Článek
Například úzký střih elastických skinny, nějak, přes všechno nabádání redaktorek módních časopisů i módních domů, zapomněl vyjít z módy.
Aby ne, něco tak praktického si nechat vzít. Pohodlně se do toho vleze, všude to sedí, dá se to pohodlně zastrčit do vyšších i vysokých bot a dá se to zkombinovat se vším. I s těmi tolik propagovanými hadříky z babiččiny skříně.
Čas od času mě zaujme článek, jak tyto retro kousky nosit a s čím je kombinovat. Nechybí ani fotogalerie. Tady nastává kámen úrazu. Okamžitě podle střihu poznám, že to není žádný kousek zděděný po babičce. Moje babička totiž byla švadlena. Šila skutečné kousky, které nosily skutečné ženy ve skutečném životě. Šaty na běžné nošení, šaty pro slavnostní příležitosti jako byly křtiny či svatba, plesové šaty a občas dokonce šaty svatební.
Tu nádheru, kterou nám módní časopisy představují, nikdo po babičce zdědit nemohl. To si jestě nemohu sáhnout na materiál, poznala bych to. Tyto šaty jsou, snad, inspirované dobou, ale to je tak všechno. Střih je přizpůsoben efektu, kterého chce autor outfitu dosáhnout, tedy například doporučované kombinace s oversize svetrem, či kabátem.
Doporučované doplňky jsou doporučované také na míru a obvykle to znamená jít je koupit. Máme tedy jedny šaty po babičce, k tomu si poběžíme koupit svetr v barvě, nebo v kontrastu, jak je komu libo, pásek, šátek, botičky, baret… a udržitelnost je kde?
Nemluvě už o tom, že ne každý zdědil šatník po babičce s jejími mladistvými šatičkami, daleko pravděpodobnější je plná skříň šatových zástěr, krimplenu a podobných skvostů, které, udržitelnost, neudržitelnost, patří na smetiště, protože ani psí loužičku s tím neutřete.
Nu což, tak si nějaké to retro koupíme v novém. Je to retro, je to trend, fajn, ale nevydávejte to za udržitelnost. Tyhle retro šatičky jsou obvykle stejné zlo, jako laciné tričko ušité v Bangladéši.
Pravý „recyklát“ jen tak nepotkáme. To, že se některá z celebrit chlubí, jaký že to kousek ulovila v „sekáči“, není nic, co by mělo jakýkoliv vliv na naši planetu. Zásluha to rozhodně není. Jednoduše se jí nechtělo, nebo nemá na to zaplatit plnou cenu za nový, kvalitní kousek. Na tom není nic špatného, ale jiní to dělají také a nikdo jim negratuluje za zásluhy.
Jen několik cvoků skutečně recykluje, vylepšuje staré, odložené kousky a dělá z nich originální, dále nositelný oděv. Většinou za to slávu nesklízí.
Čas od času se předělávkou hadříků bavím také. Se střihem si neporadím, ale kousek babičky švadleny ve mně přece jen uvízl. Největší zábava je s pánskými košilemi, ba i starý, nudný svetr přijde vhod. Je to uklidňující, je to zábava a zůstane hmatatelný výsledek práce.
Nicméně, je to jen jeden z módních trendů, nic víc. Je celkem jedno, jestli je to předělávka, kousek ze second handu, nebo opravdový retro kousek z babiččiny skříně. Skutečné retro kousky jsou vzácné a ty nositelné ještě vzácnější.
Rozhodně by tento způsob oblékání neoblékl a nezachránil lidstvo. Pojímat to jako zásluhu je mimo realitu.
Hromady textilního odpadu jsou skutečně problém, ale je třeba vnímat ho mnohem komplexněji. Je třeba se naučit v mnohem větší míře textilní odpad dále zpracovávat. Šatičky po babičce to nespraví.
Pravda, nevyhodím svetr jen proto, že je nudný, ale co jiného se starým, děravým svetrem? Co s hromadami neprodaného textilu, který se stává odpadem ještě dřív, než se dostane k zákazníkům?
Snaha schovat to za nějaký ten retro nebo zrecyklovaný kousek spíše škodí a odvrací pozornost od reality.
