Článek
Což o to, hodnotné zájmy jsou pro dítě dobré, je tu však jedno ale…
Dokonce tu může být i několik ale. První spočívá v tom, že dítě není vlastním klonem svých rodičů, takže zazděný talent a nenaplněné ambice rodiče zdaleka neznamenají, že dítko pro danou oblast má talent a už vůbec to neznamená, že dítě to bude bavit.
To, že tatínek kdysi chodil na judo, které ho asi moc nebavilo, když to nikam nedotáhl, neznamená, že by měl vláčet svého potomka do juda. Kdyby totiž tatínek měl vlohy, cit a talent, nic a nikdo ho od juda neodtrhne a výsledky se dostaví. Teď své nenaplněné ambice přenese na potomka, protože si nikdy nepřipustí, že Krpálek by z něj nikdy nebyl.
Stejně tak netalentovaná, trochu líná matka si vsugeruje, že kdyby ji rodiče víc dřeli, dnes by byla nejméně primabalerínou v Národním. Když to nevydřeli z ní, ona to vydře z dcerky. Nebere v potaz, že dcera zakopavá i o vlastní nohy a cit pro rytmus má po tatínkovi, který proslul v tanečních pošlapáním všech střevíčků v dosahu.
Že dcerka chce na keramiku, protože od mala s nadšením patlá ze všeho, co se patlat dá, figurky, ve kterých je dokonce poznat, že tohle je pes a tamto domeček? Kdepak, z toho žádná sláva nekouká.
Nekouká, nebo rodiče jen mají tunelové vidění a protože sami zájem, ani talent nemají, slavné (a bohaté) sochaře ignorují?
Co takhle zeptat se dítěte? Že tatínek omdlel, protože synek chce být baleťákem? Pane otče, jestli jste skutečně ten drsňák, měl byste vědět, že jeden svého času nejobsazovanější představitel akčních hrdinů, Jean-Claude Van Damme, také začínal baletem. Kde myslíte, že se vzala jeho pověstná roznožka a údery pěstí či kopy ladné jako tanec?
Dětské zájmy se mohou časem přetavit v něco zdánlivě úplně jiného, ale také mohou být základem pro rozvíjení něčeho dalšího, v čem dítě dosáhne takřka dokonalosti.
Nechte dítě, aby si vybralo, nebo vyberte sami a bedlivě sledujte, jak se situace vyvíjí. Pokud dítě něco nebaví, byť má trochu talentu, vrcholných úspěchů nedosáhne. Teprve až si skutečně budete jistí zájmem a skutečným talentem dítěte, bude mít smysl vrhnout úsilí jedním směrem.
Také pozor na vnímání reality. Otec ze mě chtěl mít skvělou volejbalistku. Ne, že by mi to nešlo, dokud mě ovšem všichni nepřerostli o hlavu. Když jsem volejbal opustila, na rozdíl od otce jsem soudná osoba, do smrti mi to čas od času vyčetl. Musela jsem mu připomínat svých 155 cm.
Mou vášní byli koně. To je něco, co mi rodiče znemožnili, protože přece ke hnoji nepůjdu. Úplně ignorovali, že je to sport a že od péče o krávy se to dost liší. Ne, nevyčítám jim to, našla jsem si ke koním cestu, ale byla zbytečně trnitá.
Zaměřte se na dítě, sledujte, co ho baví, čím se zabývá, ptejte se ho. Zapomeňte na sebe, dítě není váš klon.
Neznamená to, že když dítě pořád běhá a křičí, že z něj bude vrcholový tenista, nebo atlet, ale sport mu rozhodně prospěje a z obyčejného kroužku se přesune do sportovního oddílu. Klidně ho pro vyvážení ještě zapište někam, kde se bude věnovat něčemu tichému a jemné motorice, to se zase může do budoucna hodit pro zklidnění a utišení.
Tichému, klidnému dítěti zase neuškodí trocha pohybu, ale základ by měl být jinde, baví ho modelovat, kreslit? Keramický, či výtvarný kroužek bude to pravé, a k tomu nějaké lehké cvičení.
Nevystavujte dítě stresu a neštěstí jen proto, že se jako malý nešika narodil do rodiny sportovců a nechte ho vyniknout jinde. Netrapte ho, když se do hudební rodiny narodil s „hudebním hluchem“. I slavné umělecké či sportovní rodiny mají své odpadlíky, kteří žijí svůj spokojený život někde v ústraní. Mnohdy je to velmi úspěšný život, jen bez pozlátka vnější slávy.
Možná budete překvapení, jak je dítě v něčem úplně jiném, než jste si představovali vy, talentované a šikovné. Třeba vrže na housle jak ponocnej, ale běhá jako vítr. Nezazděte to ve svých vlastních představách a ambicích.