Článek
Teď jsem narazila na článek, který mě rozplakal. Nevím, jestli to byly slzy bolesti nad tou hloupostí, nebo slzy smíchu, ale stalo se.
Nadpis ještě tak nějak odpovídal realitě, ale další obsah už o dost méně, navíc si autor, či autorka vypomohl pomocí UI. K čemu ji v tomto případě potřeboval, neuhádnu ani omylem. Snad jen k tomu, aby vykreslila nereálnou realitu dámy jistého věku, se sebevědomím „dvacítky“.
Paní tedy absolvovala pracovní pohovor s personalistou ve věku svého syna, kde zazářila, neboť se dobře připravila a je si jistá, že má místo v kapse. Úplně zapomněla, že je dinosaurus. Ne že bych jí to nepřála, ale bohužel dinosaurus obvykle narazí, když se uchází o pozici o něco zajímavější, než je úklid nebo pečovatelské služby.
Pokud už se totiž podaří prolomit první bariéru a být pozván na pohovor, je to skoro zázrak. Tak jeden z deseti životopisů je v realitě. Všichni se tváří vážně a vstřícně a v rámci zdvořilého chování možná i utrousí pochvalnou poznámku, aby se poté už neozvali, nebo poslali strohý mail, že vybrali jiného uchazeče.
První, co je dobré udělat, je smířit se s realitou. Na úřadu práce se už s realitou smířili a postarší ambiciózní osoby nechávají plavat, jak samy chtějí. Nabídnou jim rekvalifikační kursy, které nic neřeší, protože ani omylem nenahradí v očích zaměstnavatele vzdělání v oboru, ale můžete „studovat“ za účelem osobní psychohygieny a cítit se alespoň na chvíli nevyřazeně. Pokud odmítnete, nic se neděje, všichni vědí, že je to celkem zbytečná položka.
Při vší smůle člověka v tomto věku nevezmou ani „na vrátnici“, tam si počkají, až konečně dosáhnete důchodového věku. Po pracujících důchodcích je naopak vysoká poptávka. Nižší odvody jsou nižší odvody.
Nabídku na asistentku pedagoga v mateřské škole jsem musela s díky i s příslušným kursem odmítnout, takto malým dětem prostě nerozumím. Stejně tak pozici prodejce automobilů, mé rozpoznávací schopnosti značek a typů automobilů končí u „malé a velké auto“ a ještě rozeznám barvy. Navíc s bídou zaparkuji u supermarketu, takže přeparkovávat auta v autobazaru by patrně skončilo katastrofou a vypovězením pojistky na blbost.
Po třiceti letech bez praxe bych se už neodvážila jít učit. Doba a lidé se ve školství změnili, to opravdu není o dobré přípravě a především to už není tolik o dětech, jako spíš o rodičích, ostatních učitelích a také nemálo o politice.
Co tedy se sebou? Rezignovat a přežít, nebo se do toho naopak řádně obout a jít hlavou tak trochu proti zdi?
Zdá se, že se zrovna nacházím ve fázi tohoto dilematu. Jenomže jaksi úplně nevím, jestli zvládnu jednoduchou, otupující práci psychicky, případně fyzicky náročnou práci pečovatelky v domově pro seniory? Nejsem si jistá a nevím, jestli si to mám jít jen tak vyzkoušet.
Tam totiž volná místa jsou a požadují jen ten kurs. To ovšem budu muset zatajit vzdělání, převzdělané lidi totiž také nemají rádi. Nebo je to jen hloupá výmluva? Zřejmě ano, protože na takových pozicích nikdo nevyžaduje vyšší plat z titulu svého vzdělání, ani zvláštní zacházení a těžko lze předpokládat, že by se v práci nudil, to totiž se vzděláním vůbec nesouvisí.
Ještě sama uvidím, ale ať už to dopadne jakkoliv, rozhodně neočekávám jásot a potlesk svých budoucích zaměstnavatelů. Že bych byla rozjásaná a pod vlivem svého sebevědomí, že takový skvost jako jsem já, si nikdo nenechá ujít, se také zrovna říci nedá. Stejně tak mi ovšem nepřipadá, že bych byla zbytečně pesimistická, to už spíš realistická.
Uvidím, co se z toho vyvine, někdy vstupují do hry nečekané faktory.
https://byznysdenik.cz/zajimavosti/je-mi-padesat-a-citim-se-jako-dinosaurus/diana-d/
