Článek
Pár bodů k zamyšlení by se tedy našlo, jen tak nějak nesouvisí s těmi důchodci. Politik by už z principu své práce měl mít v povědomí, že složení obyvatelstva je různé. Věkem, materiálním zázemím, rodinným stavem, vzděláním i inteligencí.
Pokud tedy některý z politiků straní důchodcům, bohužel nepomůže křičet proti nim, musí se začít křičet „my jsme tady taky“.
Některé postřehy jsou naopak velice trefně vyjádřeny a ano, kdybych je popsala já z pozice své obstarožnosti, tchyně a nechtěné babičky, dostala bych řádnou „sodu“ o tom, že nerozumím světu, dětem, moderní výchově a kdo ví, čemu všemu ještě nerozumím. Takže z tohoto důvodu jsem si dovolila inspirovat se článkem autora, či autorky 8 LIE.
Prvním bodem je věc vlastně nesporná, problematika dostupného, zaplatitelného a především bezpečného bydlení ve smyslu toho, že za rok mladá rodina nebude stát s ranci a kojencem v náručí na ulici.
Je tedy třeba změnit legislativu tak, aby se pronajímatel mohl snadněji zbavit problémového nájemníka, ale nemohl se stejně snadno zbavit řádně žijící, řádně platící rodiny, aby vzápětí mohl zvýšit nájem. Samozřejmě je třeba zajišťovat průběžně dostupné bydlení, k čemuž byly podniknuty první kroky, teď jde o to, aby dotace a pobídky obcím k výstavbě bytů nebyly zneužity k zajištění dostupného bydlení všem znamým a přátelům, čehož se trochu obávám.
Dalším bodem je roztomilé nabádání mladých lidí, aby šli k volbám a sladké, jakože nenápadné nabádání k tomu, aby mladí nevolili Babiše. K tomu nemám potřebu nic dodávat, jen bych to buď napsala napřímo a dodala argumenty, nebo byla mnohem víc rafinovaná.
Poté tu máme zmínku o výchově dětí, které jsou nesamostatné a bojí se i vlastního stínu, protože nejsou vedeny k samostatnosti. Tak tohle je přesně ten moment, kvůli kterému jsem se rozhodla na článek reagovat. Říká se tomu „uhodit hřebíček na hlavičku“. Já se totiž jako stařena, ničemu nerozumějící, profláknu právě podobnými, zastaralými úslovími.
Plyne z toho, že někdo, kdo si sám ani nenamaže chleba, natož aby si vypral vlastní špinavé prádlo, těžko bude toužit po někom dalším (dítěti), kterému by kromě péče sám o sebe, musel tu péči, zpočátku dokonce nepřetržitě, poskytovat.
Tady mě napadá další malér, který sice autor/ka nezmínila, ale podle mě je dosti zásadní. Stát svými posuny odchodu do důchodu sebral mladým rodičům babičky. Dnešní babičky musí makat na panském, tedy pardon, na státním, takže nemají čas, ani sílu ve věku, kdy by pomoc a péči o vnoučata zastaly, pečovat.
Co autorka zmínila a úzce souvisí, když nemáme babičky, které sebral stát, stát se musí postarat, aby matky mohly být matkami a zároveň se věnovat práci, ať už výhradně za účelem výdělku, nebo budování kariéry. Příjmy jsou totiž většinově tak nanicovaté, že nestačí nejen na chůvu, ale ani na konečně, byť mizerně a polovičatě zaváděné tzv. dětské skupiny, tedy zjednodušeně řečeno, sousedské hlídání, které je legislativně tak „jednoduché“, jako zřídit si mateřskou školu.
Do určité míry se dá na absenci prarodičů při péči o vnoučata svést i ona nesamostatnost dnešních dětí. Prarodiče totiž měli čas a sami uměli a uměli předat zkušenosti, které jsou součástí samostatného a především skutečně uvědomělého sebevědomí. Totiž že vím a umím. Díky nim vím, že přežiju i v jeskyni, natož samostatně někde v bytě. Brnkačka.
Budovat v dětech sebevědomí, které není bytelně opřeno o skutečné a reálné vědomosti a znalosti a také schopnost přežít ve světě, který bez tatínka a maminky nenabízí žádné jistoty, nikde se nic zadarmo neválí a mezilidské vztahy nejsou postavené na bezvýhradném přijetí jednotlivce, je nutné pro jejich přežití. Není to jen vzdělání, ale právě správná míra samostatnosti a slušného chování k ostatním. Tady totiž platí, že co nabízím, to dostanu zpátky. Což může být tím tvrdým nárazem do zdi reality zjištěním toho, že nikdo, kromě maminky na maminčino dospělé robátko není zvědavý.
Co je nezbytné a je to především společenský, nikoliv politický problém, přestat, nebo omezit na minimum ohrožování společenského statusu jednotlivých skupin. V našem případě tedy jednak důchodců, jednak rodin s dětmi. Především tedy s malými dětmi. Což se, chápu, těžko dělá, když ke klávesnici sedne osoba, notně zpruzelá tím, že si chtěla dát kafíčko a koláček v klidu a přitom zpracovat pár mailíků a namísto toho čelila křiku, ječení, kymácení stolkem a polití kafem v důsledku řádění dětiček, kterým není věnována pozornost rodičů.
Dnešní matky se často cítí osamělé, nevítané a není o ně společenský zájem. Zároveň zdaleka ne všechny jsou schopné se samy zrealizovat v nějakém vlastním zájmu, či práci na velmi malý úvazek. Je tedy třeba podpořit zaměstnanost matek všemi prostředky, tedy významně zatraktivnit pro zaměstnavatele malé, či dělené úvazky, práci z domova pro matky s malými dětmi, protože je třeba si uvědomit, že rodičovský příspěvek jednoduše už dávno nestačí a že sedět s malými dětmi několik let doma není žádný med, ani žádná dovolená.
Mladé rodiny je třeba podpořit nejen materiálně, ale i společensky, dát jim možnost i s dětmi se stále rozvíjet, pracovat, vzdělávat se a dát jim možnost, aby se o sebe mohly postarat tak, jak samy uznají za vhodné. Politika zavření matek na mateřské na tři roky je už zastaralý koncept, je třeba dát především matkám možnost osobního i profesního rozvoje.
Když už máme univerzitu třetího věku, proč ještě nemáme podobný koncept vzdělávání pro matky (či otce) na mateřské dovolené v jim dostupném čase?
Kafe s kamarádkami, stejně ověšenými dětmi, je fajn, ale osobní rozvoj jaksi nenabízí. Kam zmizely všechny ty večerní kursy všeho možného? Proč by na ně stát nemohl alespoň přispívat?
Jen přisypat peníze nestačí, je potřeba se zamyslet nad moderními formami rodičovství, kuchyň a plínky, byť jednorázové, už dávno nestačí. Kde kdo se věnuje matkám s dětmi, či rodičům s dětmi, ale věnuje se někdo matkám, nebo rodičům jako lidem, kteří mají i své potřeby?
Dnes je základem možnost seberealizace, vzdělávaní se, získávání informací a nových poznatků a v tom jsou rodiče malých dětí, především matky, zoufale omezeni. Je třeba konečně jim otevřít dveře do společnosti.
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/o-program-dostupne-bydleni-je-ctyrikrat-vetsi-zajem-nez-se-cekalo-359657#utm_content=freshnews&utm_term=Dostupn%C3%A9%20bydlen%C3%AD&utm_medium=hint&utm_source=m.search.seznam.cz
https://mojedetskaskupina.cz/jak-zalozit-ds-jako-fyzicka-osoba/
