Článek
Martina zůstala doma na mateřské dovolené, Ondřej se tak stal živitelem rodiny. Nic neobvyklého, tak to chtěli.
Ondřej byl učitelem na základní škole a často brblal, jak si s kolegyněmi příliš nerozumí, jak jsou přízemní, odmítají jakékoliv nové věci a kromě pracovních záležitostí si s nimi nemá co říct.
Když se ve škole objevila nová kolegyně, Martina tomu nepřikládala přílišný význam. Brzy si však všimla, že její manžel o ní mluví s nadšením. Adélka, jak jí říkal, je skvělá, na všechno má názor, který si dovede obhájit a je milé s ní vypít kávu i jít do školní jídelny na oběd.
Není divu, že Martině začalo připadat, že Adélka je dalším členem domácnosti. Zatím naštěstí neviditelným, ale o to víc otravným a nepříjemným. Samozřejmě nežárlí, svému manželovi věří. Nebo ne? Tohle souznění duší je snad horší, než kdyby došlo k nejhoršímu, protože si začala připadat ve vlastní domácnosti jaksi nedostatečně. Jistě krásná, inteligentní Adélka ji začala strašit i ve snech.
Martina měla pocit, že v této soutěži, kterou jí manžel nevědomky přichystal, nemá šanci obstát, protože v tomto čase mateřské je „jenom matka“.
„Co kdybych pozval Adélu k nám na večeři, abys ji také poznala? Je vážně báječná.“
Martině zatrnulo. Tak tohle je na ni vážně už moc. Ondřej zaznamenal varovný výraz v Martininých očích.
„Nedívej se na mně tak, já s ní vážně nic nemám, je to jen kamarádka.“
„Víš co, miláčku? Už mi to vaše souznívání duší leze na nervy, mohli byste laskavě souznívat mimo můj prostor? Také by bylo fajn neslyšet za každým tvým druhým slovem Adéla. Nebo Adélka.“
„Paní se urazila, to Adéla…,“ Ondřej se zarazil.
Chtěl něco dodat, ale Martina se mezitím vytratila z kuchyně a v ložnici začala skládat vyprané prádlo. Vztekle škubala oblečením, když ho strhávala ze stojanu. Při práci se uklidnila, potom se usmála. Adéla je možná krásná i chytrá, ale ona se nedá. Vzpomněla si na slova své maminky, bylo to její tajemství na spokojený život.
„Když to chce, dej mu to, jen to pořádně osol a opepři.“
Nu, někdy se možná vyplatí řídit se tím, že maminka všechno ví nejlíp. Chce Adélku? Bude ji mít. Uvidíme, jak se slečna úžasná projeví. Už uklidněná Martina složila poslední pár ponožek a vyšla z ložnice.
„Tak víš co, Ondro? Pozvi Adélku k nám, ráda ji poznám.“
„Vážně?“
„Vážně.“
Na pátek se Martina dobře připravila. Pečlivě nakoupila všechno na svůj proslulý stroganoff, připravila zeleninu na salát, prostřela stůl. Jen poněkud zanedbala úklid kuchyně. Nádobí zůstalo na kuchyňské lince, dětský pokoj i ložnice zůstaly neuklizené, hračky se válely všude a konferenční stolek v obývacím pokoji byl plný drobků a lehce politý ovocnou šťávou.
V sedm večer zazvonil zvonek. Slečna Adéla byla tu. Sotva překročila práh bytu, kde ji předešel intenzivní závan jejího ostře kořeněného parfému a podala si ruku s Martinou, v průběhu nezbytných seznamovacích formalit „ráda vás poznávám“ a „těší mě“, se rozezněl Martinin telefon.
„Jeje, to snad ne, mami!“ reagovala Martina na hlas své matky v telefonu.
Potom se obrátila na hosta.
„Musíte mě omluvit, mamince se udělalo špatně, musím jet za ní“.
Obrátila se na Ondřeje.
„Pohlídáš ji, viď,“ vrazila mu poněkud upatlané batole do náručí a ve dveřích sdělila, že večeře je v lednici. Popadla klíče od auta a byla pryč.
Venku se silně rozpršelo, ledový déšť jí stékal za krk a byla mokrá dřív, než doběhla k autu. Uvědomila si, jak dlouho vlastně neřídila. Její manžel jezdil autem do práce a ona vláčela kočárek s batoletem po obchodech i běžných obchůzkách k dětskému i svému lékaři, k babičkám na návštěvu, kdy jela i s kočárkem vlakem, nebo autobusem.
Tak s tím je teď konec, tu unavenou maminu z ní udělala jen její ochota být vstřícná vůči manželovi. Místo vděku a ocenění dostala…Adélku.
Zjistila, že řízení auta se nezapomíná a tísnivý pocit strachu z řízení, který se objevil, když otočila klíčkem v zapalování, se vytratil v průběhu jízdy.
Maminka ji přivítala ve dveřích objetím a polibkem na tvář.
„Mami, promiň že tě s tím otravuju, ale už jsem nevěděla, kudy kam.“
Maminka se zasmála.
„Rozumná žena ví, že má utéct k mamince.“
S maminkou, která se k Martininu spiknutí přidala s nadšením, prožily hezký večer, jako za starých časů, než se Martina osamostatnila. Povídaly si, smály se a těšilo je, že mohou být jen spolu. Babička svou vnučku milovala, ale pro samou péči o ni si nikdy nemohly užít jedna druhé. Ten večer byl úžasná změna.
Později večer už Martina začala být neklidná, přece jen málokdy nechávala manžela samotného se Sofinkou. Co teprve se slečnou Adélkou navrch.
Maminka ji přátelsky „vyhodila“, ať jen běží, sotva zpozorovala její neklidné vrtění a kradmé pohledy na hodinky.
Stále pršelo, proto Martina jela opatrně i přes všechnu nervozitu a obavy z toho, co ji čeká doma.
Doma byl neskutečný nepořádek, malá Sofinka vřeštěla a bylo jasné, že ten vřeštící, upatlaný uzlíček jen tak neusne. Nepořádek v kuchyni byl neskutečný, na sporáku stála připálená pánev se zbytky pokusu o stroganoff, kolem horkovzdušné fritézy se na kuchyňské lince povalovaly kousky nakrájené zeleniny, připravené původně na salát, všude změť špinavého nádobí. Jediné, co tomu výjevu chybělo, byla slečna Adélka.
Martina se jen pousmála, vzala dcerku manželovi z náručí a šla ji vykoupat, obléknout do čistého, uložit a přečíst pohádku.
„Ty miláčku uveď do pořádku kuchyň. Kde máme myčku na nádobí, si snad ještě pamatuješ,“ vyzvala Ondřeje Martina s dcerkou v náručí odešla do koupelny.
Když se vrátila do kuchyně poté, co zvládla dcerku vykoupat a uložit i s nezbytným čtením pohádky, manžel stále drhl připálenou pánev.
„To se nedalo zvládnout, vařit večeři a starat se o dítě!“
„Copak, slečna Adélka nepomohla muži v nesnázích?“ zasmála se Martina.
„No, tak nějak. Nepomohla.“
„Jistě miláčku. Dáma přišla na večeři, aby ukázala unavené a poněkud ztrhané manželce, jak je krásná a inteligentní a jak jí její manžel zobe z ruky, zatímco strhaná a unavená manželka servíruje večeři a mezitím odbíhá konejšit batole, aby si ti dva mohli nerušeně povídat o nejnovějším klubovém filmu.“
„Promiň,“ zabručel neochotně manžel.
„Prominuto. Škodolibě doufám, že mé soupeřce při tom útěku zmokly nadýchané vlny a rozmazal se perfektní mejkap. Teď jsem unavená, půjdu spát. Zítra si promluvíme o nových pravidlech hry. To víš, musím se vzdělávat a realizovat, abych ti byla důstojnou manželkou. Škoda, že jsi spálil ten stroganoff, dala bych si.“
Doufám, že tu ženskou alespoň pořádně očmoudil, pomyslela si Martina ještě, když do ložnice zavál slabý zápach spáleniny, který se v bytě držel i přes usilovné větrání. Poté tvrdě usnula, aniž by si vychutnala, že po intenzivním parfému Adély už v bytě není ani stopy.
Slečna Adéla zřejmě pochopila, že by s tím pohledným mužem mohla získat i batole ve střídavé péči a zřejmě se poohlédla po jiné kořisti. Nebo něco pochopil manžel? Ať tak, nebo tak, Martina už o Adéle nikdy neslyšela.
