokrát jsem se lehce kousla do jazyka a nabídla staré paní, že jí k samoobsužné kase doprovodím a spolu to zvládneme. Zvládly jsme to, paní si v klidu uložila nákup do tašky, na terminálu jsem jí odpípla volný odchod, podala jí účtenku a vrátila jsem se ke svému nákupu.
Moc toho tam nebylo, fronty u dvou kas a neoblomná madam prodavačka stále na stráži. Přiznávám špatné pohnutky, ale zachtělo se mi sladké pomsty až tak, že jsem nedokázala odolat. Ve vozíku pár věcí, samoobsluhu zvládám, ale chtělo se mi. Kvůli té staré paní, a protože byla tak snadnou kořistí „plnění pracovních povinností“.
Obchod má pracovat ve prospěch zákazníka, ne proti němu a pracovní pokyn jistě nezněl „zažeňte ty báby k samoobsluze“.
Takže si to zamířím k delší frontě a zařadím se. Okamžitě mám tu jedubabu za zadkem a:
„Mohla byste prosím použít samoobslužnou pokladnu?“
„Nemohla.“
Už tak se dáma tvářila, jako by kousala do citrónu, zákazníci ji zjevně obtěžují, teď zalapala po dechu. Bavím se královsky, pomsta je tak sladká. Zjevně nepochopila vývoj doby, samoobslužná pokladna je pro zákazníky, ale je také proti zaměstnancům obchodu. Kromě ochranky, zjevně se po ní tahle prodavačka rozhlíží.
Pán v černém se zřejmě někam zašil, ale může ho zavolat. Alespoň využije ten jejich interní komunikační systém k něčemu užitečnému, obvykle ho zaměstnanci využívají spíše k vykecávání se. To se také občas člověk dozví věci, které vážně vědět nechce.
V mezičase se posouvám frontou, za mě se už řadí další zákazníci. Prodavačka ze strany chytá můj vozík. Okamžitě ho pouštím a jdu zpátky kolem fronty do obchodu.
„Kam jdete, kam jdete, no to snad není možný,“ kvílí prodavačka.
„Pro nový nákup, tenhle jste mi vzala,“ hodím pohledem na její pazoury na vozíku.
Konečně, revizorka pokladen to vzdává a prchá kamsi do bezpečí. Jsem na řadě, odpípáno, zaplaceno. Za kasami skládám nákup do tašky, očkem hodím ke kasám, strážkyně pořádku je zpátky. Doufám, že něco pochopila, ale moc velké naděje si nedělám.
V obchodě sice občas skřípu zuby, když musím procpávat vozík kolem palet se zbožím, uskakovat před úklidovým vozíkem, kterým by mě usilovná pracovnice obchodu zřejmě s chutí přejela, nebo se vyhýbat několika zadnicím, vystrčeným do prostoru uličky, ale chápu, že je to práce, tak se vyhnu i když si občas připadám jako notně překážející osoba.
Bez zákazníků by sice obchod jaksi nefungoval, bez většiny personálu v dnešní době už asi ano. Při všech dnešních vymyšlenostech už jen držíme tradici, a především by personál měl fungovat pro ty, kteří si sami neporadí, aby babička mohla sama nakoupit a nepotřebovala doprovod rodinného „ajťáka“.
Od prodavačky to bylo neprofesionální, hrubé chování vůči starší zákaznici. Dokonce s takovým přístupem brzy vyžene většinu zákazníků k samoobslužným pokladnám a většinu pokladních na „pracák“. Ve srovnáni s mnoha nekvalifikovanými profesemi, pokladní v obchodech nepobírají úplně nízkou mzdu, takže čím hůře se budou chovat, tím dříve se jich obchody ve snaze ušetřit, budou chtít zbavit.
Upřímně, když to zvládne odpípat na běžné kase skoro každý, tak brzy zvládne skoro každý odpípat i samoobluhu. Obchod je především služba zákazníkům, k tomu patří i slušné a vlídné chování personálu. Právě slušnost a vstřícnost bude brzy poslední cenností personálu obchodů.
Obchod může fungovat i s jednou osobou, nebo dokonce žádnou osobou z personálu, někde už se to děje. Zboží se vyskladní a personál může jít domů. To pocítí na vlastních příjmech. Jediné, co tomu může, alespoň zčásti zabránit, je přání zákazníků chtít prodavače a prodavačky v obchodě, ovšem ochotné vlídně pomoci.
Na začátku byla má škodolibost, ale pokud si tuto lekcičku důležitá prodavačka nestrčí ani do paty, jak by řekla moje drahá máti, není jí, ani ostatním, pomoci.
