Článek
Ne, bohužel, neumím slintat nad vlastním blahem, když potkávám ty méně šťastné. Ženy, které na rozdíl ode mně neměly to štěstí, že otec jejich dětí drží při nich a zajišťuje alespoň svůj podíl na zajištění rodiny, když už se nezmůže na víc. Matky a někteří otcové, samoživitelé se právě v tuto dobu děsí výdajů na školní pomůcky, základní oblečení a obědů pro své děti.
Prosím, neargumentujte tu milodary v podobě obědů zdarma, jejichž potřeba rok od roku stoupá. To je ten správný blahobyt? Nemyslím, že by jejich základní myšlenkou bylo, že si mohou jet, kam chtějí.
Stěhovat se, kam chci? Jistě, někteří se často stěhují. Z ubytovny na ubytovnu, když se někde starosta rozhodne vylepšit si status tím, že jim zboží chatrnou střechu nad hlavou. Jak svobodné.
Někteří nemají ani tolik štěstí, aby si mohli dovolit ubytovnu. Tak se pak potulují po ulicích a ne, tady se vůbec nestává, že by nějaký chytrák připravil někoho o střechu nad hlavou, či úmrtí partnera, mizerný rozvod a pád na úplné dno. Mohou si za to sami.
Lidé, kteří pracují, jsou odkázáni na milodary státu, protože mzdy mají mizerné, nestačí na živobytí. Může za to Babiš, nebo Husák? Nebo mizerná politika všech politických stran napříč politickým spektrem?
Mám štěstí, že se mi podařilo vyklouznout z dluhové pasti, ale jen díky tomu, že jsem měla to štěstí a dostalo se mi slušného vzdělání.
Mám štěstí, že epizoda nezaměstnanosti trvala jen krátce, takže mi příliš nezasáhla do života a nepotkala mě ve vyšším věku, nebo s malým dítětem. Pak to není jen malá, nepříjemná životní epizoda, ale vstupenka do bídy.
Obávám se, že tyto výhody demokracie, jako je cestování, volba toho, jestli se stanu milionářem, nebo založím psí útulek, volba profese podle vzdělání, nebo využívat alternativní medicínu, jsou pouze pro vyvolené, jednoduše pro ty, kdo na to mají. Stejně tak dostupnost práva.
Svoboda mluvit, ano, ta je pro všechny. Když voláte v bídě o pomoc, tak můžete. On vás sice nikdo neuslyšíte, ale co na tom. Nadávat také můžete, ale k ničemu to nepovede. Tedy když v zápalu boje nepřekročíte nejasnou hranici zákona, která se stále více rozostřuje, takže soudy za nepřípustné žvanění začínají být na denním pořádku.
Za schvalování války kriminál natvrdo, teorie, za znásilnění dítěte podmínka, dokonané. Za mastičku z konopí kriminál. Justice se zdá býti dost mimo realitu.
Bez peněz si ani ten porod doma nedopřejete, bez asistence, za kterou se platí, je to opravdu nemístné riziko.
Máte peníze? Patří vám všechny požitky, které byly za socialismu nedostupné, od cesty do (tehdy) Jugoslávie, po meloun v zimě.
Nemáte peníze? Můžete nadávat, ale opatrně, abyste nepřestřelili, zatím je to zadarmo. Můžete dokonce demonstrovat, či svobodně volit, sice za to schytáte spoustu urážek, ale co už, lepší než hrobové mlčení politiků, které to nezajímá.
Svobodně volit ano, ale počítejte s tím, že protistrana to neunese a bude „vaše“ svobodně zvolené politiky pronásledovat, až za hrob a vás s nimi.
Takže ano, pane Husáku, mám se dobře, měla jsem štěstí, ale je pořád až příliš těch, kteří štěstí neměli, byli vydání na pospas novodobým zlatokopům a většinu z kýžených svobod si nemohou koupit.
Ty, které jsou zadarmo, nemají sílu na tom mnoho změnit. Je mi líto.
Ještě pro paní La Fay, ne neměnila bych, ale nejsem mluvčí těch, kteří by možná měnili. Nebo možná ani neměnili, jen by chtěli, aby je někdo vyslechl a pochopil, že takhle se nedá žít.
