Článek
Tento pravdivý příběh ukazuje, jak moc se změnilo lidské vnímání zvířat. Začínáme si uvědomovat a zároveň studiemi dokazovat, že zvířata, zejména savci, včetně těch mořských, nejsou jen souborem pudů, ale že mají svou individuální osobnost a opatrně jim začínáme přiznávat i emoce, jako je například smutek ze ztráty blízkého zvířete svého druhu, se kterým žijí ve společenství.
Najednou je všechno jinak. Mnozí z nás, lidí, si uvědomují, že nebyl jen zastřelen lev. Vnímáme, že svět opustila osobnost, celebrita, kterou někteří viděli na vlastní oči v jejím domovském prostředí, jiní ji sledovali prostřednictvím médií. Někoho možná napadlo, že odešel také otec lvíčat a partner lvic ve smečce. Budou cítit smutek?
Při lovu trofejních lvů, obvykle vůdců smečky, zahynou obvykle i jeho potomci, protože nový vůdce zabije „cizí krev“. Nezahyne tedy jen jeden, zaplacený lev. Pocítí lví matky bolest nad svými roztrhanými koťaty?
Palmer byl v té době snad nejnenáviděnějším člověkem na planetě. Okolí mu ostře dalo najevo, co si o něm myslí, dokonce se objevily zvěsti o jeho sebevraždě. To se mi nepodařilo dohledat, je možné, že jen „zmizel“. Potrestán nikdy nebyl, ale v mnoha lidech se tehdy něco zlomilo. Jako bychom si uvědomili do té doby potlačené souvislosti mezi životy lidí a jiných živých bytostí na planetě. Ten člověk ohrozil svým činem něco v nás, lidech. To jen pro trofejní, černou hřívu majestátního lva. Nebral ohled na ostatní, kteří chtěli lva pozorovat živého, nebral ohled na to, že černohřívý lev je součástí programu Oxfordské univerzity a je vybaven GPS obojkem. Nebral ohled na nikoho a na nic, jen si koupil chvilku moci nad prodejnými průvodci a životem bezmocného zvířete. Nevěřte, že je za tím něco jiného. Kdybych nutně potřebovala mít doma lva, nechám si udělat známým umělcem sochu. Nebudu si nad krb věšet kus mrtvoly.
Zatím neexistují vědecké studie, potvrzující prožívání emocí u divoce žijících šelem. Není snadné se k nim přiblížit tak blízko, aby se zvířata v blízkosti člověka chovala přirozeně. Snad jen pár záběrů z kamer, matek velkých kočkovitých šelem, které nalezly svá mrtvá koťata. To, jak reagují, se jeví jako smutek a snaha oživit své potomky. Doložit vědeckými důkazy to však není možné.
Prozatím se musíme spokojit s těmi zatím relativně málo studiemi, které emoce dokládají u domestikovaných zvířat. Zatímco nám, majitelům ať už psů, koček nebo koní je tohle dávno jasné, vědci nyní publikují „překvapivé“ závěry svých studií. Mohli se nás jednoduše zeptat, ale to není vědecky relevantní. Předpokládám, že k tomuto bádání dovedli vědce „blázniví“ majitelé domácích mazlíčků. Možná jim chtěli jejich teorie dokonce vyvrátit, proto to překvapení.
U primátů je tato oblast prožívání emocí probádaná a potvrzená, u slonů také. To, že u ostatních druhů o tom mnoho nevíme, neznamená, že emoce neprožívají. Pokud to nebude vyvráceno, měli bychom, spolu s vývojem vědeckého oboru etologie, předpokládat, že to tak pravděpodobněji je, než není.
Od smrti lva Cecila uplynulo devět let. Za tu dobu se věda o vnímání emocí u zvířat posunula ještě mnohem dál a měli bychom si uvědomit i další souvislosti, že tito lidé nezabili jen jedno zvíře, ale svým chováním narušili a ohrozili fungování určitých hierarchií, které může způsobit smrt dalších zvířat a podle nových poznatků i utrpení dalších zvířat v podobě smutku a psychické bolesti. V neposlední řadě se trofejním lovem významně negativně ovlivňuje kvalita genofondu daného druhu a nevěřte řečem, že tito „lovci“ střílí po starých, vypelichaných kusech. Stejná smrt z rukou lovců čekala i na syna lva Cecila, Xandu.
Vědecky se člověk dostal k tomu, že koním, psům, kočkám, dokonce i prasátkům přiznal psychiku, existují zvířecí psychologové a je tedy nepravděpodobné, že divoká zvířata psychiku nemají. Zatím nevíme, jak je nastavená, ale to, že nevíme, nemáme ověřeno, nás neopravňuje chovat se nelidsky a zabíjet pro potěšení. Je jisté, že tím způsobujeme širší utrpení, než jsme si byli doposud ochotni přiznat.
Ti, kteří mají na to, aby si mohli zastřelit zvíře pro trofej, mají jistě i na to, aby získali informace o tom, jaké širší důsledky může mít zabití jednoho zvířete. Nevědomost je tedy neomlouvá. Neomlouvá je ani to, že v končinách, kde tak rádi zabíjí, by je někteří pro peníze nechali zastřelit i člověka. To by naštěstí už nikde neprošlo a já doufám, že brzy nastane doba, kdy neprojde ani zbytečné zabíjení jiných živých bytostí.
Argument, že lovci trofejí přinášejí do chudých afrických oblastí peníze, příliš neobstojí v porovnání s tím, kolik peněz přinese turistický ruch, který se zaměřuje na pozorování divokých zvířat. Živých zvířat. Živé zvíře tedy vydělá víc peněz než zastřelené.
Že maso ze zastřelených zvířat snědí domorodci? Nu, většina zvířat je zabita v příliš velké vzdálenosti od obydlených oblastí na to, aby mrtvolu někdo v tomto nepříznivém podnebí připravoval a přepravil v poživatelném stavu pro lidi. V tom případě se ze zvířete vezme jen trofej, obvykle kůže, případně hlava, o zbytek se postarají mrchožrouti. Nesmíme zapomenout na fotografie, jistě, takové foto s mrtvolou bude na sociálních sítích přímo zářit.
Pro jistotu tedy na jedné straně lidé vyvíjejí nesmírné úsilí, aby rozmnožili vzácné druhy zvířat v zoologických zahradách, zřejmě pro případ, kdyby se lovci nudili, aby bylo co jim vypustit před pušky.
Ještě jiní lidé nasazují životy v boji s pytláky, mnozí za ochranu zvířat zaplatí životem a pak přijede frajírek nebo frajerka a to stejné zvíře si pro své potěšení zastřelí.
Trofejní lov je výsměch do očí všem těmto lidem, kteří zasvětili své životy zvířatům a jejich ochraně. Zatím musí udělat ústupky tomuto odpornému způsobu lovu, aby protlačili jiné způsoby ochrany zvířat. Musí předstírat, že věří nesmyslům o přínosu zabití zvířete pro lidstvo. Tak mě z toho „přínosu“ laskavě vynechte. Střílejte a nechte střílet, když musíte zabíjet, ale laskavě to neomlouvejte falešnými pseudoargumenty. Vyřiďte si to se svým svědomím, já totiž nejsem váš psychoterapeut, abych vám ulevovala od špatného pocitu. Zbytečně, bezúčelně bylo zabito zvíře, nesnažte se veřejně očišťovat takový čin.
Chtěli jste střílet? Vybrali jste si trofejní, překrásný a především i kus schopný dalšího rozmnožování, zničili jste budoucí součást přirozené, divoké přírody. Vystřelili jste, zabili jste a ještě navíc žádáte pochopení? Požehnání? Za mě ne.
https://www.saveafricananimals.org/aktuality-z-afriky/novinky-zajimavosti/198-nejznamejsi-a-nejfotografovanejsi-cernohrivy-lev-cecil-byl-zabit-zbabelymi-lovci-trofeji
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/syna-lva-cecila-zabili-lovci-zimbabwe.A170720_192040_zahranicni_kha
https://cnn.iprima.cz/kdyz-rozdily-mizi-1-dil-pohrebni-zvyky-goril-citi-smutek-jako-my-942
https://www.frekvence1.cz/clanky/koktejl/jak-psi-vnimaji-smrt-skutecne-truchli-nebo-jen-prebiraji-emoce-panicku.shtml
https://www.denik.cz/zvireci-denik/zvirata-smutek-ritualy.html
https://equichannel.cz/clanky/etologie-koni/ve-viru-konskych-emoci
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Etologie
https://plus.rozhlas.cz/lov-divoke-zvere-v-africe-je-byznys-zabava-nebo-nutnost-6522165
